Jarda Palas byl prostě řízek. Oteklý, upocený a věčně opozdilý třicátník, jenž se přátelil s flaškou a Davčou Hanzlíčkem. Poté co si začal nějaké techtle mechtle se studentkou se Jarouš musel odporoučet do věčných lovišť. Škoda, protože dějepisu docela rozuměl a jeho výklad byl – ač někdy chaotický – docela poutavý.
Jaroslav Palas, dějepis
Půlka hodiny už uteče,
Než Palas do třídy špeky dovleče
Sedne si s velkou námahou
Ubohá židle praská pod jeho vahou
Do třídnice načmárá ty svoje klikyháky
Cenu negramoty by měl jistě dostat taky
Kdo viděl ho do indexů psát
Musí se stejně jako já smát
Vždy má snahu někoho zkoušet,
Ale bulíky na nos nechá si věšet
„Tak Kláro, pojďte k tabuli!“
Zmíněná osoba se málem rozbulí:
„Ale pane profesore, my jsme včera stěhovali!“
Palas nevěřícně bulvy valí:
„To už zase? No to snad není možný
Tak půjdete příště, no to je teda hrozný
Musíte bejt chudáci, pořád se takhle stěhovat,
Docela vás už i začínám litovat“
Tato situace se opakuje periodicky,
Palas na špek skočí, ostatně jako vždycky
Ale já musím někoho vyzkoušet!
Tak třeba: máme tu čtyři roční období,
K tomu přičtu, kolik mám doma nádobí
Odečtu číslo dne kdy mám svátek
No, začínám v tom mít sám trochu zmatek
Stejně vyzkouším, koho já chci!
Tak třeba číslo dvacet tři!
„Ale mělo vyjít něco jinýho!“
„Prosím vás, co je vám do toho?“
Pojďte pěkně k tabuli,
Než vám bůra nahulím
Ale Klára taky nemusela jít!
Tak vy chcete tu kouli mít??
Ještě chvíli takhle vyhrožuje,
Ubohý student už ani nevzdoruje
K tabuli se pomalu šourá
Kde do něj ten vepřoid s gustem šťourá:
„Panovnický rod ve Francii byl?“
„Ka-ka-ka-Kapuleti?“
„Oj, tak to je trefa mimo cíl!
Ale máte stejně za dvě, já jsem totiž lidumil!“
Neznámkuji znalosti, ale podle ksichtu
Kdo z vás se mi nelíbí, ten bude mít rychtu!“
Dalšího člověka na švestkách nachytá,
Když na “zákeřnou“ otázku nesmysly vybleptá
„Tak copak víme o těch Arabech?
Ale mluvte tak, že mi to vezme dech!
Doufám, že zmíníte ty panenské blány,
Bez nich na toto téma nedám ani rány!“
Chvíli ho dusí, aby pak stejně dvojku dostal,
U pověsti lidumila opět Palas zůstal
Teď začne vykládat novou látku
Ale co se dá zapisovat z toho zmatku?
Nejdřív nám naloží Husitů várku,
Do toho přimíchá i Johanku z Arku,
Dále tlachá o třetí křížové výpravě,
Zase zpátky se vrací k Johančině popravě,
A barvitě popisuje její upálení,
Pak BUM!, a středověk tu není,
Najednou máme historii kondomů
Hodina končí, konečně můžeme domů