Na obrázku je Vladimir Majakovskij a malířka Frida Kahlo, jeho tehdejší múza. Podle mě básník nemůže žít bez múzy. Ne na dlouho. Nevím, jestli jsem vystihl podstatu básníků, například Puškinovi se to povedlo mnohem lépe ( viz sekce převeršované básně zahraničních autorů) ale tak aspoň jsem to zkusil.
O básnících
Přicházíme z minulosti do současné doby
Inspirace určila nás za korunní prince
Proč máme vůbec potřebu verši papír zdobit
V dnešní posmutnělé realitě chaosu a bince
Jsme jako klauni, kterým cirkus zmizel v dálce
V duši však stále zbývá nám slunečního svitu
Pěšáky v naší soukromé každodenní válce
Vlastního rozumu a nadbytečných citů
Naše nitra bývají studnicemi pošetilých nápadů
Často a rádi bojujeme s větrnými mlýny
Pro ostatní jsme ti, co jsou lehce pozadu
Na piedestal s vavříny se dávno vydrápali jiní
Bývá nám často vyčítáno, že žijeme v bublině
Schováni za našimi skleněnými světy
Víc než zde se nacházíme ve vlastní snové rovině
Kde do veršů ohýbáme fádní holé věty
Není podstatné, co ukážeme, ale co snažíme se skrývat
Tak málo lidí ještě umí číst mezi řádky
Smějeme se všem, kteří chtějí na nás plivat
Dávno vydali jsme se cestou, která nevede zpátky
Naše literární zpověď podobna je úlevě
Nad dnešní povrchností co v ruce žezlo třímá
Sbírka naivních rytířů, jenž jsou zrovna ve slevě
Pod zářícím pancířem však malý chlapec dřímá