Děvčátka z tramvaje
V poslední době se jízda dopravními prostředky stává literární inspirací. Měsíční židopalba za tramvajenku má najednou přidanou hodnotu a já jsem ten poslední, kdo by si na to stěžoval.… Číst dále
Rubrika: Poezie volného veršeAč se mnou někteří budou nesouhlasit, přijde mi, že psát poezii ve volném verši je mnohdy obtížnější, než ve verši vázaném, protože tam leccos zachráníte tím, že se to rýmuje. Pokud píšete ve volném verši a je to bez nápadu, bez motivu, bez inspirace, tak je to prostě shluk slov pod sebou, a pokud se nedejbože rozhodnete to zveřejnit, svět se stane zase o trochu horším místem k žití.
Mých pár básní v této sekci bylo inspirováno Nezvalovými surrealistickými sbírkami, které jsem v té době četl, a hlavně mojí předposlední múzou a milými vzpomínkami, které jsem na ní z té doby měl.
Ač se mnou někteří budou nesouhlasit, přijde mi, že psát poezii ve volném verši je mnohdy obtížnější, než ve verši vázaném, protože tam leccos zachráníte tím, že se to rýmuje. Pokud píšete ve volném verši a je to bez nápadu, bez motivu, bez inspirace, tak je to prostě shluk slov pod sebou, a pokud se nedejbože rozhodnete to zveřejnit, svět se stane zase o trochu horším místem k žití.
Mých pár básní v této sekci bylo inspirováno Nezvalovými surrealistickými sbírkami, které jsem v té době četl, a hlavně mojí předposlední múzou a milými vzpomínkami, které jsem na ní z té doby měl.
Ptáček, jenž umíral ve Tvých očích
Ano, vzpomínám si. Tohle byl hrozně silný okamžik. Tolik smutku v tak krásných očích, to prostě nemohlo skončit jinak, než básní…
Ptáček, jenž umíral ve Tvých očích
Procházím se Prahou
A snažím se utéct noci
Než mě dravě obejme
Jako křídlo Valkýry
Z opery Richarda Wagnera
Než mě srazí na zem
Jako hříbě zuřivé bolestí
Jelikož jsem opilý Tvojí krásou
A všemi okamžiky jediného večera
Které se spojily do jediného světla
To mi nyní svítí na cestu
Kdybych přeci jen upadl
Zase vstanu a půjdu dál
Protože taková je podstata padání
Víš, nikdy jsem tomu nevěřil
Aby dva lidé, předurčeni k rolím
Divadelních postav Čechovova Racka
Dokázali víc než zůstat vzpomínkou
Dokázali víc, než odejít, a už se nevrátit
Dokázali víc, než spálit mosty, zničit cesty
Rozstříhat a vhodit do plamenů
Všechny ty krásné věci co spojují
Než se probudí láska a začne rozdělovat
Dokázali víc, než si vrazit třísky pod kůži
A jeden druhému poslat pozvánku
Na degustaci kyselých hroznů
Ty jsi ale dokázala víc
Dokázala jsi mi otevřít oči
Jak těžké je říci něco, co ten druhý
Už stejně dávno ví?… Číst dále
Večer, jako ten dnešní
Z polovice fiktivní, z polovice až příliš skutečné. Ten večer se již skutečně neopakoval. Svým způsobem byl krásný.
Večer, jako ten dnešní
Miluji večery, jako je ten dnešní
Večer, kdy jsem odevzdal všechno
A přesto se cítím bohatší
Nepřišel jsem o to
Protože mi to bude vráceno
na konci školního roku
Miluji večery podobné tomuto současnému
V kostlivých rukách svírá rozpadající se pergamen s rozsudkem
Nad přátelstvím, jež ani nestihlo vzniknout
Jelikož bylo udušeno v yperitu citového vzplanutí
Které se přikradlo jako zloděj za bílého dne
V masce klauna, na kterého už děti zapomněli
Večery, ve kterých jsem se hájil stejně neobratně
jako polní maršál Wilhelm Keitel
Tedy pouze jsem plnil rozkazy
Srdce totiž dokáže být někdy
až příliš krutým komandantem
Večery, jako je ten co právě prožívám
Stojí mi za zády jako cizinec
Slyším cvaknout jeho bubínkový revolver
Cítím vůni jeho zapáleného doutníku
Vnímám jeho těžko skrývaný východní přízvuk
Říká mi: Napiš o mně báseň
Nebo Tě zastřelím
Miluji večery, jako je ten dnešní
Přestože jsem vás celou dobu účelově mátl
Zlomyslným použitím plurálu
Večer jako dnešní se nikdy dříve nestal
A nikdy více v budoucnu se nebude opakovat