Pokud poznáte ženu, která v sobě ukrývá nejvyšší stupeň krásy, tedy krásu inspirativní, pokud Vás dokáže inspirovat k tvorbě, pokud se stane vaší múzou, musíte mít na paměti dvě věci:
- Je to dočasné. Přijde den, kdy si budete velmi blízko, kdy si možná řeknete, že ona je pro Vás tím nejbližším z lidí. A pak přijde den, kdy si budete více cizí, než v den vašeho seznámení
- Cyklus múzy se dělí na dva body – Prvním je její presence, přítomnost ve vašem životě, která na vás nějak působí, vytváří nové pocity a myšlenky, tolik potřebné pro jakoukoliv tvorbu. Druhým bodem je její absence – Až odejde, neznamená to konec, alespoň ne hned. Její odchod vytvoří vakuum. Prázdnotu, která ale s sebou rovněž nese a spouští myšlenky a pocity, doposud nepoznané, které Vás stejně jako v prvním případě mohou inspirovat k jejich uměleckému zvěčnění.
Presence a absence múzy se dá popsat jako úplněk a nov měsíce. Pokud je měsíc v úplňku, vidíte z něj nejvíce a je Vám nejblíže. Pokud je v novu, už jej nevidíte, ale to nutně neznamená, že na vás nemůže působit, a už vůbec to neznamená, že neexistuje. Prostě vy víte, že tam někde je, a že působí na někoho jiného, tak jako předtím působil na Vás.
S múzami je to podobné. Je krásné ji mít. Je nevyhnutelné ji ztratit. Ale to neznamená, že přestane existovat, nebo že i v její absenci už vás nemůže nijak inspirovat.
Všechno je o inspiraci. Potřebujete tu velkou v podobě ženy, aby Vám umožnila vnímat ty malé v podobě všeho ostatního.