No těpic čuníci!

Chyběl vám Kovákový princ? Dlouho jsem nic nepublikoval, což?

Za tenhle článek poděkujte Ridleymu Scottovi. Kdyby Ridley nenatočil Gladiátora 2, nikdy by totiž nevznikl. Bystrý čtenář, který je seznámen s historií mých filmových recenzí, již tuší, že s článkem bych se neobtěžoval, pokud bych necítil potřebu vyjádřit ke snímku své početné výhrady.

Děj se odehrává 16 let po smrti Marka Aurelia, kdy Římu vládnou pološílení císařové – dvojčata Geta a Caracalla (podle historické předlohy to nebyla dvojčata, ale fakta v tomto filmu jsou hračky, které zůstaly v koutě) Jejich smysl života je posílat svoje vojsko na okolní státy a po jejich dobytí udělat pompézní gladiátorské zápasy, ideálně z nově získaných otroků.Film sleduje osudy Hanna z Numidie a jeho ženy Arišat, kteří si vymění svatební prsteny krátce předtím, než se k jejich pobřeží přikutálí vypečené římské galéry. Hanno si honí triko, že Římany smáznou, a že kde je smrt, tam oni nejsou, no ale tahle prognóza mu tak úplně nevyjde, protože to dopadne přesně naopak. Jeho děvucha navíc koupí římský šíp mezi ceciáše a poroučí se z hradeb do vln, tento vztah vydržel podobně dlouho, jako Papin a Slovenky, co naděláš!Římský generál Acacius, který velel výpadu proti odbojným Numidijcům, se vrací do Říma a je chválen oběma císaři, kteří mu ale bez obalu řeknou, že žádný odpočinek se konat nebude, protože je potřeba dobýt Persii a Indii. Ti dva mameluci rozhodně nejsou žádní troškaři. Acacius je z toho poněkud rozmrzelý, vrací se domů a vypráví své ženě Lucille, že těm dvěma výbojným degenerátům je potřeba zatnout tipec a zrealizovat Římský sen – tak jak si to přál její otec Marcus Aurelius, protože Lucilla je jeho dcera a zároveň jedna z hlavních postav původního Gladiátora. Římský sen znamená, že bude vládnout Senát a všichni se budou mít čupr gut.Samozřejmě kamera nám věnuje záběr na zrádnou služebnou, která vyslechne pletichaření svých chlebodárců a je úplně jasný, že tu pikošku si nevezme do hrobu. Tento film nám nabízí poučení: Neskrblete na výplatách pro pomocný personál!

Hanno je mezitím zotročen a musí v nějaké zaplivané provinční aréně dát rozezlenému opovi na budku, aby si ho všiml bohatý obchodník s otroky Macrinus a za jeho rohovnický kumšt proti nevrlému primátu jej ocenil smlouvou ve své stáji.

Takový malý detail: Po stranách arény jsou čuníci s foukačkami, a střílí do opičáků nějaké sérum, aby byli ještě nasranější – něco jako kdy si průměrný volič SPD přečte v novinách, že jeho největší miláček Pitomio má být vydán k trestnímu stíhání za svou nenávistnou xenofobní kampaň a může z toho puknout zlostí – tak asi něco takového. Tohle byl zábavný detail, a takových nebude mnoho, proto jsem jej zmínil.

Hannovi už je ten život takovej nějakej volnej, jeho manželka se stala potravou pro ryby, tak proč se tady na tom mizerným světě ještě o něco snažit. Jeho nový majitel Macrinus se snaží ve svém letargickém svěřenci zažehnout plamínek entuziasmu tvrzením, že pokud bude dobrej gladiátor, určitě jednou dostane šanci nakopat půlky tomu mizernými generálovi, který mu zpustošil rodnou hroudu a poslal ženušku expresní poštou do gebiče.Když Hanno po komorní bitce před zraky dekadentních císařů začne recitovat Vergilia, uvědomí si všichni přítomní, že tohle nebude obyčejnskej drnohryz z kyselý oslí prdele, kterou právě zotročili.

No, a tady se celej ten děj rozsype, rozklíží a rozloží, aneb přichází všespásná flashback scéna, která vlastně má vysvětlit, kdo je Hanno ve skutečnosti. Pamatujete si v Gladiátorovi jedničce to malý čúráče, co pořád dolejzalo za Maximusem? Syna Lucilly, kterej se jmenoval Lucius Verus a po smrti císaře Commoda z prvního dílu měl být velmi pravděpodobně prohlášen císařem právě on?No, tak Hanno je Lucius Verus. Jeho úžasná matka ho hned po smrti Commoda poslala za devatero hor a devatero řek do prašivý Numidie, protože mu údajně šlo o kejhák (ale sama v Římě zůstala – proč? Já nevím) Tohle je první nesmysl, dovolím si malou analogii z mé oblíbené historické doby – představte si, že by v roce 1945 po pádu Berlína zavolal Žukov Stalinovi do Moskvy a řekl mu: „Soudruhu Staline, Berlín padl, Hitler se picnul, slavně jsme zvítězili, a tak vojáci radostně plení nacistické cennosti i dutiny bezbranných árijských civilistek!“

A Stalin by si nervózně promnul svůj mroží knír a zabědoval v odpověď: „To skutečně zní jako vítězství, to je teda pěknej průser, jdu spasit holý život a stěhuju se na Ural, tak těpic Georgiji a tolik ty holčiny neponoukejte!“

Sorry, ale tohle je absolutní zhůvěřilost, kterou nebaštím. Matka neměla jediný důvod toho syna posílat pryč, minimálně původní Gladiátor nic takového nenasvědčuje.

Dál je to nicméně ještě horší. Při pozdější konfrontaci matky se synem (kdy syn nejprve dělá Zagorku ve stylu: „Jó paninko, to jste si asi spletla dveře“) a pak matku doslova vyžene z cely s tím, že její nový nabíječ generál Acacius je zodpovědný za to, že jeho roštěna dostala šípem mezi dudy, se tato na odchodu ublíženě otočí a odhalí největší propast tohoto filmu:

„Pokud odmítáš lásku svojí matky (která na tebe 16 let srala) neodmítej alespoň sílu svého otce, protože tvůj otec nebyl nikdo jiný než a ano, tady jsem šel málem do mdlob – MAXIMUS DECIMUS MERIDIUS.

Nedělám si prdel! Rozebereme si to, ano? Generál Maximus, hlavní hrdina původního Gladiátora je v jedničce prezentován jako Mirek Dušín starověkého Říma. Čestný, zásadový, loajální. Se svým panovníkem Marcem Aureliem má vztahovou dynamiku otec – syn, kterého jsem nikdy neměl, císaře si velice váží a sloužit mu považuje za největší čest.

Maximus v jedničce je vyobrazen jako paragon všech pozemských ctností, který bojuje v aréně proti nespravedlnosti mocných a jeho zbývající životní náplní je pomstít smrt svojí ženy a svého syna.

Tento snímek nám nicméně podsouvá jinou realitu: Maximus nejdřív nasmrkal do čítanky (díky Garfe, miluju ten slovní obrat) dceři člověka, kterého si vážil nejvíc na světě, následně tuto překvapivou skutečnost ignoroval, a prostě potom šel a založil si druhou rodinu s někým dalším, koho následně zabijí Commodovi pretoriáni.

Cítil jsem se jako ta opice z úvodu snímku, a nasrávacím sérem z Ridleyho zabukačské foukačky byl právě tento fakt, který film hrdě prezentuje, ačkoliv žádnou z postav tento fakt nikam neposouvá, doslova vůbec nic to neovlivňuje, je to vážně jenom k vzteku a nasrání!

Dvojka Gladiátora je naplněna spoustou odkazů na jedničku a je vidět, jak se snaží velebit (a právem) ten snímek (protože tento nikdo velebit nebude) ale tímto zhůvěřilým otcovstvím se jim daří dosáhnout pravého opaku – na Gladiátora jedničku tím vysypali galeonu plnou fekálií až po samej zatracenej okraj.

Divák doufá, že obdrží vysvětlení, jak se to vůbec mohlo stát, ale Ridley moudře anticipoval, že tohle bude budoucí třecí plochou a šibalsky na vysvětlení rovnou rezignoval. Jak se to stalo? Proč s ní nezůstal? Řekla mu to vůbec? Jak si mohla být vlastně jistá, když měla regulérního manžela? Nene, hlavně žádné odpovědi, to zde nečekejte.No, tohle byl teda silný direkt na solar, ale popojedem. Macrinus se dozví o povstání proti císařům a to skončí bídně. Acacius s Lucillou jsou zatčeni a vrtošiví císařové se rozhodnou na radu svého nového nejlepšího kámoše uvrhnout Acacia do arény proti Hannovi /Luciovi.

Acacia mimochodem hraje Pedro Pascal, a všichni už od dob Hry o Trůny víme, že Pedrovi duely na život a na smrt moc nejdou. Takže nejdřív se snaží Lucia ukecat ve stylu: „Kámo, nezabíjej mě, píchám tvojí mámu!“ Nicméně to úplně nefunguje, Lucius do něj buší jak hluchej do vrat, ale souboj je i tak docela vyrovnaný, načež Acacius odloží meč a řekne, že se na to může vybodnout, a ať ho teda Lucius nabodne, tuplem, když se spoutaná máma musí dívat, jak se synek a manžel řežou.V Luciovi hovno udělá kotrmelec, a přestože chtěl celý předchozí děj toho generála vykuchat, vlastně si to na poslední chvíli rozmyslel. Císařové jsou z toho takoví rozpačití, protože si taky vzpomenou, že Pedro nebyl nikdy dobrej v duelech, a teď pořád žije, a tak rychle zachraňují situaci spoustou šípů z ochozů, načež z Pedra je ježeček, dikobraz, nebo Boromir na třetí chcete – li,  což místní publikum neocení zrovna přívětivě a v ulicích je rázem bordel.Místní felčar ukazuje Luciovi tajný místo, kde je pohřbený Maximus, který byl mimochodem vymazán ze seznamu gladiátorů. Poslední skladba Hanse Zimmera z prvního Gladiátora se jmenovala „Honor Him“ tak to úplně asi nedopadlo, no. Pamatujete si závěrečnou scénu z původního Gladiátora, jak ho tam všichni nesou na ramenou jako hrdinu, který je zbavil nenáviděného Commoda? Jenže nikdo už neviděl tu scénu potom!

„Hele, Ridley vypnul kamery, šupněte Maxipsa tady do škarpy u cesty, zasypeme ho nehašeným vápnem a je od něj pokoj, a z kroniky gladiátorů ho taky vymažeme, ač jsme ho ještě před chvílí uctívali, to dává smysl!“ Proč to tam celý je? Nevím.

Lucius je názorově naprosto nekonzistentní. Chce zabít generála, potom si to rozmyslí. Matku vypíčuje, pak se s ní stejně usmíří, přestože matka neudělala nic, co by mělo iniciovat tuto změnu, maximálně trpělivě počkala 24 hodin, až synka pustí rapl.Film opět rezignuje na vysvětlení, jaktože se jeho matka může volně pohybovat po městě, když byla zapletena do chystané vzpoury a zatčena. Matka mu dá nějaký putovní prsten, který nosil Maximus i Marcus Aurelius, jeho dědeček.

Mezitím úlisný Macrinus rozeštve oba labilní císaře a pomůže tomu více labilnímu zabít toho méně labilního, a ten ho z vděčnosti jmenuje druhým konzulem, protože první konzul je jeho kapesní opička Dondos.

Lucius předá putovní prsten místnímu felčarovi, se kterým se skamarádí, aby ho odvezl ke generálovi té Acaciovy záložní armády, která měla původně osvobodit Řím, ale protože finančně bídně ohodnocená služka se jim zle pomstila za toto kapitální přehlédnutí, z revolty nic nezbylo, ačkoliv Acaciova armáda je stále v bojové pohotovosti.

Tohle je taky vtipná pasáž – týpek tam přijede, ukáže prsten, řekne, že ho posílá římský princ Lucius Verus a oni se prostě automaticky vydají na pochod.

Není tam nikdo, kdo by řekl třeba něco jako: „Hele, ten šmuk jsi koupil z frcu, žejo? Můj strejda umí taky takový prsteny dělat, a vyrazí ti tam text, jakej si řekneš! A kdo je vůbec ten Lucius Verus a proč za něj máme bojovat? A když už jsme u toho, kdo jsi vlastně ty, a jak ti máme věřit?“ Kritické myšlení ve filmu prostě chybí, nikoliv však v této recenzi.

Konec je vysloveně k popukání. Lucius je nahnán do arény, kde má bránit svojí matku a vzbouřenecké senátory připoutané k alegorickému vozu sám proti třiceti pretoriánům, načež se z útrob Kolosea vyřinou jeho gladiátorští kumpáni a začne solidní nakládačka. Lučištníci na ochozech udělali životní chybu, když se snažili šípy eliminovat diváky, kteří pravděpodobně podváděli se zlevněným vstupným a rychle se stávají oběťmi kolektivní davové brutality.

Ve vzniklém chaosu zapíchne Macrinus i druhého císaře a začne úkolovat pretoriány, aby vyjeli před město a postavili se vzbouřencům, než se k nim přidá, tak samozřejmě vezme luk a trefí Lucillu šípem mezi ceciáše, protože v tomto filmu jsou pouze galantní šípy, a když se má stát obětí žena, šíp rezolutně odmítne prznit její ňadra a zaboří se mezi ně.

Smrt Lucilly je podobná jako Maximovo prapodivné otcovství – JE TO ÚPLNĚ JEDNO! Její syn ji právě osvobozoval, a tak mu poeticky zakokrhá v náruči, no to je den.

Macrinus ujíždí do čela svých pretoriánských armád, protože po smrti obou císařů je vrchním velitelem on, tomu říkám raketová kariéra. Co je ale velice komické, za ním na koni cválá Lucius, se zcela transparentním cílem vymlátit z něj duši. Film rezignuje na vysvětlení, proč není zastaven a zneškodněn legiemi pretoriánů, v jejichž naprosté blízkosti se vyskytuje při svém pronásledování. Jejich apatie je až dojemná.

Pro lepší vykreslení si opět pomohu mojí oblíbenou dějinnou etapou: Dokážete si představit, že by se z trosek Berlína vyřítil samojediný moped se sajdkárou a Hitler s Goebbelsem by se jako osamělí jezdci vydali zahubit Koněva, a přitom by minuli bez vyvolání potyčky celé pluky sovětských armád? Že to zní jako hovadina, co? No, tak v tomhle filmu to je!

Všem je jasný, jak to skončí – horkokrevný Lucius chce típnout bývalého chlebodárce a současného matkovraha, nicméně úskočný otrokář má v boji navrch, a samozřejmě vše zachrání Maximusovo staré brnění, které odvrátí smrtelné rány a za chvíli už Macrinus plave s rybama, podobně jako Luciova stará.

Armáda pretoriánů (fialové štětky v helmicích) a expediční armáda „viděli jsme nějakej starej prsten a tak táhneme osvobodit Řím“ (červené štětky v helmicích) jsou od sebe pár desítek metrů, a vypadá to, že z toho bude pořád slušná držková, ale Lucius jim prostě řekne, ať se na to vybodnou a raději společně postaví lepší Řím, a oni uznají, že je to fér nápad.

Poslední scéna je dojemný flashback, kdy Lucius přijde zpátky do arény, hrabe se tam v písku, a zadeklamuje „Father, speak to me“  načež obraz se přepne do dobře známé scény, ve které Maximus nekonsenzuálně osahává obilí, the end.

Závěrečné shrnutí, plusy a mínusy

Co bylo jednoznačně dobrý – bitvy gladiátorů, zvláště rekonstrukce námořní bitvy u Salamíny, to bylo hodně originální napustit Koloseum vodou a dát tam lodě a samozřejmě žraloky.

Soundtrack byl v pohodě. Nedělal to Zimmer, přestože třetina hudby ve filmu je jeho jako flashbacky na jedničku, ale ani nový klacík nepohořel. Hudební doprovod chválím.

Postava Macrina v podání Denzela Washingtona byla asi nejlepší ze všech, protože jako jediná dávala smysl, měla motivaci, nedělala hloupá rozhodnutí a ten plán jak se z provinčního otrokáře stát císařem Říma byl docela dobře vymyšlenej i provedenej.Hanno/ Lucius se nepokoušel napodobit charisma původního Gladiátora, což by se mu ani nepovedlo. Jeho názorové veletoče byly nadbytečné, ale hlavní problém tohoto filmu v nich neleží.

Pedro Pascal a Lucilla jsou břídilové, plánovat státní převrat na místě, kde stěny mají uši, a co teprve podměrečně ohodnocená stafáž!

Dva vyšinutí císařové patřili k těm čitelnějším členům hereckého ansámblu – s nimi alespoň člověk věděl, na čem je.

Kostýmy, masky a výprava obecně je nejlepší část tohoto filmu, bez diskuze. Když se člověk necítí  jako ve zlém snu, tak se cítí jako v Římě.

Bohužel tento film má dvě obrovské vady – Luciův „odtajněný“ původ a důvod jeho vyhnanství. Nic z toho nedává smysl a pouze to pošlapává odkaz prvního dílu, smělou myšlenku, že je Ridley Scott stále duševně zdráv, a logiku. Nebudu litovat, že jsem za to utratil peníze, když jsem za to žádné neutratil  – díky mami. Neříkám, že ten film je odpad, naopak moc rád bych tomu dal 10/10 kdyby režisérem byl císař Geta, scenáristou císař Caracalla, kameramanem opička Dondos a námět napsal zdvořilý šíp, co se vždy podbízivě zapíchne mezi kozy, když je vystřelen proti ženě.

Bohužel režisérem je Ridley Scott a ostatní lidi si velmi pravděpodobně vybral taky on sám. Plivat na vlastní dílo bylo od něj zcela zbytečné, ale pořád je to jeho dílo, tedy ať si s ním dělá, co chce. Přitom kdyby vynechal alespoň ten donebevolající a hlavně úplně zbytečný nesmysl o Luciově původu, byl by to o tolik lepší film.