Tohle bude příběh o tom, jak jsem políbil ženu svého srdce pod rozkvetlou třešní.

Ale vůbec tak nezačne, protože pár mých přátel si stěžovalo, že to co jsem přihrál dopoledne, bylo zatraceně krátký. Dycky říkám – dejte si pozor na svá přání, mohla by se vám splnit.

Čímž plynule naváži, na to co jsem chtěl. Hraju občas Zaklínače, a je tam taková postava, takový first class demon zloun in human disguise, něco jako Faustův Mefisto, jménem Gaunter O´Dimm, nebo také Master Mirror, který komukoliv splní cokoliv, co si přeje (ne to co skutečně chce, v tom je rozdíl, jelikož lidé neumí často správně svá přání formulovat) no a vy jako Zaklínač plníte zakázky pro jednoho šlechtice, který se tomuto pekelnému filutovi neprozřetelně upsal a chystá se progemblovat svojí duši, ale ne dřív, než jsou mu splněna dost složitá tři přání, a navrch se musí při vyrovnání dluhu sejít na měsíci. No a končí to tak, že se sejdou v rozvalinách takového chrámu, s tím že úkoly jsou splněny, nicméně šlechtic na toho nezbedníka stále ukazuje dlouhý nos, protože měsíc je tamhle na obloze, žejo.

Načež démon se jenom zasměje, mávnutím ruky odhrne písek z podlahy, a odkryje obrovský měsíc, který je na ní namalovaný.

A proč o tom vůbec mluvím. Dneska je první máj, a spousta lidí ho má spojený s tím, že musí políbit pod rozkvetlou třešní ženu svého srdce.

Přišel jsem na dnešní pinčes s Pavlem, a hned od dveří mu povídám – Pavle mám pro Tebe úkol, čuníku. Pavel zná věty, co začínají těmito zlověstnými slovy, tedy se zatvářil krajně obezřetně, načež jsem mu předestřel tady ten hezký obyčej, líbačku pod tou třešní s robou, pro kterou vám tluče srdíčko.

Pavel, stále více konsternován, koho bych mohl mít na mysli, zkusmo střelil pár jmen, nicméně Vám už to určitě došlo, o koho se jedná, anžto je to žena, o které tady žvaním každý třetí den – MOJE BABIČKA.

Ti bystřejší z vás rovněž vědí, že milá babička je imobilní, tedy je vyloučeno dostrkat ji byť i pod břízu co je před jejím pečovatelským institutem, natož abych někde sháněl třešeň. Rozkvetlou k tomu. Nu ale inspiroval jsem se Zrcadelníkem a prostě jsem vzal papír, propisku, vyvolal svůj primitivní malířský styl, namaloval strom, sluníčko s až odporně pozitivním ksichtem, aby se nejednalo o mýlku, velkými tiskacími písmeny jsem napsal nad dotyčný strom ROZKVETLÁ TŘEŠEŇ a nakráčel středem do jejího příbytku.

Babička mě nečekala, z čehož byla už tak konsternována, načež ji povídám, že dneska je prvního máje, a já přišel políbit ženu mého srdce pod rozkvetlou třešeň, vytáhl jsem papír, eh, tedy třešeň, Pavel vytáhl mobil pro řádnou dokumentaci, podržel “třešeň” nad námi, já vysolil hudlana, a babička byla v sedmém nebi. Ona si na ty tradice potrpí.

Dokonce dnes ani verbálně neocejchovala mojí cejchu, Pavel sice chtěl pronésti před babičkou na mé konto pár nejapných poznámek, ale stačil jeden temný pohled, a hned od těchto snah upustil

Dobrá věc se podařila!