Těpic, čuníci!
Určitě vám chyběla nějaká moje dlouhá, nudná rozvleklá stať, na kterou Vám Facebook otevře nové okno. Tak tady jednu máte – aneb kterak jsem zjistil, že jsem se z teenagera rovnou stal důchodcem. Možná jste taky zapšklý geront a sám před sebou to skrýváte! Pokud ano, následujících dvacet bodů vám pomůže identifikovat vnitřního seniora, který se ve Vás proradně ukryl, přestože ten můj je se mnou spíše v symbióze! 😀
takže nyní k samotné stati:
Aďka si ze mne často dělá prdel, že se chovám jako důchodce. O víkendu jsem sám sebe podrobil poměrně zábavné introspekci a zjistil, že má pravdu. Jsem zatracenej senior v těle ještě poměrně zachovalého ogárka dva járy před třicítkou. Proč? Protože všech dvacet bodů uvedených níže mě plně charakterizuje a naprosto se s nimi ztotožňuji. Pokud i vy, vítejte do klubu!
- Můj telefon umí volat a posílat zprávy, a proto ho tolik miluji. Naopak se děsím dne, kdy doslouží, a já se doberu k hrůznému faktu, že takovýto se již nevyrábí a dostanu nějakej ultrasuper versatilní vercajk, kterej mi řekne, kdy dostanu periodu, kdybych nějakou měl, a jakej je čas v Honolulu. Prostě nějakej takovej, kterej mi už rok nabízí zadarmo naše IT odd. v Coca-Cole, zatímco já tvrdošíjně vzdoruji a odmítám jej.
- Miluju archaismy, cizí a málo frekventovaná česká nebo anglická slova. Naopak výrazy jako „selfie“ „yolo“ „swag“ nebo „hashtag“ považuji za nejhlubší a nejsmrdutější žumpu současné mezilidské mluvené i psané komunikace a nejraději bych je drakonickým ediktem dotlačil k absolutní abolici.
- Mám skvělej moderní a výkonnej počítač díky čuníku Romanovi, ale stejně na něm nejraději hraji hry, které byly vytvořeny mezi lety 1998-2002.
- Miluju vážnou hudbu, popřípadě Blues a Jazz třicátých až padesátých let minulého století, k hudbě, která vzniká v současné době, mám buď vztah negativní, nebo žádný.
- Cítím se dobře ve formálních oděvech a rád takové věci nosím, i když nemusím.
- Mám určitý morální a etický kodex, kterým se snažím za všech okolností řídit. Je to seznam rigidních někdy dokonce dogmatických pravidel, které mi čas od času škodolibě vstřelí gól do vlastní branky, ale i tak se jich držím.
- Ostatní kamarádi jdou v pátek na pivo, já jdu domu, udělám si vodní dýmku, přemýšlím o životě a je mi fajn.
- Pokud výjimečně domů nejdu a bujará oslava se má protáhnouti za hodinu půlnoční, slušně se rozloučím již v deset večer a odcházím. Pokud se mi to vzácně nepodaří, neslušně usínám na místě.
- O víkendu vstávám velice brzy. Často se ale stane, že po obědě si na hodinku zdřímnu.
- Jsem nedůvěřivý, podezíravý až paranoidní cynický kverulant s mizivou šancí na pozitivní posun – vzhledem k tomu, že jsem si na uvedené povahové vlastnosti zvykl, nepovažuji je za negativa.
- Nemám rád změny. Dokážu se sice poměrně rychle rozhodnout ve světle nových okolností, ale kurva, nemám rád změny!
- Ačkoliv platí bod 11, raději se po dvaceti letech přestěhuji do bytu po babičce, než abych to propůjčil nějakému random klacíkovi, který by určitě během prvního měsíce votočil ty naprosto nádherný porcelánový čajový servisy z ½ minulého století. Rovněž většina lidi co znám by se pustila do zběsilé modernizace, páč ten byt je moc starej. Já tam naopak budu hýbat s minimem věci, právě proto že ten byt je starej a přesně takový ho chci mít.
- Ze všech lidí co znám se nejvíce názorově shodnu se svojí babičkou, která již úspěšně překročila osmdesátku.
- Jako správný důchodce mám v oblibě dlouhé samotářské procházky po Praze
- Pokud si s někým dám schůzku, snažím se přijít včas, pokud se mi to výjimečně nepodaří, cítím se velice provinile. Pokud přijde pozdě někdo druhý, snažím se skrýt svůj údiv nad tím, že se velice provinile povětšinou necítí.
- Na dětských táborech si moji chlapečtí vrstevníci ze dřeva vyřezávali lodičky, totemy, luk a šípy nebo dýku. Já jsem si vždycky vyřezal hůl.
- Každý den mám méně vlasů.
- Miluju čtení tvorby mrtvých básníků a realizuji se v psaní básniček , které okolí považuje za zrovna tak mrtvé . Je to Pro mě nejvyšší forma vyjádření , a odmítám se smířit s tím , že pro majoritní společnost je poezie passé.
- Zvyk je železná košile, a těch mám plný šatník. Například každou sobotu jdu do Alberta na Ládví a kupuju tam v podstatě ty samé věci jako víkend předchozí.
- Když se mi nedejbože líbí nějaké děvče, zásadně se to nedozví. Ventiluji to tak, že o tom napíšu básničku, (popř. celou sbírku) kterou buď nikdy nedostane, nebo ji dostane až tehdy, je-li to bezpečné (rozuměj: až když je pozdě nebo když plánuji se s ní více nevídat) Moje svědomí se vždy chabě pokouší mě hnát před morální tribunál za předčasné poraženectví, nicméně jej vždy bohorovně setřu ultimátním argumentem:
Žádná žena by přeci nechodila s důchodcem, pokud tento není odporně bohat!