Tato báseň byla direktně spojena s „Jen říci pravdu“  – pravděpodobně obě byly napsány tentýž den, protože když se někdo odhodlá konečně k tomu aby řekl pravdu, a ví přesně, co chce říct, zpravidla neví jinou věc.

Jak začít.

---

Nevím, jak začít

 

Nevím jak začít

Přestože mělo by stačit

Pouze pár větiček

Ze slz jako perliček

 

A slušný přání

Zbytek je na ní

Kam koukáš, odvaho?

Prodáváš se draho

 

Jako laciná coura

Tomu, kdo tu kňourá

 O pozornost prosí

Prý to se teď nosí

 

Ohnout si hřbet

Aby přispěchal hned

Někdo s kbelíkem ledu

A lahvinkou medu

 

Co nám tak chutná

Pak je nám putna

Že publikum nemáme

 Sami se prodáme

 

Jako ta děvka.

Tak sličná a lehká

Co týče se mravů

Zanechá nám zprávu

 

S podpisem tyčinky na rty

Zas hrajeme karty

A trumfy jsou nízký

Když naši blízký

 

Odvrátí své zraky

Jak moc chtěl bych taky

To nedá se popsat

Teď musím to dopsat

 

A pak začít s něčím, co je horší

Chybí mi tlustá kůže hroši

Co všechno zlé vstřebá

Protože tohle už mě neba

 

Stále chodit v kruhu

Přestože několik druhů

Je těch obručí

A v mrazivém náručí

 

Smrti- jak v kolébce

Znamení na lebce

Je opět Kainovo

Už mě fakt nebaví

 

Začínat nanovo…