Barča byla celkem fajn, pokud zrovna nebyla obětí svých vlastních hormonů a volatilních nálad. Mimo výuku byla i docela přátelská, ale občas bych pro ní skutečně lepšího výrazu než „rozdurděná fůrie“ nenalezl.
Barbora Pecová, biologie
Hned jak vlítne do třídy,
Zábava v mžiku prořídne
Pod brýlemi se mračí,
Co jí síly stačí
Usedá s kamennou tváří
Obří přezka na opasku září
S třídnicí naštvaně praští
Obočí pohrdavě svraští:
„Zas mám tyhle ignoranty,
no to je ale hrůza!
Jak mám něco vykládat,
když poslouchá mě lůza?“
Po třídě vrhá smrtící pohledy,
Každý se snaží uklidit z dohledu
Raději se za tlustou bichlí krčí,
než riskovat pohled do těch očí
Když přestane očima po třídě švihat,
Přichází na řadu zábava druhá:
„Pěkně si je povařím,
když jim testík napařím!“
Z toho se umí opravdu radovat,
Když může nebohé studenty písemkou mordovat
Sotva tam však podpis hodím,
Už to zas chce zpátky,
Neuznává argument, že čas byl příliš krátký
Když ji někdo nevyhoví,
Stáhne ústa do podkovy,
Oči hněvem přimhouří,
A pětku mu tam nakouří!
Když se svojí vahou nepřepsala dějiny
Zaměřila se nyní na cíl jediný:
Napsat test v co nejkratším čase,
Aby to s Guinessovkou mohla zkoušet zase
Když ji však nevyjde tento hloupý vtip
Nedopadá to nikdy o moc líp
Její prst se rozběhne po archu s docházkou
Zkoušení s Barunkou fakt není procházkou
Protože se nemůže rozhodnout,
Koho na stupínku podříznout,
Propisku „namátkou“ do archu zaryje,
A pak už se jen zlovolně usměje
Dotyčnému se krev v žilách zastaví,
Když zjistí, že přišel čas jeho popravy
Při komedii u tabule nesmysly vyplká,
Načež se Pecová hrozivě rozvzteká
Alespoň zas našla záminku,
Potrápit nás příště písemkou
Zbytek nudné hodiny,
Pak vykládáním zaplní.
Začne třeba vykládat Savce,
Ale s jejím tempem jsme brzy bez šance
Do toho začne peskovat Parkana,
Že v té lavici spí už od rána
Co na tom, že hledal jen sešit,
To přeci Pecová nebude řešit!
Další dívčinu příšerně zdeptá,
A ona se přeci chtěla jen zeptat
„To je přeci hrůza, to máte dávno vědět,
Trochu dávat pozor, a ne tady jen sedět!“
Pokračuje v monologu, rozdurděná fůrie,
půlka třídy už se modlí: „Bože! Ať to přežijem!“
Toho kdo by stále měl chuť se ještě smát,
Zpraží za to, že nepřinesl referát
Další dva seštěká za absenci učebnic,
A to za sebou máme teprve hodiny polovic
Ti co se modlili, teď už se křižují,
Všem možným božstvům nesmysly slibují
Hlavně ať už je Pecové zbaví,
A mohou bez strachu narovnat hlavy
Božstva to pochopí tak za 15 minut,
Kdy se z Odulina doupěte začnou oběti šinout