Miluju básně s příběhem! Naivní malíř, který prodal svůj dům, aby mohl koupit milion růží holce, která o to vlastně ani moc nestojí. Jasně, to zní hrozně fádně, ale v těch verších je to o dost lepší. Ale i přesto, že to dopadlo takhle, tak přesně jak je výstižně popsáno v té básni – šlo o ten okamžik a o jeho sílu.
Někdy prostě jde jen o jediný okamžik, který dokáže, že to všechno mělo smysl – alespoň na chvíli.
Million roses
There was painter once,
Owned a small home and his art.
But there’s an actress he loved,
Flowers were dear to her heart.
So he sold his house on a whim –
His art and his roof, undeterred –
And spent all the money to buy
A whole sea of flowers for her.
A million, red roses here,
From your room, you can view.
One in love,– that’s sincere! –
Will transform life into flowers for you.
Outside the window, you gaze –
Maybe your mind’s in a daze?
Your dream is continuing there,
Flowers have covered the square.
Your soul turns cold, overwhelmed –
What affluent man went offbeat?
But there, not a penny in hand,
The painter stands in the street.
Their meeting was fleeting, of course.
She left on the train in the night.
But in her life there once was
The mad song of roses outside.
The painter lived all alone.
Through much misfortune and gloom.
But in his life there once was
A square full of roses in bloom.
Milion růží
Byl jednou jeden malíř, veliký to umělec
Svůj dům a svoje obrazy měl za majetek jediný
Však postihla ho láska, ta nebezpečná věc
Zamiloval se do herečky, která milovala květiny
A tak prodal svůj dům. Prodal jej v okamžení
Střecha nad hlavou náhle byla k ničemu malíři
Za celé moře květin on své peníze směnil
Vše za rudé růže utratil do posledního halíře
Milion rudých růží, má drahá, můžeš vidět
Když otevřeš okno a podíváš se ven
Jsem do Tebe blázen a nechci se za to stydět
Tvůj život rád proměním v květinový sen
Nyní do dálky prosím nechej svůj zrak odvésti
Ač možná jsem mysl Tvou pohroužil ve zmatení
Městské ulice, cesty, i to největší náměstí
Je růžemi vystláno – toť mé lásky znamení
Tu ochladla její duše. Bylo to příliš na ni
Malíř je láskou k ní až nezdravě poblázněn
Tak na ulici stál, bez koruny v dlani
Čekal před domem té nejkrásnější z žen
Bylo až bolestivě krátké setkání této dvojice
Spěšně odjela mu vlakem pod pláštíkem noci
Však v jejím životě jedinkrát zazněl nejvíce
Ten šílený zpěv růží, který vládl velkou mocí
Malíře pak obklopila zádumčivá samota
Strádání a smutek mu nic dobrého nevěstí
Však jednou jedinkrát bylo součástí jeho života
Rudých kvetoucích růží celé zasypané náměstí