Odkážu se na závěr básně s děláním pitomosti, a už po několikáté musím zmínit a podtrhnout, že ona pitomost je docela dobře definována v publikaci této sekce. Nevím proč, přesto mi přijde že tato je jedna z těch lepších. Možná ta dýlka to dělá. Na velikosti prostě záleží a basta.

---

 

Procitám

 

Procítám ze snění

Abych si poslechl běsnění

V líbivém melodramu

V mysli jako v chrámu

 

Inventura začíná

Jako opulentní hostina

S pravdou na tácu

A když je pravda na placu

 

Tak přidáme upřímnost

Jenž je také vzácný host

Strach ne, ten byl pozvaný včera

Teď zvoní mu hrana a končí éra

 

Kéž bych tohle mohl říci

Když v chvějící ruce obracím lžíci

Se kterou tu pravdu nabírám

Už zavírá se chrám

 

Už inventura končí

Pohled do těch modrých očí

Dávno nesnesu

Ani když si odvahu donesu

 

Jako vojáčka z cínu

Který zastaví hlínu.

Co sype se –  jest můj předobraz

 Ještě zanechám tam vzkaz

 

Že už s tím končím

Jenže zase ty oči!

Nedají mi spát, a to doslova

S tvrdostí olova

 

A chladem ledovým

Už nikdy se nedovím

Až zítra bude to číst

Ačkoliv nejsem si jist

 

Jestli vůbec bude

Pak třeba napíše všude

Ať se jdu léčit

S úsměvem v křeči

 

Opakovat budu ta slova

 Pak udělám znova

Nějakou pitomost

Jako by jich nebylo už dost