Rubrika: Profesorská poezie

Patří k nejstarší dochované poezii vůbec. Básně ze střední školy o profesorech a jednom spolužákovi, kterého všichni měli rádi asi jako mravence v kalhotách. Opět asi jen pro úzké auditorium, anžto kdo řečené výtečníky nezná, moc si z toho neodnese.

Navíc to byl rok 2005, takže literární kvalita opět nevalná. Rytmika směšná. Slovní zásoba neohrabaná. Prostě buď jste spolužáci, přečtěte si to, a zavzpomínejte, nebo nejste spolužáci, a ani na to neklikejte, ten promarněný čas Vám totiž nikdo zpátky nenavalí.

Jaroslav Palas, dějepis

Jarda Palas byl prostě řízek. Oteklý, upocený a věčně opozdilý třicátník, jenž se přátelil s flaškou a Davčou Hanzlíčkem. Poté co si začal nějaké techtle mechtle se studentkou se Jarouš musel odporoučet do věčných lovišť.… Číst dále

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa