Mě je z téhle básně fakt zima. Mistrně znázorněné prostředí, do kterého je to posazeno. Dokáži si to naprosto živě představit a snad se některé představy promítly i do mojí verze.

---

First frost

In a phone-booth, eyes in tears,
Stands a young girl, all distraught,
Hides her face, with lipstick smeared,
Deep into her flimsy coat.

Skinny fingers cup her face.
Fingers – sting. And earrings – blaze.
All alone she must retreat
Back on down the frozen street.

It’s the first frost. For the first time.
From a phone phrase, it’s the first rime.
Frozen marks on the cheeks glow–
It’s the first frost of a human woe.

 

První mráz

 

V telefonní budce se slzami v očích

Stojí mladá dívka, a stojí celá zmatená

S rozmazanou rtěnkou do kabátu tvář stočí

Ten milosrdně ukryl její hlavu i ramena

 

Obličej jí hladí její chladné prsty hubené

Prsty ji pálí mrazem. Náušnice plamenem

Dívka sama v třeskuté zimě stojící

Musela se vrátit na chladnou ulici

 

Dnes je první mráz. Podzim řekl nashledanou

Mrazivé věty rovněž z telefonu chrastí

Chladné stopy na tvářích té dívky planou

Dnes je první mráz všech lidských strastí