Čus klacíci,

 

Sebekriticky uznám, že hlasitou kritiku a pranýřováni mé bídácké osoby jsem na sebe přivolal sám, svoji globální chronickou leností, která implikuje i nesplacené faktury za internet, a jak jste si mnozí mohli všimnout, tak ta blonďatá svině Verča už se v bégéčkách taky dlouho neukázala (Mno on to dostatečně supluje Pijerek se svojí Visaskou  ) Jinak jsem naladěn na tu správnou psací vlnu, (Papine, Papine, zase lžeš, proč raději neřekneš drahým čtenářům, že tu srkáš vodku s džusem deluxe made by Pijer, a ze nejsi naladěný, ale NAMAZANÝ, aneb nazývejme věci pravými jmény!)

No, jak bych začal, v prvé řadě je velmi diletantské, abych já psal recenzi o pátku, poněvadž jsem velmi záhy upadl do stavu slastného nevědomí, které kolidovalo s bezvědomím.

Takže oficiálně začal sraz v Pátek příchodem mě a Artyho do skanzenu v 16:00, cestou jsme ještě randomácky nabrali Pijera 😀 Usalašili jsme se v pohodlných křesílkách a čekali, kdo přijde jako první. Pijer ještě glosoval vzniklou situaci tak, že jediná věc co tu chybí k dokonalosti je podmračený Burito, sedící hned u vchodu, který bude naším ediktem nesmlouvavě vyhazovat lidi, co nám nebudou vonět.

První přišli nějací tři klacíci z Anathemy, ze kterých vypadlo že jsou z Paybacku, tak jsme se s klukama na sebe tak koukli s němou otázkou esli tu jsme vůbec správně 😀 Následně dorazil Vacky že Sealu, toho sem viděl prvně, ale fajn kluk, pak přicházeli další Soláci plus další týpek z Anathemy, Soláky překřtěný na JOU-JOU, který pokud chtěl jít na maškarní bál za hiphopera, pak se mu jeho kostým povedl dokonale, jenže si nějak spletl lokál. Přicházeli další lidi- došel Doom, Lyo s dvěma kamarády, a později Karlos, kterému Doom se lví porcí sarkasmu medově sdělil „máš tu kamaráda“ a ukázal na Aweho 😀

Důležité poznatky o pátečním večeru- Esaras se po pátku vybarvil jako proradný zlolajník, který navíc před českou byrokracii prožluklé zatajuje finské občanství. Na tomto člověku by se skvěle dala determinovat nová dimenze vodky s džusem. Na jednom srazu pije svatouškovsky jenom džus, na druhém pro změnu pouze vodku, kterou lil do nebohého Papina horem i spodem.

Poznatek číslo 2- Pokud jste celý tuplák napřed před Artym, něco je špatně. Něco je HODNĚ špatně. Bohužel to si uvědomíte až ve chvíli, kdy vás Lyo opatrovnicky nese na veřejné toalety a na otázky malého dítěte: Lyo, proč jsme tu? Blahosklonně odpovídá: Protože ti bude za chvíli dost blbě. Nemýlil se. Bylo mi blbé, nic si nepamatuju, tak a teď vám dávám jedinečný prostor se mi vysmát. _______________________________ Dobrý, vydýchaný? Fajné, pokracujem!

Někdy okolo jedenácté přišli moji spolužáci z ex-gymplu a našli mě jak už jenom ležím na stole, to asi dost hovoří za vše.

Nepamatuju si cestu do nonstopu, jediné co si pamatuju, jak mě v šílené rychlosti vyklopil šílenec Arty z nákupního vozíku. Šíleně se při tom smál, a mě druhý den šílené bolelo celé tělo. Strupy na několika místech moji rachitické postavy jsou němým svědkem dalšího bujarého večera. Jediná pozitivní zpráva týkající se zběsilého suicide runu se týká Míši, která v nezbedném vozíku smrti jela se mnou, naštěstí padala do měkkého- na mě, takže cajk.

 

Dorazili jsme do nonstopáče, kde se moje paměť probouzí z deliria a úslužné zaznamenává další fakta- zvláštně fotbálek s Awem proti Gustiemu a Noocytovi, kteří se zoufale snažili zachránit od propasti 10 obdržených gólů… naše skóre bylo 8:2, 9:1, ale deset k nule jsme prostě nedali: next time, goons!  Čtyřčlenná skupina v čele s Lyem a Karlosem se v nonstopáči odpojila a pokračovala do centra za vnadami vilných dám co mají na sobě asi tolik ošacení jako já mozkových buněk po prochlastané noci. Na zážitky z jejich putování se zeptejte prosím jich, já o tom vím velmi málo 🙂

Následoval přesun do mého bejváku, bohužel v dost olbřímím počtu, který přímo volal po nějaké redukci. Byl jsem pořád ještě dost sťatej, a obejmulo mě určitě kolektivní cítění, které mi nedovolilo vykopat z vlastního bytu dokonce ani lidi co jsem viděl prvně v životě. Zý si mě zatáhl stranou a povídá- Papine, to tu fakt chceš ubytovat všechny tyhle lidi? Vždyť je vůbec neznáš! Říkám… nnn..nzznmm… nooo… ale tak… tak prcccii.. preciiii.. nezmu..nemuz… nemůžu je vyh… vyho… vyhodit…

Spatřil jsem ten tvrdý, nesmlouvavý a nekompromisní výraz v jeho očích. Papine, já to udělám. Ten člověk byl mým situačním hrdinou. Řekl to tak rozhodně a nekompromisně, přesto se mi to tenkrát zdálo jako slova ochránce velryb proti jejich lovu v Japonsku.

 

Situace na sebe ale nenechala dlouho čekat. Zatímco se pan JOU-JOU pohodlně usídlil v mojí vaně, v hlavě velkého Zýho se započal osnovat plán na ještě větší exodus. Netrvalo ani 5 minut, kdy na dveře koupelny padl dvou metrový stín. „To jsou tvoje boty?“ Hlas tvrdý jako šmirglpapír. JOU-JOU se neochotně zvedl. Já vím, o co vám jde! Zlostně zasyčel a krhavým pohledem probodával Zýho. Toho, co to má nejdál, pošlete domů, co? Snažil se zahrát na citovou strunu Zýho, ale bezvýsledně. To by dřív rozplakal kámen. „Půjde to po dobrým, nebo po zlým?“ houkl Kubík, ale to už se pan v hiphaphop kostýmu neochotně pakoval k východu. Korpulentní klacík vedle něj se pokusil o smích. Kuba se otočil na něj. Nevyhnutelnost proťala zhuštěnou atmosféru. Úsměv mu zmrzl na rtech. Bez křiku a pláče, smířen se svým osudem, se i tento účastník srazu nedobrovolně poroučel k odchodu. Zbytek večera proběhl v cajku.

Ráno, nebo spíše dopoledne jsme vstali, a že jsme měli všici hlad, šli jsme na solidní dlabanec do číny. Dal jsem si megaporci nudli, stejně jako úplně všichni participující. Sice malá asiatka byla trochu zmatená, a chvilku nechápala že Sabina/Riped si fakt dá ŠEST těch jarních závitků, ale nakonec se nám i tento drobný problém podařilo zdárně vyřešit. Já snědl svoji porci, půlku Lubiho porce, a ještě navrch sem si dal to samé ještě jednou, takže celkem 2,5 porce, což bylo zapříčiněno tím, že sem 18 hodin nic nejedl, pač potřebné jídlo bylo lehkomyslně substituováno chlastem.

Blížila se kýžená druhá hodina, a s ní i dlouho očekávaný fotbalový MATCH wowkařů: samozřejmě s úderem druhé nás byla na hřišti sotva desetina, hrát jsme začali až kolem třetí. To už došel i Esaras, Fredy s Buřty a Echo se svými Krvežíznivci. Týmy se nakonec rozhodily tak, že na jednom týmu hrála squadra s kapitánem Echem, klíčovým hráčem Kendžirem, gólmanem Haileym, srdnatými obránci Badem a Zým, záložníkem Doomem, kořalou Sedem a hrotovým útočníkem Boddahem, které podporoval jejich trenér Bamios. Tým dvě se skládal ze mě, Pijera (který se sice půlku zápasů válel u postranní čáry jako tuleň po krmení) ale někomu kdo má dva metry a na dresu nápis LOKOMOTIVA to snad aji můžete odpustit)  Aspika, Esarase, Esarasova kámoše, u kterýho doteď nevím jak se jmenoval, Lubiho v pozici všemocného gólmana, (později vystřídán Awem) a Gustieho, aka Mr. Parka (později osvětlím) Nejdřív se stav tohoto chaotického zápasů vyvíjel lépe pro nás, nějakou strašnou klikou jsem jim tam nasázel v rychlém sledu dva fíky, jenže pak přišel zmar a začal úřadovat PAN FOTBALISTA Kendžiro, který byl jednoznačně nejlepším mužem zápasu. Občas se sice snažil zamordovat nevinná děcka s andělskými buclatými tvářičkami, poklidné si hrající na nedalekém pískovišti vysláním bomby rychlosti světla, která kdyby je trefila tak jsou milá fakáňata o hlavu chudší, ale častokrát jeho střela našla cíl a Lubi lovil balón z (neexistující) sítě. Fotbal začínal dosahovat infarktových situací, já dal třetí gól, tulení lokomotiva Pijerek přidal že standardky po mojí nahrávce čtvrtý, ale oproti Kendžimu jsme byli pořád malí páni… Nakonec zápas dopadl 5.4 pro „hosty“ ale fotbal to byl super, strašně rád bych si někdy kopnul znova. Opory našeho tymu- Já, Pijer, Esaras a Aspik jsme se šli k nám umýt a pokračovali do Skanziku, zatímco většina opozičního celku zevlovala s flaškama na našem flusbalplace. (Poznámka od věci- poslušně hlásím že sem vypil dvě

 

 

vodky s džusem-a ještě se mi kurva nemotaj písmenka! 😀 a teď tu loutám hermelínek s rohlíčkem aneb Pijer rulez) Přišli jsme do Skanzenu, číšník se na mě podíval jako kdyby viděl poltergeista, a se smířeným výrazem ve tváři odevzdané čekal, jakou objednávkou first class alkáče ho oblažím dneška. Vyrazil jsem mu dech, lízajíc skvělou točenou zmrzlinu, že si dám tupláka…. fanty.

Ten na mě hodil vyděšený výraz, jako že toto nemůže být pravda a že určitě chystám nějakou kulišárnu, přesto byl poslušen moji objednávce a kýženou fantu v tupláků za lidovku donesl. Lidí se trousili jako švábi na pivo, nejvíc nás bylo asi pětatřicet, přestože spousta lidí postávala venku a tak různě migrovala. Gustie si došel pro parky a rohlíky z Alberta ala Ukrajina style, načež si objednal krkovičku s kroketami a žral to najednou. Ryze dobytčí představení 😀 Následně se snažili s Noocytem a Avastou uhrát lepší výsledek než minulý večer ve fotbálku, žel nebylo jim přáno, přestože s Aspikem jsme jim ani tentokrát desítku nenadělili, několikrát se dostali do infarktových stavu a zadnice jim nemálo cvakaly strachem z potupné prohry bez vstřeleného gólu. Sobota pro mě dopadla o dost lépe. Za celý sraz jsem měl dokopy dvě piva, takže si pamatuju krásně celý večer. Hned zezačátku jsme dali společnou fotku, když Cradle a Muf nás museli časně opustit někdy v půl deváté, ale pravá zábava doprovázená Sedovou kytarou, na kterou hrál Arty, se rozjela až kolem desáté: vypalovačky typu „dej mi víc své lásky“ „slavící z Madridu“ „hrobař“ a další evergreeny se halasně rozléhaly sklepními prostory Skanzenu. S Esarasem jsme zase dávali panáky, i když tentokrát jsem si dával svého oblíbeného Jelzina, abych nedopadl stejně jako předchozí večer, který se pomalu chýlil ke svému zenitu, a ke mně šla chrápat opět docela početná parta nocležníků, já sem radši usnul docela rychle, ale „kluci v akci“ Pijer a Zý udělali kolosální porci asi 8 druhů těstovin- každé s jinou dobou varu- v jednom hrnci, takže ráno se to akorát z hrnce vysypalo do pytle určeného k likvidaci. Sed si vysloužil od Artyho poctivě jedno pivo, pač chrápal tak, že Awe se nevyspal, přesně jak zněly podmínky dohody (hehehe Sed má obrovský pasivní DMG když spí –  Pijerova poznámka ale i tak ho máme rádi, hoška jednoho co má kaťata na dranc 😀 ) to je fakt, ještě jsem zapomenul zmínit, že Sed si OPĚT roztrhl kalhoty, což je jeho takový pražský rituál.

Takže výsledky srazu-

+ Sešlo se zatím víc lidí než kdykoliv předtím, super akce, hlavně sobota, kytara tomu dodávala šmrnc.

+ Nebyly žádný zdechlý sekery!

+ Skvělej sobotní fotbálek, někdy by to vážně chtělo zopakovat.

Můj být dopadl jak po atomovým náletu.

 

Zase spousta lidí co slíbila, tak nedošla…. nebudu jmenovat, nechci aby se museli plazit kanálem no, to je asi všechno, jdu si dát asi čtvrtou vodku s džusem, už mě nebaví to psát, a ani cist to nebudu… no reason