Jo já vím, zvykli jste si, že píšu recenze na filmy, který nejsou dobrý. Hergot, ony většinou nejsou ani špatný, protože nad špatným filmem mávnete rukou, nic ve vás nevyvolá, a nemáte potřebu zasvinit svůj facebook hate hymnou na dotyčný kinematografický paskvil. Já teď tu potřebu mám. Vy to číst nemusíte, já si ulevím, všichni budou happy jak dva grepy.

A já jsem byl skeptickej, to jo. Ono když chce jeden národ filmově zpracovat historickou událost jinýho národa, prostě to většinou dopadá dost rozpačitě, například Valkýra s Cruisem, ale hele, tohle je Anthropoid! Protektorát, druhá světová, moje oblíbený téma, něco o tom vím, něco jsem o tom přečet, a mohlo by to bejt dobrý! Mohlo by!

Jenže v dalších řádkách si povíme, proč není. A rád bych, abyste mi věřili, že budu jen velice zřídka plamenně pranýřovat věci, který se nestaly a jsou v tom filmu. To je v pohodě. Ten film tím tolik netrpí, mnohem více trpí na to, že se tam staly věci, které NEDÁVAJÍ SMYSL a co hůř – vůbec tam být nemusely.

Film začíná intrem, kde se dozvídáme, vo co teda půjde. Němci zabrali ČR, byl tu odboj, a tak sem Áda poslal Heydricha, aby tu ten odboj zase nebyl. Film nám říká, že Heydrich je třetím mužem třetí říše. Jasné, škoda že Hitler jmenoval už v roce 1939 Göringa svým zástupcem, a nadřízeným Heydricha v čele RSHA, pod které spadalo Heydrichovo SD byl Himmler, takže počty nám nějak nevycházejí, ale tak řekl jsem, že nebudu film ničit z hlediska faktické nepřesnosti, a teď to neplním co? Otřesné. Slibuju, bylo to naposled.

Parašutisti přistanou někde v lese, ujme se jich vandrující něco jako lesník Brian Caspe, kterej hraje v anglickejch Cimrmanech Vavrocha, a pozve je na polívku. Jenže se ukáže, že je to bídák a Gabčík ho picne. Kubiš je měkkej a nechá toho druhýho vzít roha. Člověk by čekal, že uprchlík se srdcem v gatích vyhledá místní služebnu četníků nebo gestapa, aby nahlásil mordovačku parťáka random parašutistama, aleee ne. Už ho ve filmu nepotkáme, a víte proč? Tahle věc se rovněž nestala. Slíbil jsem, v předchozím odstavci, že to bylo naposled, co jsem kritizoval něco, co se nestalo? Já vím. Lhal jsem.

Paragáni se dostávají do Práglu, kde jim pomůže nějaký místní zvěrolékař, ošetří Gabčíkovi zraněnou nohu, a dá jim kontakt na poskoka z místního odboje. Mimochodem Gabčík vypadá na 40, Kubiš je mladý ucho. Věkový rozdíl mezi nimi je patrný. Dostávají se do centra odbojářů, kde jim vrchní vašnosta řekne, že se asi s vraždou Heydricha posrali v kině, a že co si asi myslí, že se stane. Vypukne emo scéna, kde se všichni vzájemně obviňují z nedostatku patriotismu a výhružné se dotazuji svých ideových protihráčů, kdo toho teda víc obětoval a kdo toho ještě víc obětuje.

Následně jsou parašutisti ubytování u rodiny, kde je taková máti ve středních letech, syn, který hraje na housle stejně dobře jako já na lesní roh, a manžel, který ví o těch parašutistech a o jejích plánech asi tolik, jako autoři tohoto snímku o tom, co právě točí. Prostě tam sedí s novinama, dýmkou, v bytě se mu promenují dva cizí chlapíci a zero fucks given, občas něco prohodí, že sháněj muklíky na nějakej hardtime džob, a oni mu řeknou, že nad tím teda zapřemýšlej.

Máti chodí vypomáhat do domácností taková mladá žába jménem Marie. Pavlovi se Marie líbila. Já nevím no…ale tak jako jo, patří k tomu lepšímu, co tenhle film nabízí. Hrozné jsem se bál zakomponování těchto scén do filmu, a TOHLE je jedna z mála věcí, co udělali racionálně a uvěřitelně. Víte, aby to nevypadalo, že jsme creepy týpci, a protože nám jeden čuník z odboje radil, ať nikde nechodíme spolu ve dvou, nabodnem si pražský rajdy and it will be oh so convenient!

No jo, jenže Marie je sama, a německej rajch švédskou trojku netoleruje, tak kde sehnat druhou flundřičku pro stárnoucího Gabčíka? No jasně, uděláme největší casting epic fail a nanominujem AŇU Geislerovou, který bude tak pětačtyřicet, ale tady bude vypadat na půlstoletí, protože Gabčík je asi latentní gerontofil, já fakt nevím. Nechápu, jak ji mohl někdo dát tuhle roli a nečuchat přitom pestilenční koktejl terpentýnu a toluenu.

Dva parašutisti, co přijeli zabít germánskýho papaláše. Dvě robky, co touží po troše vzrušení. Kam s nima? No jasně, vezmeme je na silvestrovskou party, kde bude spousta ožralejch náglů a uděláme attention whoring edition: deluxe! It makes so much SENSE!

Aňa vypadá jako matka pluku, ale Gabčík je paranoidnější ogárek než já, a vypičuje je za to, že jak zpívá Horkýže Slíže: A já sprostá som si kvôli tebe oholila nohy a tie ďalšie věci, A já sprostá som sa kvôli tebe navoňala sprejom, šaty zvodné dala.  No a ještě rtěnku a je to v loji, žejo, náglové mají oči jen pro Aňu! Takže další emo scéna! Gabčík vyzve Aňu aby mu dala jednu po čuni, a tím se odkope, nejen že je latentní gerontofil, ale i masochista! Vlastně oni na sebe nechtěli upoutat pozornost, že? A vlastně se jim povedl pravý opak, že? A vlastně když pošlou róby domů, tak budou chodit po Praze sami, což je přesně to, před čím je čuník z odboje varoval… nebojte, tímto jsme teprve u bodu 7. Jdu si nalejt další sklenku, radši bych vyvolal ducha Andreje Čikatila než vyvolávat vzpomínky na tenhle film, ale nedá se jinak!

Koná se supertajná schůzka s ostatními parašutisty. Hned jak Gabčík a Kubiš přijdou v civilu do lokálu, barman, který je vidí prvně v životě, hned ví, o koho se jedná, a pošle je do top secret místnosti za ostatními parašutisty. A jedná se skutečně o srdceryvné setkání! Jan! Josef! Opálka! Valčík!

Tady jsem to zastavil (zastavoval jsem to každou chvíli) a podíval se na Pavla. Taky vám to přijde jako totální nesmysl? Zatímco hlavní parašutističtí protagonisté jsou oslovováni křestními jmény, těm vedlejším byla upřena tato pocta, možná proto, že cíl jejich mise není vykuchat Heydricha, a jsou celý film oslovování pouze příjmeními. PROČ? Já nevím. Mimochodem, velitel domácího odboje, který s nimi celou dobu nesouhlasí, je oslovován křestním jménem Ladislav (jeho příjmení Vaněk je kratší), ale ostatní parašutisti prostě ne. PROČ? Já nevím. Ano, to tu bude často.

Ale ouha! do pajzliku přijdou dva čuníci s bleskama na klopě, asi elektrikáři? A jeden začne podezřele šmejdit okolo top secret vchodu odbojářů, jenže AŇA zjebe hrníček na zem, a pak odhalí kostnaté koleno, což motivuje nácky k promptnímu opuštění lokálu. Nedivím se jim.

Co je dobře znázorněno (vidíte, teď ten film pochválím!) je mapování pohybu Heydricha. Parašutisti ho buď stalkují, nebo mají komplice na hradě, který jim dodává info. Při jedné takové předávce jsou přítomny i obě bitchiez. Samozřejmě byste čekali, že parašutisti počkají, až roby vezmou roha, a potom začnou rozebírat přísně utajované info ohledně atentátů, že? ŽE? NE. Oni jim to prostě vyslepičí. PROČ? Já nevím. Načež AŇA emotivně vstane a rozebere Gabčíkovu pistol, aby mu řekla, že je špinavá. Jo, jinak víte, jak oni uhodnou, že cílem hry je Heydrich? Když je řeč o ozbrojený eskortě a AŇA řekne, že je JEN JEDEN člověk, co jezdí s ozbrojenou eskortou. Kurva, to je vedoucí náglovskýho vozovýho parku nebo co jako?

Mimochodem Gabčík je zručný fotograf, a tak vyfotí AŇU na místech, kde by chtěl picnout toho šulina, ale samozřejmě tu fotku, kterou vyplňuje její tvář, jenž je více zvrásněná než Drážďany po bombardování, si dá do peněženky, protože prostě proč ne. Jasně, až mě picnou okupanti, tady v peněžence najdete robku mého srdce, a picnete ji taky, juuu? Pavel byl většinu toho filmu v klidu, ale tady už se začal chytat za hlavu. Vůbec se mu nedivím. Takový odporný diletantství člověka, jenž tohle v tom filmu schválil, je na sterilizaci.

Jenže tohle je kontest, kurňa, a Kubiš chce parťáka trumfnout, takže nejdřív je vyrušen inflagranti těsně po kopulaci s Marií, a potom ji požádá o ruku, protože proč prostě ne, my jsme sem přijeli zabít Heydricha a pravděpodobně padnout za vlast, ale tak kurva, jsme lidi, a jak říká Vrchlickej, za trochu lásky šel bych světa kraj, a tak proc bych se nezasnoubil tady s flundřičkou, kterou znám pár měsíců protože prostě můžu. Rozhodně můžu tady v tom filmu, bohužel.

Víte, co už tu dlouho nebylo? Další emoscéna! Paragáni se dozvídají breaking news, že Heydrich jim má pláchnout do Francie, zkrotit zpupné žabožrouty, jenž vyměnili bílou vlajku za full scale resistance, no a tak čas se krátí smrtelníci, je potřeba udělat to zejtra! Jenže ucho Kubiš, zmítán hormonální nestabilitou po muchlovačce s Marii propadne panice a začne emovat. Gabčík ho chytne, povalí (proč, PROČ?) vysype nábojnice ze zásobníku a nutí kolegu, aby je tam narval zpátky. Asi to má nějaký super uklidňující efekt.

Ok, den atentátu. Jó jasně, my jsme řekli těm čubám, do kterých jsme zaláskovaný, co chceme udělat už půlhodiny zpátky, jeeenže rodina co nás ukrývá, nemá ani šajna, žejo. Je na čase napravit tuto křivdu, darovat dřevěnou postavičku naprosto zaměnitelného panáčka v uniformě důstojníka SS, a paní Moravcový hned docvakne, že dneska zvoní hrana Heydrichovi. Jak? Nevím, je prostě dobrá!

Než se stane atentát, OPĚT se pohádají Paragáni s domácím odbojem, kdy potřebují POTVRZENÍ, že tu věc, kvůli které je sem poslali, vážně mají udělat! Je to něco jako kdyby vás máma poslala do krámu pro chleba, a vy byste ji z obchodu zavolali: víš mami…chceš pořád ten chleba, kvůli kterému tu vlastně jsem, nebo sis to už rozmyslela? Jinak jeden z hlavních rysů tohoto filmu je ten, že postava jedna řekne s kamennou tváří nějaký výrok, a postava 2 se ptá postavy 3, jestli ten výrok byl fakt míněn vážně. PROČ? Já nevím.

Ok kde jsem to byl? No jasně, konečně se dostáváme k odkráglovaní nezbedného Reinyho, který si to štráduje v otevřeným mercedesu v kobyliských šikanách. V pořádku. Tento film sice Opálkovi nedal právo užívat křestní jméno (tak ono…je to Adolf, že jo) ale alespoň má privilegium být účastníkem atentátu a podobně jako zlatí hoši z Nagana přepsat dějiny.

Atentát je zpracovaný dobře, a víceméně přesně. Teda kromě Ády Opálky, žejo. Valčík dá signál, Gabčíkovi se zasekne Sten (protože ten samopal je prostě stejně dobrej, jako já fotbalista… no… většinou ani nevystřelí) a pak přiletí granas, a Reinhard pomalu natahuje moldánky.

Parašutisti prchnou opět k paní Moravcový, kde se dozvědí strašlivou zprávu: Aňa zaklepala papučemi! Všichni jsme si mysleli, že na stáří… Jenže ona prostě utíkala před náckem ,co držel samopal… PROČ? Já nevím. A přitom stačilo tak MÁLO. Stačilo říct, víte, ona vlastně byla taky účastníkem odboje, a měla tyhle a tyhle tajný dokumenty, a nechtěla, aby se na to přišlo… jenže ne, to se nedovíte… něco jako… víte, my jsme si fakt nakonec uvědomili, že jsme vybrali fakt blbou herečku, její casting nedává smysl a byla to mizérie, a jako pokání za naši minelu ji teď připravíme fakt mizernej a smysl nedávající konec, aby to prostě korespondovalo. Prostě bude utíkat jen tak. Protože ví, jak se to dělá. Protože může. Protože nějakej kretén tohle schválil, přitom měl raději schválit svoji vlastní kastraci, aby se dále nereplikoval. Začínám bejt fakt nasranej, co jsem to musel vidět.

Když se to dozví Gabčík, prohodí si s Kubišem role, a začne emovat pro změnu on. VŠECHNO JE TO MOJE CHYBA!! Opět se zmítají mužská těla ve vzájemném souboji, kdy se jedna postava snaží zabránit druhé postavě, aby udělala ňákou píčovinu, a přitom si neuvědomili, že tu největší již udělaly obě: hrají v tomto filmu.

Paragáni prchají do kostela Cyrila a Metoděje, kde se setkávají s dalším výsadkem. Ne, ani tady se nebudeme oslovovat křestními jmény, husy jsme spolu nepásli, a Heydricha nezabíjeli.

Náckové vymyslí super věc –dáme deset melounů tomu, kdo nám řekne, jaký nezbedník udělal ten atentát. Přihlásí se Čurda, frustrovaný z toho, že mu všichni říkají „Čurda“ a nikdo Karle. Mně by to taky sralo. Takže Čurda přijde na služebnu Gestapa, aby jim všechno dobrovolně řekl a dostal chechtáky. A ONI HO ZMLÁTÍ? TOMU MÁM VÁŽNĚ VĚŘIT? 😀  Člověk, co dobrovolně jde udat svoje kámoše dostane nakládačku? Sorry, nebaštím to. Ani Pavel to nezbaštil. Hledal jsem si o tom info, a nikde není napsáno, že by Čurdovi zmalovali ciferník, naopak se všude píše, že dostal tu odměnu. Takže jasně Kájo, my ti teď dáme na budku jo, a pak těch deset mega ju, co ty na to? To, že Čurda nebyl v době atentátu ani v Praze, pominu. Ne, kecám, nepominu.

Víte, já vím. Vy jste si mysleli, že už mi došla munice. Mate pravdu, došla. Ty náboje jsem vyházel podobně jako Gabčík s Kubišem když druhý jmenovaný chytil emorapla. Teď přejdeme na vyšší šarži. Zahrajeme si na Wernera von Brauna a budeme pouštět atomovky. Aneb nejvíc nejhloupější scéna z celého filmu.

Čurda bonznul, že paragáni se schovávali u Moravcovejch. Jo, to je ta rodina, co má synka co hraje na housle jako já na trombon, matku, co stále vypadá mladší než mrtvá AŇA, a tatíka, co prostě does not give a fuck at all. Jo, a schovávali parašutisty. Nevím, jak tohle Čurda věděl, ale ok. Načež tam naběhne minimálně osm gestapáků, společně s vedoucím Hansem-Ulrichem Geschkem (to je ten uřvanej blonďák) a překladatelem, obklíčí rodinu, a máti dostane čenichovku. Asi jím je jasný, že fotřík a synek vědí pendrek.

Když vstane ze země a začínajícího tratoliště krve, pomočí se. Geschke je fajnovka, a tak řekne svým pohůnkům, že prostě jdeme pryč. Jasně. Máme jedno vodítko. JEDNO VODÍTKO. TUHLE RODINU. Člen této rodiny, který pravděpodobně ví nejvíc, vykropil ranní minerálku na lino, a tak teda vodejdem. Necháme tam jenom překladatele, kterej dámičce bohorovně dovolí, aby šla do koupelny a tam přeblafla svoji kapslí kyanidu. Taky bych jednu potřeboval, tohle je fakt obtížný. Kurňa, teď sem si při nalejvaní dalšího panáku polil ten papírek kde mám poznámky, ale jak to nějak dám i bez toho.

Docházíme konečně ke Grande Finále, aneb ultimate epic uber showdown, parašutisti versus náglové. Já bych o tom chtěl napsat něco hezkýho. Můžu? Nemůžu. Houslista paragány zradí, když místo lebky Hamleta uzří jeho zraky lebku matky, jež pojedla prudký jed, a už se šikují zlí čuníci. No jo, jenže paragáni jsou chytří, a tři hlídkují nahoře v kostele, a zbytek je dole. Takže Áda Opálka, Kubiš a Bublík z ochozu pokropí první průzkumnou jednotku nezbedných náglů. Víte, podle dobových statistik jich bylo 800. Ale my tam pošleme 10. A necháme je zatarasit schodiště. Jsme féroví, ne? Víte, když fritzové uvolnili konečně to schodiště, tak tam chodili výhradně po třech. Něco jako trojčlenka v Commandos. Hele, my tam nahoru pošleme Gunthera, Hanse a Hermanna… jeee, voni se nevrátili? Krucipísek, no tak tam poslem Jurgena, Dietra a Erwina. Víte co. Poslali jsme prve tři, posíláme znova tři, fér deal, ne? NE?

NE! Tohle se tam dokonce opakuje několikrát, kdy třetí článek občas substituuje letící granas, jenž ležící paragán ležérně hodí zpět do německé smečky, a ten co házel granát, dorazí později a o to více je impregnován olovem. Kubiš měl umřít na následky zranění? Ne v tomto filmu, zde si prostřelí kedlubnu. Nejinak Gabčík dole v kryptě, když znova uvidí přeludy přestárlé AŇY. A jasně, měl bych zde říct něco o tom, že Němci úspěšně vytápěli parašutisty a přesto tam posílali obligátní trojčlenky fór no fucking reason. Jasně, najdou ňáký NOVÝ plánky kostela, který zahrnujou to, že sundáš koberec, a do krytu parašutistů pošleš nágla na laně, kterej obdrží víc olova do spodních končetin než, já obdržím kritiky za tuhle recenzi.

Všichni umřou. Ale ne dřív, než ve mně umřely ideály, že tohle mohl být dobrej film. To že jsem se dozvěděl, že režisér tohoto filmu je zároveň autorem filmu Cashback, který miluju, je pro mě stejný políček, jako kdyby můj věrný přítel obcoval s robou, jež miluji. Otřesné. Ještěže nemůžu nikoho milovat a ze všeho nejméně tento film.

Když jsme se loučili s Pavlem, řekl mi jednu věc, kterou bych zde rád zmínil: Tento film je dehonestace všeho, o co skuteční parašutisti usilovali. A já půjdu ještě dál. Já bych je – lidi co se na tom podíleli- regulérně žaloval za zhanobení a pošpinění památky hrdinů. Parašutisté byli hrdinové, rodiny, jenž je ukrývaly, byly hrdinové. Jim se máme klanět. Ne však tomuto filmu, jenž ve mě vyvolal zhnusení. Naprosté zhnusení nad iracionálním chováním postav.

pac a pusu, Papin

jo a nekoukejte na to. Fakt.