Tehdy jsem nasral svého velice blízkého kamaráda, aneb nestrkej nos kam nemáš, a zvědavost je metla lidstva. Jestli tohle má něco, tak je to zajímavá stavba rýmů.

---

Omlouvám se

 

Omlouvám se.

Za přílišnou nedůvěru

Že když kráčím v jednom směru

Záhy z něho unikám

Že často nevím, kudy kam

A nevzdálím se od průměru

 

Omlouvám se.

Že občas mívám na vše zlost

Za zbytečnou zvědavost

Za to, že neklidnou mám duši

Že chci vědět, co mi nepřísluší

A nikdy nevím, co je dost

 

Omlouvám se.

Svému vnitřnímu dítěti

Za shnilé verše z podsvětí

Že spálil jsem mu všechny plenky

A kyanid vložil do myšlenky

Že s rákoskou u kolébky

Ve stínu Hamletovy lebky

Nutil jsem ho dospěti