Arthur Rimbaud, fenomenální klenot z pokladnice prokletých francouzských básníků, v této básni skvěle vystihl jaké to je, poprvé se zamilovat. Protože umím něco málo francouzsky, čerpal jsem jak z originálu tady , tak hlavně z převeršované verze v angličtině od Wyatta Masona (viz níže). Báseň nese název Romance, někdy též Román. Moje česká verze je pak pod tou anglickou, jako vždy.
Romance
No one’s serious at seventeen.
On beautiful nights when beer and lemonade
And loud, blinding cafés are the last thing you need
You stroll beneath green lindens on the promenade.
Lindens smell fine on fine June nights!
Sometimes the air is so sweet that you close your eyes;
The wind brings sounds—the town is near
And carries scents of vineyards and beer
Over there, framed by a branch
You can see a little patch of dark blue
Stung by a sinister star that fades
With faint quiverings, so small and white.
June nights! Seventeen!—Drink it in.
Sap is champagne, it goes to your head.
The mind wanders, you feel a kiss
On your lips, quivering like a living thing.
The wild heart Crusoes through a thousand novels
—And when a young girl walks alluringly
Through a streetlamp’s pale light, beneath the ominous shadow
Of her father’s starched collar
Because as she passes by, boot heels tapping,
She turns on a dime, eyes wide,
Finding you too sweet to resist
—And cavatinas die on your lips.
You’re in love. Off the market till August.
You’re in love.—Your sonnets make Her laugh.
Your friends are gone, you’re bad news.
Then, one night, your beloved, writes!
That night you return to the blinding cafés;
You order beer or lemonade
No one’s serious at seventeen
When lindens line the promenade.
Romance
Nikdo není vážným v sedmnácti letech
V čarokrásných nocích s pivem či limonádou
Hluk oslnivých kaváren Tě na ulici smete
Pod zelenými lípami ubíráš se promenádou
Lípy hezky voní v těch červnových nocích
Před sladkostí vzduchu občas oči zavíráš
Vítr zvuky přináší, město Tě drží v moci
Cítíš vinice a pivo – vůně, které znáš
Kousek opodál, vidíš, jak na větvi leží
Malý útržek látky barvy temné laguny
Probodla jej hvězda, která po obloze běží
Nepatrně chvějíc se, jak královna bez koruny
Červnové noci! Sedmnáct! Jak kouzelný to věk
Chuť šampaňského pomalu do hlavy Ti spěje
Mysl bezcílně bloudí a Ty náhle cítíš polibek
Na překvapených rtech, jako živá věc se chvěje
Srdce pohltily romány. Jejich opojnost podobá se vínu
Tu uzříš mladou dívku, jak cupitá mezi chodci
Skrz mdlé světlo lampy, jde ve zlověstném stínu
Bílého škrobeného límce, který patří otci
Když míjí Tě a střevíčky přitom klape
Náhle otočí se, oči široce rozevřeny
Tu náhlou přitažlivost sama těžko chápe
Ty písně složil bys k nohám této ženy
Jste zamilováni. Až do srpna jsi ztracen
Jste zamilováni. Tvé sonety odměňuje smíchem
Přátelé jsou pryč, Ty jsi pro ně zrádcem
Pak, jedné noci, ona skoncuje s tím tichem
Té noci vrátíš se do oslnivých kaváren
Objednáš si pivo nebo limonádu
Být vážným v sedmnácti, toť nereálný sen
A lípy lemují letní promenádu