Početná plejáda Papinovy pokleslé Prózy a Poezie
Při dnešní cestě do práce jsem byl svědkem úsměvné scenérie. Mezi sídlištními paneláky se usalašila skupinka zevláků, veksláků, santusáků, somráků a bufeťáků, kterým slušní lidé asertivně říkají: „lidé bez domova.“… Číst dále
Těpic, čuníci!
Určitě vám chyběla nějaká moje dlouhá, nudná rozvleklá stať, na kterou Vám Facebook otevře nové okno. Tak tady jednu máte – aneb kterak jsem zjistil, že jsem se z teenagera rovnou stal důchodcem.… Číst dále
Včera jsem byl opět svědkem vtipné situace, tentokráte na nástupišti metra. K páru ve středním věku, kteří vlastnili zlatého retrívra, přišoural se jakýsi zbědovaný, zanedbaný obejda… Otipovat věk u těchto lidí bývá zpravidla větší rébus než Rubikova kostka pro daltonika, ale tak řekněme, že něco mezi 40-60, a začal mohutně protestovat proti „tyranské“ politice majitelů psa, kteří si dovolili nasadit mu košík na nástupišti metra.… Číst dále
Když vystoupila z auta, pomalu zavřela dveře a vydala se ke vchodu. Rozběhl se za ní, zcela impulsivně. Černý kabátek, který měla hozený kolem ramen, tiše povlával ve větru.… Číst dále
Jsem naprosto zhnusen, ale váš to třeba pobaví. A ooo ano, bude to dlouhý. Aneb moje večeře v čínské restauraci.
Po delší odmlce navštívil jsem svoji oblíbenou čínskou restauraci, kam chodím snad ještě déle, než jsem chodíval do Skanzenu, (který upadl v nemilost, klatbu a interdikt, ale to je jiný příběh) Posadil jsem se ke stolečku, a vedle mě seděl takový… pár….… Číst dále
Mám rád Bratislavu, protože tam mám několik přátel a je tam spousta krásných žen. Když přijedu do Bratislavy, tak první věc, co zde uvidím, je hnusné vlakové / autobusové (hnusné jsou obě) nádraží, ale pak už jen spousta krásných žen.… Číst dále
Ano, vzpomínám si. Tohle byl hrozně silný okamžik. Tolik smutku v tak krásných očích, to prostě nemohlo skončit jinak, než básní…
Procházím se Prahou
A snažím se utéct noci
Než mě dravě obejme
Jako křídlo Valkýry
Z opery Richarda Wagnera
Než mě srazí na zem
Jako hříbě zuřivé bolestí
Jelikož jsem opilý Tvojí krásou
A všemi okamžiky jediného večera
Které se spojily do jediného světla
To mi nyní svítí na cestu
Kdybych přeci jen upadl
Zase vstanu a půjdu dál
Protože taková je podstata padání
Víš, nikdy jsem tomu nevěřil
Aby dva lidé, předurčeni k rolím
Divadelních postav Čechovova Racka
Dokázali víc než zůstat vzpomínkou
Dokázali víc, než odejít, a už se nevrátit
Dokázali víc, než spálit mosty, zničit cesty
Rozstříhat a vhodit do plamenů
Všechny ty krásné věci co spojují
Než se probudí láska a začne rozdělovat
Dokázali víc, než si vrazit třísky pod kůži
A jeden druhému poslat pozvánku
Na degustaci kyselých hroznů
Ty jsi ale dokázala víc
Dokázala jsi mi otevřít oči
Jak těžké je říci něco, co ten druhý
Už stejně dávno ví?… Číst dále
Z polovice fiktivní, z polovice až příliš skutečné. Ten večer se již skutečně neopakoval. Svým způsobem byl krásný.
Miluji večery, jako je ten dnešní
Večer, kdy jsem odevzdal všechno
A přesto se cítím bohatší
Nepřišel jsem o to
Protože mi to bude vráceno
na konci školního roku
Miluji večery podobné tomuto současnému
V kostlivých rukách svírá rozpadající se pergamen s rozsudkem
Nad přátelstvím, jež ani nestihlo vzniknout
Jelikož bylo udušeno v yperitu citového vzplanutí
Které se přikradlo jako zloděj za bílého dne
V masce klauna, na kterého už děti zapomněli
Večery, ve kterých jsem se hájil stejně neobratně
jako polní maršál Wilhelm Keitel
Tedy pouze jsem plnil rozkazy
Srdce totiž dokáže být někdy
až příliš krutým komandantem
Večery, jako je ten co právě prožívám
Stojí mi za zády jako cizinec
Slyším cvaknout jeho bubínkový revolver
Cítím vůni jeho zapáleného doutníku
Vnímám jeho těžko skrývaný východní přízvuk
Říká mi: Napiš o mně báseň
Nebo Tě zastřelím
Miluji večery, jako je ten dnešní
Přestože jsem vás celou dobu účelově mátl
Zlomyslným použitím plurálu
Večer jako dnešní se nikdy dříve nestal
A nikdy více v budoucnu se nebude opakovat
Vše, co je úspěšné, se zákonitě musí dočkat pokračování. Nejdřív jsem myslel, že sequel bude nudný a že to ani nebudu moci publikovat, ale nakonec se snacha vytáhla a předvedla úžasné divadlo, které jsem nemohl nezvěčnit v textu
Už jsou zase tady, je to jako vloni
Lačně klepou na dveře a derou se dál
Stalinova dcérečka a snacha s figurou sloní
Jak rád bych je vidlemi zas od prahu hnal
Frfňající hlas, oči jako baset
V rukách desky s infem, kdo jde dnes na popravu
Pravá ruka Pajera, co si na mě v mládí zased
Když jsme lidem pouštěli kondomy s vodou na hlavu
Ta druhá v sumo kláních slavila by prvenství
Přes zamlžené brejličky pedantsky na mě čumí
Až lítost ve mně vzbuzuje tato parodie na ženství
A její sulcovitá tvář, jež vypadá jako z gumy
Na měřáky se vrhnou jako na úrodu kobylky
Propiska po papírech jim bleskurychle jezdí
Kuchyň pokoj obývák to vše zvládnou do chvilky
A ještě se stihnou pochválit, jaké to jsou hvězdy
Jenže jako vloni, ložnice je pravou výzvou
Kolik respektu a strachu mají před tímto sokem podlým!… Číst dále
