Užijte si ten vzácný okamžik, kdy Vám sem mrsknu něco co je aktuální a s čím se – myslím si to alespoň – může nyní spousta lidí ztotožnit.  Na tu formu, ve které jsem to psal, jsem absurdně pyšný, tak mi to neberte, dík!  (ps: samice na obrázku je pouze ilustrativní, v textu se bohužel nevyskytuje – je to o mně 😀 )

 

 

Balada o rýmě

 

Ach víkend, ten čas odměny!

A já šel na hasičský bál

 Že nejsem hoch skleněný

Šálu s čepicí házím v dál

Jenže tanec mě horkem vzňal

Čišníku, jedno chlazený!

Hned druhý třetí já tam hnal

A teď jsem rýmou stižený!

 

Když chodili jsme pro ceny

Jěště vzpomínám, jak tleskal sál

Já dostal šneky pečený

A tolik jsem se radoval!

Jenže tehdy jezdec přešel v cval

Slyšel jsem dusot tlumený

On nemoc návdavkem mi daroval

A tak jsem rýmou stižený

 

V krku jak v pecích Gehenny

Při chůzi bolí každý sval

Nos od smrkání červený

Však nejsem tím, kdo by se vzdal

Ještě včera jsem rovně stál

A dnes mám padnout zchvácený?

No to bych tomu teda dal

Vždyť jsem (jen) rýmou stižený

 

Bez přítele a bez ženy

Není, kdo by mě litoval

Snad neskončím kožený

Když léky jsem se ládoval

Nejsem první, koho sťal

Ten bacil – poutník zjizvený

Než přespí a jde o dům dál

A já jsem rýmou stižený

 

Snad se dočkám proměny

To bych si tedy vážně přál

Nemoc prchne ze scény

A já se vrátím jako král

Odysseus, co v Tróji bojoval

Když v město šel kůň dřevěný

Kolik duší tu noc Hádes vzal

A já jsem jen rýmou stižený

 

A tak tu sedím zlomený

A chci, aby někdo tu kletbu sňal

Vždyť je to produkt bezcenný

Abych o chorobě verše psal

Kdo mi to kdy nakukal?

Abych se litoval jak raněný

A tklivě si tu rýmoval

O tom, že jsem rýmou stižený