To je zklamání, viďte? Já vím. Ale tak když někomu napíšete sbírku básní, nelze to jen tak z fleku celý jebnout do veřejnýho prostoru. Snažil jsem se vyjádřit, co pro mně znamenají moje múzy, moje literární inspirace, ty které byly, a ty které přijdou po nich, a jak to bude krásné i ve svojí dočasnosti.

 

To nejlepší zde není

 

To nejlepší zde, prosím, není

(Není to trochu k zamyšlení?)

To nejlepší jsem napsal jinde

Čtenáři tím dávám kvinde

A uvrhám jej do zatmění

 

Myslíte, že se někdy změním?

Až najdu další inspiraci

Pohroužím se s ní ve snění

Noc protančíme pro legraci

 

A než udeří světlo denní

Poznám, že ji zase ztrácím

Vždyť znamenala pro mne jmění!

Jedné věci si však nejvíc cením:

 

Jsou to verše, co mi po ní zbudou

Co vyhrají boj s věčnou nudou

Vždyť co horšího může být?

Jak bez básní má básník žít?

 

Tak děkuji, mé drahé šelmy

Že díky Vám jsem literát

Že mám stále o čem psát

A že těší mě to velmi!