Rubrika: Kontemplativní poezie

Hele, tohle je složitý. Můj vlastní koncept, co má patřit do této sekce, je dvojí a následující: Přemýšlivé básně, básně o pocitech, které se snaží na něco upozornit a donutit k zamyšlení, a konečně pár věcí, které jsem prostě nevěděl, kam jinam dát. Z poslední doby bych zmínil Půlnoční slunečník, což je báseň o jednom z nejhorších pocitů vůbec. O pocitu zbytečnosti a nepotřeby.

Pohlednice

O vánocích mi napsalo jedno půvabné děvčátko, které pro mě bylo před několika lety velkou literární inspirací. Když jsem o dva dny později vracel večerním autobusem z Jablonce, přemýšlel jsem, že v odpovědi, kterou ji pošlu, ji musím poprosit o adresu.… Číst dále

Půlnoční slunečník

Tohle je báseň o pocitu. O jednom z těch nejhorších. O pocitu zbytečnosti. Naprosté bezcennosti. Ty kontradikce mi připomněly klasika – Já u pramene jsem a žízní hynu;horký jak oheň, zuby drkotám;dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;ač blízko krbu, zimnici přec mám;

Život je někdy jedna velká kontradikce, a někdy právě z ní vznikají takovéto pocity a básně…

Přesto, že je to pochmurná, zádumčivá srágora, jsem na ni absurdně pyšný – jedna z těch lepších věcí z poslední doby, co má navíc myšlenku.… Číst dále

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa