Tohle jsem napsal pro první múzu. Do další Krylovy melodie – mojí oblíbené – Martině v sedmi pádech. Tuhle melodii jsem použil ještě asi třikrát, pokaždé s jiným textem. Je velice inspirativní.
Písnička pro kouzelnou holku
Nejsem playboy nebo suverén
Lev salónů ani lovec žen
Však ke štěstí mi stačí
Když mé poetické představy
Vás aspoň trochu pobaví
Či rozesměji k pláči
Však nyní snad ani cynici
Nebo ti, kteří nejsou věřící
Co citů se týká
Budou snad v zamyšlení stát
A asi nebudou se smát
Tomu co říkám
Falešným hlasem obdařen
Alkoholem rozjařen
Vám tu teď pěji
Zatímco publikum sedící
Má uzardění na líci
Když trémou se chvěji
Ten příběh je lety omšelý
Asi jste ho slyšeli
Takže nudit Vás budu
Však veršovací nadání
Jako jediné mi zabrání
Pocitu studu
Ač dávno nemám pro ni žádný význam
Nebo ještě hůře
A mezi její blízké nepatřím
Tak bez mučení se vám přiznám
K těžké noční můře
Že tu její krásnou tvar už nespatřím
U někoho snad smích vyvolá
Že snažím se stále dokola
Zpět v čase vracet
Jiní zas ohrnou nosem
A řeknou, že nad tím patosem
Chce se jim zvracet
Že není to vůbec humorné
Naopak trapně úmorné
Mně to však nedá
Vždyť jedna zpráva postačí
Nebo i zmínka jinačí
A tlak se mi zvedá
Možná jsem pro Vás zase vůl
Nad kterým lámete svou hůl
Nejmíň po páté
Však nevím, už kdo mě vychoval
K tomu, abych v mysli veršoval,
Vše to, co mě mate
Asi jsem příliš nesmělý
Anebo zbabělec- chcete li
Však nemám již sílu
Abych před vámi obhájil
Proč zrovna jí jsem vybájil
Jako svou vilu
Ač dávno nemám pro ni žádný význam
Nebo ještě hůře
A mezi její blízké nepatřím
Tak bez mučení se vám přiznám
K těžké noční můře
Že tu její krásnou tvar už nespatřím
Často mě ve snech provází
A když nad ránem odchází
Cítím pachuť stesku
Nebo ji v hlavě vídávám,
Když vzpomínkami se vydávám
Na nejistou stezku
Cítím, jak mráz běhá po těle
Vždy když se setkám s andělem
Žel to už je běžné
Trpívám zvláštní úzkostí
Když nacházím se v blízkosti
Té bytosti něžně
Vždy když se znovu potkáme
Je to tak zvláštně neznámé
Až mám kůži husí
Přestože s ní chci promluvit
Srdce mi radí nemluvit
A ústa se dusí
Je to vážně pohled pro bohy
Jak tam ten klučík nebohý
Jak zmražený stojí
Tu, jež má stále až moc rád
A i ona jej kdysi zvala- kamarád
se oslovit bojí
Ač dávno nemám pro ni žádný význam
Nebo ještě hůře
A mezi její blízké nepatřím
Tak bez mučení se vám přiznám
K těžké noční můře
Že tu její krásnou tvar už nespatřím
Pak na mně mlčky koukaje
Těmi dvěma okny do ráje
Kterým říká se oči
Kukadla jak dvě pomněnky
Hladově čtou mi myšlenky
A svět se mi točí
V momentě vlastní popravy
Nervózním hlasem vypravím
Že jí to sluší
Chvíli tělo v klidu udržet
Říct aspoň pár normálních vět
Za to prodal bych duši
Slyším ji jediné slůvko zahlesnout
Kolena mi podklesnou
Náhle nevím si rady
Možná je mou větou dotčena
Proto zůstala stočená
Tváří ke mně zády
Hlas, který voní sametem
Ty myšlenky v hlavě rozmetl
Že zbyla mi prázdná
Sama v mdlobách pak zůstává
Enigmatická postava
Výstředního blázna
Ač dávno nemám pro ni žádný význam
Nebo ještě hůře
A mezi její blízké nepatřím
Tak bez mučení se vám přiznám
K těžké noční můře
Že tu její krásnou tvar už nespatřím
Po celý zbytek večera
Nálada se noří do šera
A na tváři slzy
Už nemá cenu dál si lhát
Je jasné, že mě nechce znát
A mě to tak mrzí
Chtěl bych aspoň jednou, na chvíli
S ní mluvit aniž bych byl opilý
Nebo ochromen strachem
Však můj obraz v její paměti
Dávno leží v koši na smetí
Kde zapadl prachem
Někdo by mohl namítat
Že snad bych neměl odmítat
Ústavní péči
Jen úsměv po tváři rozliji
Jsem blázen, avšak s grácií
Jehož zbytečné léčit
Ač dávno nemám pro ni žádný význam
Nebo ještě hůře
A mezi její blízké nepatřím
Tak bez mučení se vám přiznám
K těžké noční můře
Že tu její krásnou tvar už nespatřím
Přemýšlím nyní docela
Co by řekla, kdyby věděla
Že mluvím k ní písní
Asi, že se to nesluší
Léčit si šrámy na duši
Lyrickou plísní
Taky, že je to troufalé
A docela trapně zoufale
Ji zmiňovat v rýmu
Vždyť pro ni jsem pouhou vzpomínkou
Zbytečnou a takhle malinkou
Tak ať nechám těch šprýmů
Však ať mě třeba prokleje
Do žil číši jedu naleje
Tlukot srdce zvedne
Tomu, kdo má úchylek dost na výstavy
A přátele bere co přístavy
Když mu svět zšedne
Až složím si další paletu
Vytáhne dívka roletu
V anglickém hauzu
Mé verše těžko ocení
Tak si dám radši od snění
Na chvilku pauzu
Až jednou uslyší tenhle můj počin
A čisti bude slova
Její reakci se asi nedovím
Vždyť básnit o ní je prý zločin
Který dělám zas a znova
A nikdo mi zaň nedá okovy.