Měl jsem hodně živé sny v poměrně mrtvém období. Byly poměrně monotematické. Myslel jsem si, že když to hodím do poezie, přestane to. Popravdě si už ani nepamatuji, jak to dopadlo – je to 8 let zpátky.

---

 

Vítejte v pekle

 

Vítejte v pekle

Naškrábala vztekle

Uhlem černým, jako noc

Ta, jež čarovnou má moc

 

Režírovat moje sny.

Vždyť jak plynou dny

Jejich obsah se nemění

Stále jen zatmění

 

A svítání žádné

Něco je nejspíše vadné

Na této zlé selekci

Co připomíná kolekci

 

Strachu smutku a vzpomínek

Jak od jiných maminek

 Které jsou sobě sestrami

Vzduch dávno nevoní Astrami

 

Spíš jako jedovatý Blín

Co hází zlomyslný stín

Na polštář- špalek popravčí

Kam večer přichází pan výpravčí

 

Ve škrobeném sáčku

Lebku na čepici coby značku

Kostnatou rukou nevinně

Stínovou plácačkou pokyne

 

Aby se i dnes otevřela jáma

A opět vyšla První Dáma

Oči hluboké jak studny

A letmý úsměv – tolik cudný

 

Každou noc sama vchází

Tam, kde vědomí mi schází

Kde můžu jen jako divák sedět

A do její krásné tváře hledět

 

Neschopen pohybu a slova

Nucen sledovat stále znova

Němou slečnu, jež sama netuší

Že v ruce třímá

Kladivo na duši