Hanzlíčka, neboli pana Tota, jsme dostali po Kozlovi. Toto bohužel nedisponoval schopnostmi, které ovládal jeho předchůdce, byl chaotický, zmatečný, a respekt si za další tři roky nevybudoval. Na matice s ním jsem si maloval, a když mi začalo hořet u prdele, Tom za mně napsal pár písemek a byl jsem zase na čtyřce.
Měli jsme ho i na zeměpis, který zvládal o něco lépe. Díky němu třeba vím, že Artézský pramen je místo, kde je voda.
David Hanzlíček, matematika
Po třídě chodí sem a tam,
Ničím nedotčen, nikým nevnímán
V oku mu to zběsile tiká:
Pokročilé stadium chaotika
„Takže Abel jedna mínus
Potom je tu funkce sinus.“
Pro sebe si blábolí,
Když mu to třída dovolí
„Eee, jak měla vyjít tato úloha?
(Tak řekněte mi to, PROBOHA!)
Protože jestli to neřeknete vy,
Tak se to nikdy nikdo nedoví!!!“
Jelikož sám má matiky už dost,
Tak aby odpoutal pozornost,
Uspořádá turnaj v piškvorkách.
Ale zálibu má i v jiných hrách:
S Ruslanem si dá kámen nůžky papír,
Aleše při plnění kondomu lapí,
Do umyvadla jej opatrně přenese,
Pak s obřím kružítkem se nad něj povznese
S dychtivým výrazem do něj začne bodat,
Než tu nebohou gumu opustí všechna voda
Tu vítězný škleb nasadí,
Jak tříleté děcko dovádí
Aby završil celé to divadlo,
Tak udělá, co ho právě napadlo
Do vzduchu hodí klíče od kabinetu
Chce je poslepu zachytit v letu
Klíče však „nečekaně“ na zemi končí
a celá třída se mu opět směje do očí
Protože už mají všichni představení dosti,
Vracejí se ke své původní činnosti:
Viktor si kreslí ty svoje graffiti,
Ruslan s Papinem zas hrají Magicy,
Martin opět paří sám se sebou piškvorky,
I to je větší zábava než poslouchat ty báchorky!
Prostě Hanzlíčka snad každý ignoruje
A on už tomu vůbec nevzdoruje
Sám k sobě mluvit už se naučil
Vždyť hodiny matiky nemají jiný cíl
A nikdy ho ani jiný mít nebudou
Dokud bude matika s tímhle tím pobudou
Kašpárkem v kostkované košili
Ze které každý snadno rychle zešílí