Čus klacíci,

 

tak vám přináším obvyklou lví porci žvástů, které by měly popsat průběh jedné z nepochybně nejlepších akci za poslední větší časovou jednotku, kterou můžeme provizorně nazývat třeba půlrokem.

 

Jak to celé vzniklo? Jelikož nám s Kubikem došlo, že sice v Praze (a Skanzenu obzvlášť) je blaze, ale že pořád dekadentně zahnívat v putyce taky není úplně košer, stejně jako pozdější ubytování přiožralého dvou tuctu návštěvníků, rozhodli jsme se vstoupit do dosud neprobádaných vod společného kempování.

Zhruba na konci dubna jsme měli jasný koncept, který zahrnoval opékání celého prasete, a partu dvaceti lidí pod stanama. Jelikož jsme brzo zjistili, že opékání nezbedného čuňase je zbytečné složitější, než je nezbytně nutné, substituovali jsme ho gargantuovskou porci masa všech druhů, buřtíky a klobáskami.

Celou akci jsme chtěli pojmout v ryze kamarádském kolektivu, kolektivu lidí co se tady z projektu zná už nejakej ten pátek a takhle pravidelně jezdí na ty srázy, rozhodně jsme nechtěli žádný nazdárky, co si přišli např. na minulý sol sraz, prostě uzavřenou komunitu lidí i v rámci projektu. Jak se to nakonec vydařilo? Posuďte sami:

 

Pátek, den první.

 

Je poledne, pátek 19.6 a s Kubou vyrazíme nakupovat maso, koření, hořčice, kečupy, a chleba, zatímco Péťa vede skupinu zhruba 12 odvážlivců, co se upsali na tuhle kempovací taškařici. Okolo třetí hodiny dorazíme ke Kubovi a nakládáme tu obrovskou porci masa, abychom stihli v půl páté dojet hlavní skupinu, která mezitím dorazila na místo finální destinace- vlakovou stanici jménem Ostrá, která vypadá tak asi jako ze… nic-nic-pole-zastávka-pole-nic-nic, což na klidu rozhodně nepřidalo.

Potkáváme hlavní skupinku na půli cesty, s identifikací ostřihaného Čudly mám i já značné problémy, zatímco Kuba ho nepoznal vůbec a hořce mi vyčetl, že týhle akce se opět účastní někdo koho vůbec neznáme 😀 Rojko byl nejvýraznější postavou celého průvodu, ačkoliv jediný jeho vokální projev se omezil na stereotypní „píče zima já to jebem, jebnuté česko, zlomím vám průdušnice páka, kurevsku zimu tu máte, v Blavě bolo 30 stupňů a tady mrzne“

 

Důvod jeho neustávajícího přívalu jadrných slovenských pejorativních výrazů totiž tkvěl v jeho ošacení, které naprosto nekorespondovalo s pátečním počasím. Rojko sice svítil jak měsíček na hnoji ve své Elvis košili a šortkách, ale klepal se jako alianční green, proti kterému letí pyroblast Pijerova mága.

Většina účastníků pochodu byla zamlklá, sdílný byl jen Echo a jako tradičně Pijer, který měl obří krosnu a apartní čepičku se státním znakem. O dalších pět minut později docházíme před kemp, a jelikož Zý determinoval jasnou politiku –„dejte trávě šanci, aby mohla uschnout a podpořte ji hromadnou pivní objednávkou“ setrvali jsme v přilehlé hospůdce. Pomalu docházeli další lidi- Hailey, Niky, Greg, Fredy, Saty a ještě o něco později autem Kendžiro, který byl nejdříve dost nenaložen, jelikož jel do vesnice jménem „Ostrý“ nikoliv Ostrá.

 

Když se k nám připojil ještě Drak, kterého dovezl táta, vydali jsme se rozbalit stany do kempu. Samozřejmě jsem zjistil, že můj stan neobsahuje takovou věc, jakože tyčky, takže jsem musel vzít zavděk Satyho stanem. Po postavení cca 8 stanu jsme se přesunuli opět do hospody, a začaly se péct buřtíky, což byla predikována páteční menáž. Zatímco Zý, Echo a ještě asi někdo šli pro Bamiose na nádraží, zbytek osazenstva pekl buřtíky. Já jsem pekl dva, jeden pro Kubu, a protože ten holomek pořád nešel, trápil jsem milého buřta v plamenech skutečně dlouho, stejně jako Rojko trápil zbloudilé kotě, které se přimotalo někam k našemu stolu a bavil se jeho házením po Pijerovi 😀 Když přišla nádražní delegace v čele s Bamim, a tím se nás počet pro páteční den naplnil na své maximum, nic nebránilo dalšímu obžerství.

Jely se hlavně pivka a zelený (viz fotka Badova tácku) Já si šel lehnout asi ve dvě, pac jsem byl z cely ty organizace docela utahanej a nechtěl jsem přepálit začátek, takže pro další info ohledně pátečního večera se musíte zeptat někoho kompetentnějšího.

 

Sobota, den druhý.

 

Sobota pro mě začala velmi brzo a velmi nemile. „PAPINEEEEEEE VSTAAAVEEEEJ VYPIL SEM PĚTADVACET PIIIIIIIV, VSTAAAVEEEEJ“ uřvaný, zpity bas barbarský rozryl poklidné sobotní ráno a vytrhl mě z dřímoty. Ožralý Pijer následně rozepl můj stan a začal do něj házet rozličné předměty, než ho to konečně přestalo bavit a přesunul se k dalšímu stanu, kterému připravil identicky stejný budíček. Asi o tři hodiny později se oběti Pijerova ranního řádění spiklenecky přemístily k stanu, který patřil Akiře, ale obýval ho Pijer. Tiše se rozmístily do půlkruhu a jako andělé pomsty se trpce tyčily nad hnízdištěm proradného rušitele nočního spánku.

Téměř neznatelný pokyn odstartoval diverzní akci. Podařilo se mi revanšovat milému Pijerkovi za házení itemu do stanu, když jsem ho odměnil přesným headshotem s merunou. Rojko ho taky prudil, ale Pijer se náhle a bleskurychle vzpřímil a vyrazil ze stanu po Rojkovi, jenže po pár metrech se rozplácl na zem, páč byl uvězněn ve vlastním spacáku, a poraženecky se odplazil zpátky do stanu.

Rojko mu ještě kompletně demontoval stan, jenže stačila jedna Pijerova věta, a ze strachu už montoval zpátky. Později jsme zjistili, že srovnatelné množství piva s Pijerem vypil i Bami, a zdatně se snažil sekundovat i Bad, jenž však odpadl a spal spánkem spravedlivých až do božího poledne. Při procházce po kempu potkávám Zýho, který poklidně sedí na zahrádce před bufáčem, čte noviny a upíjí kafe. Sice měl spát se mnou v Satyho stanu, nakonec ale usnul ve svém autě. Po chvíli se zde přesouvají i další členové podniku, a objednávají si něco vydatného k snídani- kafe, hamburgery, langoše, hranolky.

Pomalu se i noční opilci probouzejí, Pijerova tvář sice chvíli vypadá jako zmačkaný cigaretový filtr, ale i on se nakonec oklepe. Zý bere Didyho a Echa jako své sekundanty k nelehkému questu přenosu masa a grilů z jeho baráku, a odjíždějí autem. Současně si berou kreditky několika lidí, aby jim vybrali prachy. Ostatní povětšinou jen tak líně posedávají, usrkávají objednané nápoje a debatují, zatímco otužilí magoři Kurt (Pijerem překřtěn na Bohdana 😀 ) Čudla, Drak a Saty se jdou koupat. Zhruba v tomto čase přijíždí nás cyklista Adam, který jel celou cestu na kole, a vezl si s sebou nikoliv stan, ale hamaku, pod kterou hodlal přenocovat.

Zý mi volá, aby mi oznámil nemilou zprávu, že sem mu dal špatný heslo ke kartě. Já totiž si nikdy to číslo ani nepamatoval, ale věděl jsem, že ty čísla tvoří určitý obrazec, jenže jak sem to neměl před sebou tak jsem byl najednou v loji, a stejně tak byl v loji i Pijer, jenž všechny své peníze nestoudné prohýřil v pátečních pivech a panácích a nyní byl holý jak prdel novorozeněte a čekal na finanční injekci z páně Papinova účtu.

Když Zý dorazil se svými dvěma adjutanty, lidi se slétli jak vosy na bonbon, v blízké vidině narvání si bachoru delikátním masem, zatímco já seděl pohroužen v těžké melancholii, a nedokázal si vzpomenout na pitomý 4 čísla svojí karty… Tady musím poděkovat zejména Gregovi a Niky, kteří mi nabízeli půjčku, a taky Kendžimu, který mě spolu s Pijerem znovu odvezl k bankomatu, bohužel k žádnému výsledku to nevedlo (Až později jsem zjistil, že po třech chybných vloženích kódu se karta dočasně zablokuje, takže kód jsem tam dával správný, bohužel toto mě akorát utvrdilo v tom, že budu asi dement, co zapomene 4 číselný kód, který si předtím bez problémů pamatuje víc než dva roky) Nakonec sem si půjčil ze společného fondu zpravovaného Zým. Začalo se grilovat maso a taky se dobře rozjel fotbálek. Tým mlaďochů Saty a Drak dostali strašlivý výprask od fotbálkového poloboha Zýho, který hrál ještě s někým, a museli potupně podlézat stůl.

Grilovali jsme na dvou grilech- jeden přivezeny Zým, kterej byl pekněj mrzák, a trvalo, než se vůbec rozhořel, a byl obsluhován Kurtem Čudlou Fredym a Péťou, a druhý který jsme dostali půjčený od kempu, kde se střídal většinou Hailey s Didym a já sem tam taky pár várek upekl.

 

Pote co si všici radostně naplnili bachory, jsme si řekli že by nebylo od věci si jít zasportovat, takže jsme uzmuli nejbližší palouk u našich stanu a první kolektivní hrou bylo odhlasováno rugby. Já jako kapitán jsem do týmu vzal Pijera a považoval celou otázku nominace mančaftu za vyřešenou. Jak dopadlo rugby sami vidíte z fotek, jen připomínám, že nakonec byl školen i goliáš Pijer, když na něj naskákalo asi 6 jiných lidských objektů.

Dotyčný to pouze lakonicky okomentoval se slovy- „I když mám sickness tak mají problém

 

mě dát“ 😀 Odpoledne příjemné ubíhalo, udělalo se slunečno, a někdo hrál prší s pokerovejma kartama, někdo griloval, někdo si dal odpoledne dvacet, někdo popíjel nebo konverzoval, další hráli fotbálek, nebo si házeli talířem – prostě spoustu zábavy v rozličných podobách.

Okolo osmé večerní se dostalo i na druhou autorskou recitaci mého veršovaného eposu, který byl Péťou zaznamenán na kameru a sklidil docela úspěch. K pozdnímu večeru patřilo i opékání klobásek, posledního masa, které nám zbylo, a taky vyprávění vtipů, hlavně od Pijera, Draka a Rojka – na foťáku mám nahrané asi 8 minut nepřetržitého vyprávění vtipů od těchto tří komediantů. Do toho dorazil i Bláža, takže bylo o dalšího super člověka víc 🙂 Ve fotbálku se mi podařilo s Blážou srazit fotbálkového titána Zýho v týmu s Kendžirem, což se mi povedlo snad vůbec poprvé, a sám jsem na to koukal jak těle na nový vrata. Bláža a Adam svým přirozeným šarmem okouzlili nějaké místní husičky, takže mílé šestnáctky za nima pak dolejzaly. (Tady jsem byl opět svými přáteli příkré pokárán, že jakoukoliv holku co neznám šmahem bagatelizují jako husičku, ale já si nemůžu pomoct když na mě fakt tak působí ) Co se týče spotřeby alkoholu, druhý den se pilo o poznání střídměji, a šlo se i dříve spát, a hlavně nás nečekalo žádné nepříjemné probuzení

Neděle, den třetí

Heej, teď jsem zjistil, že já byl jediný, kdo se ráno probudil, a nepříjemné probuzení mě fakt čekalo, pač ňáký lítací bazmeg neřestně pokálel Satyho stan svým mazlavým, smrdutým trusem. Jo a taky Adam se asi moc nevyspal, pač milí sousedé mu sundali jeho houpací síť z jednoho sloupku jejich plotu, kde byla připevněna.

Pomalu jsme se zabalili, i když Pijer proklamoval, že by se měl zavésti VIP balíček, který automaticky implikuje balení z každé akce, páč to nesnáší. Rozžehnali jsme se se stafáží skvělého kempu, která nám po celou dobu vycházela maximálně vstříc, a vydali se na cestu k vlakáči. Zý svezl Didyho a Echa na svým autě, ačkoliv měl stále očí na stopkách před flojdy Na nádru jsme se rozpojili do dvou skupin, a vydali se k domovu

Na závěr nějaké plusy (mínusy psát nebudu, jsou dycky stejný)

+ Sešel se naprosto unikátní kolektiv, za každýho jednoho člověka co se účastnil jsem hrozně rád, hlavně díky všem těm lidem ta akce tolik povedla.Doufám že se to všem zúčastněným líbilo stejně tolik jako mě

+ Jednoznačně obsluha celyho kempů, už jen kvůli tomu že v pátek prodloužili zavíračku do 4 do rána

+ počasí vyšlo v sobotu-hlavni den- relativně dobře, dokonce natolik, že se pár lidí koupalo