Snaha o poetický popis mých snů. Již druhá v poměrně krátkém časovém období. Asi to prostě tehdy bylo potřeba.

---

 

Moje snová říše

 

Stále tak nová

Přec stále od znova

Je má říše snová

S příchutí olova

 

Stála tam dnes, a stát bude zase

Svítit jak hvězda v celé své kráse

 Stejně jak včera, nebo den předem

Má oči plněny arktickým ledem

 

Její ústa, která já znával v úsměvu

Jsou už pár roků zkřivena ve hněvu

Neřekne slova, nemá důvod být hovorná

K tomu, jehož přítomnost je jí tak odporná

 

Stejně jako ve světě, nejinak v iluzích

Zde nechybí prostor určený pro slzy

Často si říkám, uvězněn v přeludu

Že ráno se probudím a večer tu nebudu

 

Už nechci usínat se stejnými obrazy

Které skrze sad růžový vedou přímo do zkázy

Už mě nebaví tápat ve vlastních mirážích

Kde Tvůj pohled bolí jako shozené závaží

 

A kdo snad by chtěl dělati proroka

A říct, že Tě potkávám jedinkrát do roka

Ten asi zapomněl, že dáno je v ceně

Ve snu Tě najisto potkávat denně