Těpic čuníci,

V pátek jsem s Vladěnkou a Romanem (my jsme poslední dobou takový svrchovaný kulturní triumvirát!) navštívil v divadle Archa již podruhé představení jménem Pérák: Na jméně nezáleží, rozhodují činy.

A tedy bych o tom rád něco napsal. Nejdřív je dlužno zmínit, že čtvrtý člen výpravy byl Vlaďčin kamarád a starosta Dubče Jarda, který byl velmi zábavným společníkem.

Popsat to představení může být trochu komplikované, první ilustrativní popis, který mě napadá, je „Faunův labyrint v protektorátu“  – tím mám na mysli představení, kde se setkávají fakta s fikcí, a je vloženo do skutečné doby.

Mnozí mohou namítnout, že vkládat fikci do chmurného období protektorátu může vyznít kýčovitě nebo neuctivě vůči lidem, kteří za svobodu státu položili život, ale já jsem z toho neměl takový pocit, naopak.

Za tuto hru je zodpovědný divadelní soubor VOSTO5. Sedět v první řadě byl zážitek. Úvodem přišel vypravěč a zábavnou formou šetrně sdělil auditoriu, že v této hře se často střílí, že to jsou zvuky poměrně pronikavé, a že bude nejlepší – pokud pro nás bude ten zvuk nepříjemný – abychom si nacpali prsty do uší. Neopomněl připomenout, že je potřeba si je po ukončení střelby zase vyndat. Dále zmínil, že ve hře je rovněž hojně zastoupen i efekt rychle blikajícího světla, který takto zpomaluje pohyby a pokud to někomu přijde nepříjemné (myslím, že zrovna pro epileptiky žádnej med) nechť si zakryje oči. No a potom přichází Sophiina volba, kdy se samozřejmě tyto efekty kombinují, a člověk si musí vybrat, co mu vadí méně (nebo poprosit vedle sedícího diváka, aby asistoval svým párem rukou) Uvaděč se rovnou zeptal, kdo z publika mluví německy. Když uzřel, že se přihlásili jen asi dva lidé, smutně zkonstatoval, že celé představení bude v němčině, a tedy se budeme muset na kolegy obracet o překlad. Bylo to přijato s humorem, stejně jako věta:  „No, a pokud si náhodou zlomíte nohu, vylezte tady nahoru za mnou, mám tu i sádru“.

Potom už začalo samotné představení. A o čem tedy bylo?

Pérák je o alternativní odbojové skupině, kterou vede známá postava protektorátní vlády Alois Eliáš (krycí jméno Generál) a která sdružuje štábního kapitána Václava Morávka (Kazatel), spisovatele Jaroslava Foglara (tuším, že Vynálezce), herečku Adinu Mandlovou (Diva) a komunistického novináře Júlia Fučíka (Casanova) Samotný fakt, že tato naprosto nesourodá skupina lidí by se nikdy ani nesešla, natož spolu nezaložila odboj, je prostorem pro zajímavou invenci této kapitoly českých dějin.  Každá postava má na úvod krátkou představovací scénku, zatímco vypravěč postupně odříkává krycí jméno, schopnosti, dovednosti, a zvláštní znamení.

Představení má i velice zajímavé antagonisty – trojlístek zlounů, který se sestává z nechvalně známého K.H. Franka, „Kata českého národa“ jeho nohsleda a posluhovače, vyššího gestapáka Oskara Fleischera a hlavně nenáviděného Reinharda Heydricha – věřím, že není třeba jej blíže představovat.

Hra má další dvě postavy – jednou je nacistický přisluhovač Emanuel Moravec, (krycí jméno Taktik, zvláštní znamení: zvláštní pleš) u kterého celou dobu nevíte, na čí stranu to vlastně hraje. Je to skutečně horlivý, oddaný přisluhovač nacismu, anebo je pouze chytře využívá k posílení vlivu a ovlivnění běhu událostí ve prospěch odboje?  Tahá za fusekli nacisty, odbojáře, nebo úplně všechny?

No a pak je tu samotný Pérák – enigmatická postava maskovaného muže na skákacích pérech, který není členem žádné odbojové skupiny, ale na vlastní pěst škodí nacistům, kde může.  O tom, že tato postava není vymyšlená, ale za druhé světové války mnoho lidí věřilo, že skutečně existuje, si můžete přečíst zde.

Začátek děje je poměrně věrný historii – první protektor a bývalý ministr zahraničních věcí Konstantin von Neurath je příliš laxní a pasivní v boji proti bujícímu českému odboji, a tak je potřeba tvrdé ruky – Heydricha. Frank nutně potřebuje nahnat plusové body, jinak se provalí, že za Neuratha si i on válel šunky a dělal guvno, a tak nechá sebrat Eliáše a jeho pohůnek Fleischer ho pak brutálně bije (zde je zapojeno zmíněné blikající osvětlení) jenže Eliáš nic nepoví – pouze dokola opakuje, že je generál české armády, jenž nemá oprávnění cokoliv sdělovat, jelikož je vázán přísahou.  Ostatní členové odboje se schází ve vlakovém kupé, jsou konsternování z absence vedení a přemítají, co teď.

Objeví se Pérák, kterého zprvu nikdo z ostatních členů odbojové skupiny nebere moc vážně, spíš si myslí, že je to jakýsi komediant (kromě Fučíka, který neváhá použít „soudruha“ Péráka v levicové propagandě) a ani Pérák sám nevkládá příliš důvěry v tento nesourodý tým osobností.  Nicméně funguje jako jediná spojka mezi uvězněným Eliášem a touto odbojovou skupinou – a přináší od uvězněného Generála zprávu: zahajuji operaci Blaník, velení přebírá Hvězdář. Jenže nikdo neví ani co je Blaník, ani kdo je Hvězdář.

Hra se pomalu rozjíždí, ale ty správné grády dostane po příjezdu Heydricha. Dialogy mezi ním a Frankem, který se před Čechy chová jako suverén, ale před Heydrichem je to bázlivý, servilní a ušlápnutý štrajchpudlík, nad kterým se Heydrich impozantně tyčí, patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí.

Samozřejmě nemůže chybět scéna se svatováclavskou Korunou, kdy Frank nabádá Herr Protektora, aby si korunu nenasazoval, protože každý, kdo si ji nasadí bez skutečného nároku do roka a do dne zemře. Heydrich si ale korunu lehkovážně narazí na šišku, a ještě sebevědomě dodá:  „Můžete odpočítávat, Frank!“ (v pozadí k tomu hraje Wágnerova Jízda Valkýr a je to hodně silný moment)

Heydrich nutí Franka, aby zorganizoval turnaj v šermu, který má samozřejmě tento prominentní nacistický papaláš vyhrát, ale inkognito Pérák mu pořádně nakope jeho árijskou zadnici.  Heydrich zuří, Frank dostává další mínusové body a kolaborant Moravec se naopak dostává na výsluní přízně.

Představení je plejádou výborných scén, za všechny jmenuji tu, kdy Frank, Moravec a Fleischer dostanou od Heydricha ceres za další úspěchy nepolapitelného Péráka, a nakonec je Herr Protektor vykáže se slovy: Odchod, oba dva! Načež Fleischer dál tupě stojí na místě a detailně studuje špičky svých bot.

„Fleischer, co tu ještě děláte?“

„Říkal jste odchod oba dva, pane“

„Fleischer?“

„Pane?“

„Kdykoliv Vás nejmenuji, myslím Vás!“

„Pane!“

Do toho začínáme sledovat druhou dějovou linku výcviku parašutistů, kteří mají za úkol krutého tyrana zahubit. Tady se opět začíná prolínat fakta a fikce, kdy se domácí odboj, poté co zjistí, co je to ta operace Blaník a kdo je Hvězdář, který je nyní vede (toto čtenáři záměrně neprozradím) dostane do střetu s odbojem zahraničním, který vede Diplomat – tedy Edvard Beneš.

Víte, kdyby to bylo špatný představení, napíšu jeho průběh od A do Z a vše, k čemu jsem měl výhrady vyválím v literárním dehtu a peří. A potom to zapálím. Ale tohle není ten případ, proto jsem značnou část děje neprozradil, chtěl jsem laskavého čtenáře navnadit, informovat, ale i motivovat, aby na představení třeba zašel, protože repríz už tolik nebude. (Pokud to teda vůbec ještě jde – Vladěnka kupovala lupeny někdy v listopadu)

Nenechte se zmást zdánlivou komičností hlavního představitele.  Hra Pérák je mistrně napsaná, a až se před Vašima očima vyjeví celá zápletka, jejíž počátek sahá až do působení českých legionářů v Rusku, nejen, že to celé začne dávat smysl, ale dokonce si začnete říkat, že takhle to klidně MOHLO být. Nejsou tam žádné nelogičnosti, postavy se nechovají debilně, naopak je tam velká charakterová různorodost, cíle a motivace postav jsou dostatečně vysvětleny a znázorněny, tedy Pérák mě ušetřil scén, které z nějakého důvodu NEDÁVAJÍ SMYSL – tohle zde nehledejte. Samozřejmě mějte na paměti, že je to částečně fiktivní představení, tedy není třeba se rozčilovat, když uvidíte, jak se Adina Mandlová pustí do křížku s Gabčíkem – ve scénáři k této hře to má své opodstatnění.

Pérák se mi po všech stránkách líbil a mohu jej vřele doporučit. Udělat takto poutavě představení, které je postaveno na fikci, a přesto dává smysl, je ojedinělý úspěch. Rovněž nenarušuje pietu této temné kapitoly dějin národa českého. Co se tyče tématu protektorátu, určitě jsou snímky, co by si z Péráka měly vzít příklad, nebo ještě lépe – vůbec nevzniknout.

 

ps: Níže přikládám trailer