Na téhle básni se mi líbilo to, že skončila tam kde začala. U plačící dívky, o kterou básník přišel, a nyní ho to trápí. A jeho sny pozbyly barev a odstínů…

---

 

You were crying on a quiet night

 

You were crying on a quiet night,

Those tears in your eyes you weren’t hiding,

I was so sad  and so depressed inside,

And yet we couldn’t overcome misunderstanding.

 

Now you are gone, I“m here, on my own,

My dreams have faded, losing tint and colour,

You left me, and again I am all alone,

Without tenderness and greeting, in my parlour.

 

When evening comes I often,  crowned with rue,

Come to the place of  our dating here,

And in my dreams I see the sight of you

And hear you crying bitterly, my dear.

 

   Plakala jsi v tiché noci

 

Plakala jsi v noci, která voněla tichem

Skrýt ty slzy bylo již nad Tvé síly

Byl jsem smutný, rozbratřen se smíchem

A my dva jsme se v té noci odcizili

 

Odešla jsi a já zbyl jsem tu sám

Mé sny pozbyly barev a odstínů

Nedbám o přízeň ostatních dam

Tvoji ztrátu dávám si za vinu

 

Když přijde večer, nosím korunu z lítosti

Přicházím na místo, kde jsme se setkávali

Ve snech vidím siluetu ke své radosti

Jsi to Ty. Po tváři se Ti zas slzy valí