Tohle je asi jedna z mých nejoblíbenějších básní vůbec. Protože si myslím, že se mi povedlo zde vystihnout podstatu básníka, kterým se stává v momentě kdy potká múzu, která mu dodá inspiraci, a bez ní není a ani nemůže být básníkem  – pouze člověkem, a to je vždycky ústup z pozic.… Číst dále

Druhá nejpovedenější zhudebněná věc, kterou pro mně někdo vytvořil.  Slečna, pro kterou to bylo napsáno, byla vskutku princezna z paláce v tom nejlepším slova smyslu.… Číst dále

Typická podzimní melancholie, s pár zajímavými metaforami a trochou té sebelítosti jako bonus. Nemluvně uvnitř již dávno má vrásky, a šrámy, co čas nezahojí.… Číst dále

He, ty příměry jsou dobře mimo, co? Ale já to prostě tenkrát asi tak cítil. To je to, co pořád říkám – poezie je věcí okamžiku.… Číst dále

U této básně na sebe něco prozradím. Při její tvorbě jsem se tak emocionálně rozložil, že mě tahle kravina samotného dojala – sám to doteď moc nechápu.… Číst dále

Velice metaforická báseň, alegoricky znázorňující moje vztahy s předchozími inspiracemi v komparaci s inspirací novou. Taky už je to pár let, co jsem to napsal, ale zrovna v tomto případě to dopadlo docela dobře.… Číst dále

Tuhle mám docela rád. Kdyby lidská krása byla matkou, Ty bys byla její dcerou, sakra, existuje vůbec nějaká větší lichotka? I dont think so!… Číst dále

Zcela určitě poslední báseň předposlední sbírky z roku 2014,  aneb když nic netušícímu děvčátku vrazíte do ruky básně, které jste napsali pro něj, a zbaběle odejdete středem, chce to nějaké vysvětlení, nebo alespoň pokus o ně.… Číst dále

Báseň o usmíření mezi dvěma lidmi. Ani jsem netušil, že jsem toho schopen. Že toho někdy vůbec schopen budu v tomto konkrétním případě.… Číst dále

Tohle bylo v takovém zajímavém období, kdy mě velice bavilo vídat se s ženami, zvát je na večeře a povídat si s nimi.… Číst dále