Další z básní tohoto neznámého básníka v překladu Vrchlického, která mě zaujala natolik, že jsem si jí převeršoval. Pro milovníky žabožroutštiny originál zde
Krásná báseň o tom, že jak hrobka básníka, tak hrobka dobyvatele může skrývat překvapení, ale v každé hrobce to překvápko bude trochu jiné, jak se přesvědčil i Chán Timur…
Dvě hrobky
Chán Timur, jenž tvrdě podmanil si Indii i Persii
Vpadl vprostřed cizích vojsk jako lev do ovčích stád
Ti rychlí před ním prchali a ti pomalí již nežijí
Ten nelítostný Timur hroby a hřbitovy měl rád
A když jeho mongolové zažehli domy plamenem
Lid toho města nešťastného pobili jako havěť
Snadno jako ostří srpu, když zatne se do ječmene
A pak postavili velké oblouky k Timurově slávě
Mrtvoly pobitých navršili před palác na nádvoří
A v čele vojsk jel Timur, když dým mu cestu clonil
On nedbal hluku soubojů, v ulicích, které hoří
V strašlivém zlatém brnění jel městem na svém koni
V myšlenky a sny byl ten vojevůdce zahloubán
Sesedl až tehdy, když dojel na chmurné pole zesnulých
Mezi hrobkami sám putoval všech mongolů mocný pán
A hleděl na všechny ty, jež kdysi byli, a už minuli
On viděl zde hrobky učenců i válečníků státi
Posvátná bázeň z toho místa do duše se mu vkradla
Monumenty všech, co v zem zas museli se vrátit
Jedné hrobky dotkl se čelem, když kolena mu spadla
Vojevůdce jezdců v dlouhých čapkách plstěných
Město Tous, jež bylo bez armády, Timur ušetřiti chtěl
Byl Ramadán, a on odložil meče, oheň i kameny
Protože básník Firdausí to město domovem zvát směl
Velký básník, co se nedávno na věčný spánek odebral
Timur za ním na hřbitov se bezodkladně vypravil
Tu zvláštní pocit z toho místa hned za duši jej vzal
Timur kázal hrobku otevřít, na básníka byl zvědavý
A v hrobce rostly divoce rudých růží záplavy!… Číst dále