Rubrika: Depresivní post- středoškolská poezie

Jo. Tak tohle je žumpa.

Moje literární gay porno. Něco, na co nejsem pyšnej, a to jsem z toho ještě nějaké věci musel vyházet. První múza, první platonická láska, první skutečné zklamání a spousta básniček, které byly inspirovány korespondujícími pocity.

Stavba rýmů mizerná. Po stránce formální i obsahové odpad. Dal jsem to sem ze dvou důvodů – Byla to součást mojí tvorby, a bylo by hloupé předstírat, že taková epizoda v mém životě nikdy neexistovala. Za druhé – kvůli komparaci. Když si přečtete tohle a pak něco dalšího, cokoliv dalšího má neporovnatelně vyšší úroveň, a takhle to víc vynikne.

Epitaf

Ha! Tohle je totální emo! Této básni už chybí jen žiletka, černá patka a místečko v koutě! No…ona celá tahle sekce je takovým místečkem v koutě…


Epitaf

 

Nebudu tu, půjdu pryč

S sebou lopatu a rýč

 

Kéž by se to jen tak smělo

Někde pohřbít svoje tělo

 

Hlavu vyfouknout jak míč

A od života ztratit klíčČíst dále

Moje snová říše

Snaha o poetický popis mých snů. Již druhá v poměrně krátkém časovém období. Asi to prostě tehdy bylo potřeba.


 

Moje snová říše

 

Stále tak nová

Přec stále od znova

Je má říše snová

S příchutí olova

 

Stála tam dnes, a stát bude zase

Svítit jak hvězda v celé své kráse

 Stejně jak včera, nebo den předem

Má oči plněny arktickým ledem

 

Její ústa, která já znával v úsměvu

Jsou už pár roků zkřivena ve hněvu

Neřekne slova, nemá důvod být hovorná

K tomu, jehož přítomnost je jí tak odporná

 

Stejně jako ve světě, nejinak v iluzích

Zde nechybí prostor určený pro slzy

Často si říkám, uvězněn v přeludu

Že ráno se probudím a večer tu nebudu

 

Už nechci usínat se stejnými obrazy

Které skrze sad růžový vedou přímo do zkázy

Už mě nebaví tápat ve vlastních mirážích

Kde Tvůj pohled bolí jako shozené závaží

 

A kdo snad by chtěl dělati proroka

A říct, že Tě potkávám jedinkrát do roka

Ten asi zapomněl, že dáno je v ceně

Ve snu Tě najisto potkávat denněČíst dále

Nedokáži říct, co cítím

Někdy je Vám celá bohatá slovní zásoba k prdu, když se prostě nedokážete vyjádřit, nenalézáte ta správná slova, přestože jich znáte více než průměrný humanoid, ale k čemu to pak celé je…


Nedokáži říct, co cítím

 

Nedokáži říct, co cítím

Vždycky se do myšlenek chytím

Když se o to snažím

Asi to nemám v paži

 

Však napsat to zvládám

A pak pouze hádám

Reakce finální

Prý jsem jen kanálník

 

Co textíky škrábe

To za a, a za bé

Rozdávám tyhle věci jako ježíšek

Jako opilcův kalíšek

 

Vábný přec nechutný

Princ zahalen do kutny

Horníka

Jenž často saze polyká

 

I já občas rozkoušu urážku

Že jsem jen parodií na frašku

 Číst dále

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa