Jste si s někým blízcí. Přesto je v podstatě nevyhnutelné,že jednou přijde den, kdy si budete naopak více vzdálení, než v den, kdy jste se seznámili. Ta ironie je až úsměvná. Tohle je životní cyklus múzy. Stejně jako se larva mění v motýla, i múza se časem změní v cizince.
Ale i jako Cizinec dokáže být inspirativní. Vidíte?

---

 

Dva cizinci

 

Jsme jako dva cizinci ve společné místnosti

Hledíme na stejnou tvář, na jinačí duši

Lhostejnost nyní přebývá v paláci radosti

Blyštivá koruna ji na hlavě sluší

 

Jsme jako dvě loďky, jež přišly o přístav

Ač umíme mluvit tak chybí nám slova

Jako já s Tebou, i Ty se mnou jsi nejistá

Nevíme jak zbořit zeď, která je nová

 

Jsme jak dvě strany v bitvě, co si vrací své raněné

V pár taškách se válejí náhodné vzpomínky

Na dvě rozbité nádoby, jež bývaly spojené

Po tváři tečou mi dva slané pramínky

 

Jsme jako dva náhrobky, co se ve stínu choulí

Pomníčky na něco, co bylo překrásné

Na noze cítím těžkou vězeňskou kouli

Jak ji mám shodit, mi zůstává nejasné

 

Jsme jako dvě pohádky na poslední straně

Za nimi bílé místo a spousta otázek

V rukou místo hojivých obkladů svíráme zbraně

Jsme kladivo, střepy a rozbitý obrázek

 

Jsme jako dva nástroje, které přišly o noty

Zavřeli jsme okna, zatloukli okenice

Je tma. Nocí jsem vláčen do němoty

Proč jen jsi vyhasla…

 

                                             …Má karmínová svíce?