Líbí se mi Blokovy metafory. Vysoká a bílá jako chrám, čistá a zářící jako panenský sníh. I takto by se dala popsat žena, i takto bych si ženu dokázal představit. Nejhezčí je ta pasáž o odpuštění.

---

You are like a temple

You’re like a temple, tall and white.
You’re pure and bright like virgin snow,
I don’t believe this lengthy night
And hopeless evenings, full of woe.

My soul, itself, is desecrated,
And I won’t trust it anymore.
Perhaps, a traveler belated, –
I’ll knock against your chamber door.

Despite the torment and dejection,
You will forgive me everything,
You’ll greet your traitor with affection,
And offer me the warmth of spring.

 

Jsi jako chrám

 

Jsi jako chrám, tak vysoká a bílá

Jsi čistá a zářící jako panenský sníh

Nevěřím dlouhé noci, že je v ní síla

Ani večerům beznaděje, co pozbyly smích

 

Má znesvěcená duše nemá pro mne ceny

A dávno nelze se s ní bavit o důvěře

Snad já sám jako poutník opožděný

 Jednou zaklepu na Tvé vstupní dveře

 

Přes má muka a těžkou sklíčenost

Odpustíš mi hříchy a pochybení stará

Tvůj zrádce bude náhle milý host

Ty nabídneš mu vřelé teplo jara