Zcela určitě poslední báseň předposlední sbírky z roku 2014,  aneb když nic netušícímu děvčátku vrazíte do ruky básně, které jste napsali pro něj, a zbaběle odejdete středem, chce to nějaké vysvětlení, nebo alespoň pokus o ně.

Tohle byl ten můj

---

 

Prosím nelituj

 

Proč měl bych trpce litovat?

Že jsi viděla mé myšlenky a karty

V textu párkrát skloňoval jsem slovo milovat

Nikdy však jej neposadil na rty

 

Proč s ruměncem měl bych se stydět?

Nést si výčitky až do konce dnů?

Za ukázku něčeho, co vlastně není vidět

Za skromnou projekci fantastových snů

 

Co by řekla mi Tvá ústa, mít možnost je slyšet?

Usmála by ses, či by to byl hněv?

Byly by Tvé věty z oceli či plyše?

Proč jsem to udělal a čí jsem vlastně krev?

 

To samo slunce se v Tvých očích skrylo

Kolébkou mé múze stal se úsměv Tvůj

Tak to vzniklo, tímhle se to způsobilo

Nelituji.

 Prosím ani Ty nelituj