Tohle je zvláštní věc, napsaná pár týdnů zpátky – začíná ve střídavém rýmu, přechází do sdruženého rýmu a končí tak, jako končívají sonety.  Je to volné pokračování této básně z roku 2014 a navazuje na tuto báseň z nedávné doby.

 

S inspirací

 

S inspirací stvoříš všechno, a pokud váháš

Že to uspěcháš, a nikomu líbit se to nebude

Když múza Tvou ruku zas jednou k peru tahá

A šeptá Ti, že psát verše je Tvým osudem

 

Když se opět budeš cítit na krátkou či delší chvíli

Duchem mladý a silný, jako snad železo bys lámal

A nápad od nápadu přijdeš si jen více pošetilý

A vedle Tebe sedí Ona –  způsobně jako dáma

 

Co vládne tou inspirací, přítelkyní všech žen

A Ty máš bláznovskou potřebu oslnit ji dojmy

Nejprv připravuješ vodní dýmku jako suverén

Potom zasypeš ji z knížek jmény, daty, pojmy

 

Je to hloupé. Je to hloupé, a Ty to víš

Nalézt a hned ztratit, jinak to neumíš

A tak jsi to našel a ztratil u několika žen

Tu inspiraci, k jejímuž hledání jsi odsouzen

 

Nesmíš je milovat, protože lásku dals do psaní

A stejně vlastně nejsi dobrý ani v tom milování

Avšak jen díky inspiracím je pro Tebe lehké psát

Jako pro jiné je dýchat, jíst, anebo druhého mít rád

 

Už nyní víš, že se spolu zase dlouho nesetkáte

Ale popravdě to není tím, co nejvíce Tě mate

Proč do ropného moře nikdo dřív nevhodil sirku?

Vždyť tahle dívka měla dostat svoji vlastní sbírku

 

A nesejde na tom, kdo o ní bude psát

Tvoje básně z knížky četl jí kamarád

Básně, co kdysi psal jsi pro jiné ženy

 

Zatímco ona sama možná ani neví

Přijde a odejde, a pak se báseň zjeví

Co na světě má či mělo větší ceny?