Z polovice fiktivní, z polovice až příliš skutečné. Ten večer se již skutečně neopakoval. Svým způsobem byl krásný.
Večer, jako ten dnešní
Miluji večery, jako je ten dnešní
Večer, kdy jsem odevzdal všechno
A přesto se cítím bohatší
Nepřišel jsem o to
Protože mi to bude vráceno
na konci školního roku
Miluji večery podobné tomuto současnému
V kostlivých rukách svírá rozpadající se pergamen s rozsudkem
Nad přátelstvím, jež ani nestihlo vzniknout
Jelikož bylo udušeno v yperitu citového vzplanutí
Které se přikradlo jako zloděj za bílého dne
V masce klauna, na kterého už děti zapomněli
Večery, ve kterých jsem se hájil stejně neobratně
jako polní maršál Wilhelm Keitel
Tedy pouze jsem plnil rozkazy
Srdce totiž dokáže být někdy
až příliš krutým komandantem
Večery, jako je ten co právě prožívám
Stojí mi za zády jako cizinec
Slyším cvaknout jeho bubínkový revolver
Cítím vůni jeho zapáleného doutníku
Vnímám jeho těžko skrývaný východní přízvuk
Říká mi: Napiš o mně báseň
Nebo Tě zastřelím
Miluji večery, jako je ten dnešní
Přestože jsem vás celou dobu účelově mátl
Zlomyslným použitím plurálu
Večer jako dnešní se nikdy dříve nestal
A nikdy více v budoucnu se nebude opakovat