Další z několika věcí, která nereflektuje žádnou reakci na reálný skutek, ale spíš imaginaci toho, co by se mohlo stát, kdyby se stalo tohle, a mojí následnou poetickou reflexi daného skutku. Pokud ubereme toho vznešenýho slohu a napíšem to na plnou hubu: Vymyslel jsem si situaci, která by se mohla stát, a poeticky na ni reagoval. Divný, co.

---

Tvá lež

 

Tvá lež se plazí jako chromé klubko zmijí

Je zlá jak decimace, jež vtrhla do legií

Zbytečná jak epitaf na rozbořeném hrobě

Odporná jak hniloba, jež expanduje v Tobě

 

Což nemáš v sobě aspoň trochu studu

Když předčítáš z knížeček svých bludů

Když zdobené číše dolévat ráčíš jedem

Když své klamy obaluješ sladkým medem

 

Myslíš si, že Tvůj trn nepíchá?

Že neteče z něj krve?

Básník bolestí řve do Ticha

A znovu jako prve

 

Procitl. Zrak už mu Tvá tma nezastírá

Nyní vidí, do jakých dlaní vložil důvěru

Je mu horko. Všude je cítit síra

Srdce je první daň Tvému pekelnému úvěru