Jak už vypovídá název, na následujících řádkách se pokusím vystihnout, co budete moci na Kovákovém princi najít a s čím se blíže seznámit v rámci mojí literární tvorby.

CO ZDE NAJDETE: cca 85 procent veškeré mojí tvorby mezi roky 2005 – 2017, kterou jsem se rozhodl zveřejnit a kterou se mi podařilo dohledat.

Veškerá tvorba je rozdělena do dvou hlavních kategorií: Poezie a Próza

Poezie se dále rozděluje v drtivé většině podle témat, která ji sdružují, výjimkou z tohoto pravidla jsou asi tři básně napsané volným veršem, pár věcí, které jsem napsal v angličtině, a stále se rozrůstající skupina mých poetických překladů zahraničních básníků, zvláště ruských a sovětských.

Próza se člení na různé historky, příběhy (kde často hlavní roli plní má velice inspirativní babička) a humoresky ze života, recenze, reportáže, povídky z práce, ze střední školy, nebo ze srazů herního projektu Might and Magic a společenství Sons of Liberty, které byly podstatnou částí mého života. Rovněž zde můžete nalézt moje teorie na kruciální témata – o múzách, inspiraci, lásce apod.

CO ZDE NENAJDETE:   Zbývajících 15 procent mojí tvorby. Na jedné straně jsou to věci, které mi přišly už dost přes čáru. A to ještě více, než moje literární poetické sebemrskačské gay porno z let 2009. Mluvím o věcech, které by se daly shrnout jako xy stránek o tom, jak „já se zamiloval a ona hovno“, nebo v alternaci s „já se zamiloval a ona toho zneužila a tak tu teď fňukám.“ (A ach ano, ještě mnohem víc, než v tom co někdy naleznete tu)

Myslím, že to dávno nikoho nezajímá, a nemá to ani výpovědní (fakt jsem s tím Ameriku neobjevil) ani literární (je to často sebelítostivý, jindy destruktivní nebo ukňouraný) hodnotu. Nijak Vás to neobohatí – já to napsal, abych se toho zbavil, aby to bylo více na papíře, méně ve mně, a účel to splnilo. Na téhle stránce to ale nemá co dělat.

Na druhé straně jsou to věci, které jsou příliš osobní. A to ne ve vztahu ke mně, ale ve vztahu k mým múzám, pro které jsem skládal básně, které mně inspirovaly a kterým vděčím za to, že tohle vůbec vzniklo (viz moje teorie o velkých a malých inspiracích) Každé z nich jsem napsal básnickou sbírku, a některé z těch básní se zde objevují ať už v jediné „oficiální“ poetické kompilaci Růže lásky a její trny, nebo zde najdete další básně inspirované těmito ženami, které ale nebyly součástí řečených sbírek a byly napsány později.

Všechno, co jsem stvořil pro ně, bylo unikátní a hlavně jejich, proto to tu nechci a nebudu otiskovat v plném znění. Pokud jsem s nějakým záměrem vybral ze sbírky 20 básní řekněme tři, udělal jsem to z nějakého důvodu výpovědní hodnoty těch básní a zároveň uzavřel sám se sebou racionální kompromis, jak prezentovat část mojí tvorby, která mi přijde v něčem signifikantní ale zároveň se nezprofanovat a nezpronevěřit tomu, že někomu napíšu jeho vlastní sbírku básní a pak to celé z fleku kydnu na internet, kde si to může přečíst úplně každý a tím neslavně anihiluji celou exkluzivitu, se kterou jsem to psal pro konkrétní ženu.

Je to, jako kdyby štětec ukradl obrazy svému malíři a udělal výstavu pro veřejnost za jeho zády. Zlý, zlý štětec!

Po kratší rozvaze jsem zde nakonec ponechal narozeninové nebo rozlučkové básničky, které jsou také poměrně osobní, ale často tam vystihuji můj názor a postoj ke konkrétním lidem, které mam veskrze rád, a nepřijde mi špatné, aby si ostatní přečetli, jaké jsem měl štěstí, že jsem tyto lidi potkal, a že byli nebo stále jsou součástí mého života.