Miluji řeckou mytologii, proto se její postavy v mých básních objevují poměrně často. Platonická láska je něco, co je mi velice blízké. Není vlastně skutečná, tedy dokáže odpustit a překonat i neskutečné věci. Na celé básni se mi líbí první a druhá sloka. Zbytek za moc nestojí.

---

 

Platón a Papin

 

Mám takový malý sen

Zatím je osamocen

Bo lidí vidí neradi

Když jiní si sny hromadí

 

Chtěl bych oživit Platóna

A zeptat se toho kujóna

Až bude dřevo v krbu praskat

Co je to ta platonická láska

 

 Že rád doleju mu čaje

Když mě zasvětí do taje

Jak jen z toho pryč

Ať ukáže mi klíč

 

Možná bude smutný

Až sdělím mu fakt nutný

Že jsem ho zcela překonal

  Sám šel v tom ještě o kus dál

 

Snad se starý pán neuráží

Že jsem mu čepel do zad zarazil

Z historie ho vymazal

Tím zvěrstvem, co jsem dokázal

 

Platón však chytl rapla

Z mých slov migréna ho drapla

Prý moje nátura je krutá

Ať radši exhumuji Bruta