Těprsk čuníci!

Přednostně mám zprávu pro ty, kteří si mysleli, že jsem na Kovákového prince hodil bob. Jsem totiž ten první, kdo vám dá za pravdu. Je to tak, vůbec nepíšu, není inspirace, mám rozdělanou velkou věc, na které jsem se zasekl, a tento inhibitor mě nemotivuje psát cokoliv jiného. Nebo to tak vůbec není, ale aspoň se na to můžu vymluvit. Po půlročním tichu nicméně přilétá tato první vlaštovka.

Doposud jediná výjimka je tedy tato recenze na PS5 titul Hogwarts Legacy – dva roky starou hru, která nyní vyšla jako součást Playstation Plus, tedy jsem za ní nedal ani groš. Jupí!

Vydání této hry v roce 2023 mě kompletně minulo, jelikož nejsem zanícený fanoušek Harryho Posery, a chlapec, který přežil opakované útoky Voldemorta, bude muset přežít i to, že o jeho ságu neprojevuji valný zájem. Snad z toho neobdrží další jizvu. Na filmovým Harrym ale i já nacházím dvě dobré věci a jednu absolutně boží – Dobré jsou Hermiona a Ginny v závěrečných filmech a ta absolutně boží je Fleur Delacour ve čtyřce.

Zatímco moji spolužáci v podobné době slintali nad Angelinou Jolie ve filmu Tomb Raider, já jsem zaníceně adoroval nespornou éterickou krásu Cleménce Poésy, která hraje Fleur v této kouzelnické sáze. Dokonce jsem si jí tenkrát našel na ICQ a chvíli si s ní psal a protože to bylo před dvaceti lety, je klidně možný, že to byla fakt ona, protože v té době měli lidi ještě nějakou elementární slušnost, než aby se vydávali za celebrity a ona nebyla zase tak známá, aby na ní parazitovali ti, co řečenou slušností neoplývali. Tato hra se nicméně lišácky vyhla vydojenému narativu populární knižní septalogie a čerpá pouze z prostředí. Samotná hra je zasazena do doby viktoriánské Anglie  – tedy konce devatenáctého století. Další krok, který nemohu než pochválit, je časové zasazení hlavní postavy – nikdo (kromě usvědčených pedofilů) samozřejmě nechce hrát za nanicovaté čúráče, které nastoupilo do prvního ročníku.

Tedy samotná zástupkyně ředitele Matilda Weasleyová vám pošle zvací dopis, kde se může přerazit v inzerovaném pochlebování. Ministerstvo magie totiž údajně odhalilo váš skrytý talent, a proto nastupujete rovnou do pátého ročníku a všichni jsou přesvědčeni, že předchozí čtyři chybějící léta snadno a rychle doženete, bo jste čupr klasa a nikdo nechápe, proč se na váš vytříbený talent už dávno nepřišlo!Nicméně aby to přece jen nebyl propadák a nepřijeli jste na úvodní hodinu do Hogwarts jako nepopsanej list, dostane vaše postava ještě před začátkem školního roku mentora z řad profesorského sboru, starého roztržitého papriku profesora Figa.

V tomto bodě nastává začátek hry a tvorba vlastní postavy. Když v debilních Magicách může být ježek Sonic, kapitán Amerika, Optimus Prime a černej Aragorn, nacpal jsem do kouzelnického světa mojí oblíbenou čokoládovou samici z Game of Thrones – Missandei! Protože Missandei má dva dobré důvody, proč se objevit naprosto kdekoliv, a oba dva si je nyní ukážeme níže.Jak sami můžete vidět, dokonce za ně zcela po právu dostala řád britského impéria, bohužel tato hra rezignovala na expozici sekundárních pohlavních znaků a celá ta tvorba postavy je taková nešťastná a podlézavě vstřícná k modernímu pomýlenému výkladu genderu. Můžete si například udělat ženskou postavu ale dát jí mužský hlas, nebo označení Wizard namísto Witch, což jsou nesmysly, které samozřejmě ignoruji a Rowlingová by vývojáře určitě po zádech nepoplácala za to. Jo, a ženský postavy prostě nemají žádné kozy, jestli jste to nepochopili z té šroubovité definice předtím, tak to radši ještě zdůrazním. Jaká blasfémie!

Tedy za toto kolektivní zpupné nerespektování svrchované autority nejhezčích ceciášů Hollywoodu jsem odhodlán se svojí uzenou nezbednicí změnit Hogwarts v hromadu planoucích sutin a nechat tlející mrtvoly v hábitech lemovat opuštěné chodby kouzelnického vzdělávacího ústavu. První krok k takovému cíli je samozřejmě úspěšná přihláška do Slytherinu – kdokoliv to chtěl někam dotáhnout, musel se nejprve přimknout k této čarodějné obdobě Hitlerjugend.Taková lingvistická vsuvka – místopisné názvy budu uvádět v originále, protože oficiální český překlad je na můj vkus až příliš tvůrčí. Zmijozel je jediný název, který jsem schopen alespoň trochu respektovat, ač také nezrcadlí realitu. Nebelvír je vymyšlené slovo a se znakem, který nejvíce připomíná symbol české státnosti, nemá vůbec nic společného. Ravenclaw přeložit jako Havraspár je typický fetiš českých překladatelů, kdy tito ignorují existenci chudáka krkavce, a všude namísto něj cpou havrana – Edgar Allan Poe by mohl vyprávět.

Samostatná kapitola je Hufflepuff alias Mrzimor. Jejich znakem je jezevec, který ale – jako kolejní symbol – vypadá jako taková velká krysa. Krysy byly usvědčené přenašečky moru, tedy Mrzimor je pravděpodobně jakýsi neohrabaný pokus krys omluvit se za středověk. Ten mor nás moc mrzí! Jsme v poho?

Zatímco prolog byl docela nuda, hra skutečně vsadila všechno na jednu kartu a ta karta ji vyšla. Od momentu, kdy se dostanete do toho monumentálně obrovskýho hradu, jehož kolosálním rozměrům by záviděl i velrybí samec v říji, je to prostě zábavný. Postupně se seznamuji s jednotlivými studenty a poctivě navštěvuji rozličné hodiny magické výuky a učím se nová kouzla. Hra nezapomněla, že jste nový student v pátém ročníku, a skutečně dostáváte valník úkolů navíc, které musíte splnit předtím, než se ukážete na další hodině – je to občas trochu otravný, ale zároveň realistický a férový.Bohužel můj plán na krvavou vendetu musí být odložen i přesto, že je Missandei hrdou členkou Slytherinu. Na ostatní studenty jde zaútočit pouze v rámci duelu, a po ukončení duelu dokonce nejde ani poraženého nešťastníka dodělat, či se mu alespoň vysmát, což je rozhodně promarněný potenciál.

Ovšem co chci velice pochválit, je originální systém řešení vedlejších úkolů, které mě díky tomu fakt bavilo dělat. Všichni víme, jak fungují normální RPGčka – dostaneš úkol na 10 vlčích předkožek, pobiješ vlky, stáhneš předkožky, vrátíš se a výměnou za odevzdané předkožky obdržíš zkušenostní body.

Jeden z prvních úkolů, které jsem dostal, byl od malé holčičky, která měla sbírku nějakých magických koulí, ale zlí spolužáci ji koule poschovávali a ona by je ráda chtěla zpátky. Poctivě jsem prošmejdil každé zákoutí magického hradu a všechny koule nalezl. S pocitem dobře odvedené práce jsem se s nalezenými koulemi vrátil k holčičce, která byla nadšená, když jsem ji sdělil dobré zprávy. Její nadšení trvalo přesně do momentu mého oznámení, že jsem v koulích našel zalíbení a rozhodl jsem si je ponechat, když už jsem si je teda všechny vypátral.Hra vám v tomhle momentě dá ještě jednu šanci, kdy se šokovaná holčička, pomalu nabírající k pláči, nevěřícně zeptá, jestli jste skutečně taková brutálně bezcitná bestie, která krade ostatním hračky, a v tuhle chvíli je vám nabídnut Redemption arc ve stylu: Dělala jsem si z tebe prdel, tady to máš zpátky, hlavně prosím tě nebreč.

Jenže pak je zde samozřejmě ta druhá možnost… způsobenou ránu hezky posolit ve stylu: „Finders keepers bitch! Taky sis je mohla najít sama ty líná ludro, nyní tě oficiálně zbavuji vlastnictví a magické koule jsou mé ho ho ho!“ (Netřeba dodávat, že kromě zabrání jednoho políčka v inventáři nedělají magické koule vůbec nic a jejich akvizice nemá žádný jiný účel, než emocionálně rozbombardovat jejich bývalou majitelku.)

Takže nejen, že dostanete bezcenné koule, nejen, že vás za tento obzvláště podlý akt pošle zlomená holčička do všech pekel, ale ještě za ÚSPEŠNÉ SPLNĚNÍ ÚKOLU získáte plný počet zkušenostních bodů! Tohle je naprosto revoluční – přijmout quest, splnit ho, a pak s gustem vyfakovat zadavatele a poptávanou věc si ponechat, přesto, že je naprosto bezcenná.

Pokud by se sešel soudní kouzelnický koncil, aby zhodnotil mé působení na škole čar a kouzel, pravděpodobně bych vyfasoval expresní transport do Azkabanu. Všechny přestupky proti bontonu jsem si pečlivě zapisoval a jejich seznam nyní hrdě předkládám:

1. Chlapec, kterého si ostatní studenti nemístně dobírají za jeho strach z masožravých rostlin, a častují jej nepěknou přezdívkou, mě poprosil, abych se vloupal do skleníku a přines mu list masožravky jako důkaz, který všem posměváčkům zacpe ústa. Svědomitě jsem donesl požadovaný kus rostliny a škrobeně sdělil zadavateli, že jeho nactiutrhačná přezdívka se mi vlastně líbí, a on si požadovaný předmět ničím nezasloužil, tedy si jej ponechávám a jemu také jedna věc zůstane – ta přezdívka. Tento nenadálý situační vývoj jej věru nadšením nenaplnil.
2. Jiná dívčina mě poprosila o nalezení jejího deníčku, kam si zapisovala ošklivá slůvka o svých spolužácích. Donutil jsem ji za mastný obnos odkoupit její vlastní deník pod pohrůžkou zveřejnění všech zapsaných nejapností. Prskala, ale zaplatila. Slíbila mi, že další verbální hnůj nakydá na mojí adresu. Jejích výhrůžek se neobávám!
3. Mastičkář mě poslal doručit nějakou zakázku svojí konkurenci, kterou obzvláště nemiluje. Donutil jsem jej zaplatit dvojnásobek za tuto podřadnou práci poslíčka a ještě u něj chtěl zpeněžit knihu bylin, kterou jsem konkurenční čubině v nestřežené chvíli štípl. Mastičkář se zděsil, co jsem to udělal za ohavnost, že dokonce ani nepopulárnímu soupeři na trhu čarovných flakonů se učebnice neodcizují.
4. Studentka chtěla vylepšit vztahy kouzelníků a merfolků a sebevědomě se pasovala do role ambasadorky, zatímco mě poslala sehnat nějaký důležitý merfolčí artefakt, který zlepší vztahy mezi těmito národy. Artefakt jsem zrekvíroval, ale samozvané ambasadorce jsem suverénně sdělil, že na blaho rybích lidí kálím a tuto věc bez okolků zabavuji, ačkoliv je pro mě zcela bezcenná. Nevzala to příliš sportovně.
5. Tohle je největší prasečina ze všech: Holčička mě poslala na dno jezera vylovit jedinou pozůstalost po její babičce, která zde tragicky utonula. Myslím, že už všichni víte, jak tento příběh dopadl. Holčička se každopádně neshledala s rodinným artefaktem a její zklamání bylo více než hmatatelné.

Připomínám, že za všechny tyto zhůvěřilosti jsem dostal plný počet zkušenostních bodů a často ještě naditý měšec. Bohužel tohle jsou vedlejší úkoly a jejich výsledek neovlivní naprosto nic. Tak trochu jsem doufal, že poškozené strany spojí své síly, unesou mojí exotickou opálenou samici a za způsobená příkoří mi nacpou moji vlastní kouzelnickou hůlku do libovolného tělesného otvoru, jenže tato divácky vděčná kooperace vedlejších postav bohužel neproběhne.Chodit do školy je prima, minimálně v této hře. Zábavnou formou se učíte nová kouzla, míchání lektvarů, chytání a chování magických zvířat, let na koštěti, pozorování hvězd a věštění z kuřecích vnitřností. Nejdřív jsem si říkal, že to je pěkná pitomost, když kytky můžu pěstovat v této části hradu a lektvary míchat v úplně jiné části, a dojít z jedné části do druhé trvá podobně dlouho jako dojít z práce domů v mém reálném životě. Hra na to naštěstí pamatovala a relativně brzy dostanete svojí vlastní komnatu nejvyšší potřeby. Tato se postupně rozšiřuje, a tedy můžete koncentrovat veškeré výrobní procesy a mechanismy do příjemně malého a snadno dosažitelného prostoru.Brzy zjistíte, že na dvě věci, které jsou zde dobře, je minimálně jedna, která je špatně. Kolejní příslušnost je údaj naprosto podružného významu. Tato hra obsahuje více než 100 hlavních a vedlejších úkolů a pouze JEDEN JEDINÝ za CELOU hru je specifický pro danou kolej. Pokud jste soutěživý degenerát jako já a chcete získat platinovou trofej za všechny ostatní trofeje, tak přesně za tento konkrétní úkol dostanete trofej, ale musíte rozehrát tři nové kampaně a dostat se se třemi dalšími postavami zhruba do třetiny celého příběhu, což je práce na 5 hodin pokud nepřeskakujete filmečky a dialogy, a na 3h pokud nechcete to stejné vidět po druhé (třetí, čtvrté…) a zuřivě mačkáte SKIP kdykoliv je to možné.Tedy po Missandei of Naath, která se připojila ke Slytherinu, verbuji do kouzelnického kolegia ještě Hot Samici za Hufflepuff, Emmu Raducanu za Gryffindor a Jainu Proudmoore za Ravenclaw. Udělit achievement za splnění jednoho konkrétního úkolu, který se objeví až tehdy, budete-li podruhé, potřetí či počtvrté opakovat to stejné, považuji za nadbytečný sadismus a past pro degeneráty, kteří loví trofeje, přestože předmětné trofeje jsou podobně užitečné, jako sbírka koulí v inventáři, které jsem sbíral pro malou holčičku, ale nakonec se na ní vysral a vrácení koulí ji upřel – tohle je pravděpodobně její skrytá vendeta.

Další věc, která mě lehce iritovala, je systém výzev – tzv. challenges. Zajímavý přídavek, kulhající provedení. Výzev je tam spousta druhů, a pokud chcete trofej za poslední, čtyřicátý level, musíte udělat úplně naprosto všechny. Proč? Protože pokud například zabijete 10 temných kouzelníků, dostanete kosmetickou šálu. Za likvidaci jiných 30 obdržíte kosmetický hábit, a pokud pošlete ke stvořiteli dalších padesát mágů, vyhrajete slušivej klobouk, kterej vizuálně ladí k dvěma předchozím předmětům, což by určitě ocenila máma. Jenže pokud splníte všechny tyhle výzvy, jakýkoliv další zabitý kouzelník nepřihraje už ani jeden jediný zkušenostní bod.

Prostě hra usoudila, že kouzelníků už jste porazili dostatek tak je proboha nechte na pokoji, nic za ně už stejně nedostanete, a přesuňte své vražedné touhy na jiného zástupce nepřátelských šiků, například trolly, nebo pavouky. Jenže časem, pokud picnete úplně všechny druhy nepřátel v požadovaných počtech, protivníci prostě přestanou dávat zkušenosti a vy se hloupě zaseknete a musíte jít dělat něco jiného, než i tato další činnost bude uspokojivě vydojena tak, aby buď již nebude více k nalezení, nebo bude stále přítomna, ale už neposkytuje absolutně žádný benefit – což je ta horší varianta.Jeden příklad za všechny jsou Merlinovy zkoušky, takové trochu logické mini – puzzle. Je jich asi osm druhů a jeden ten druh, kdy otáčíte kostky se symboly tak, aby ty symboly pasovaly, vymyslel nějaký absolutní píčus a hrozně jsem u toho nadával, protože jsem doposud nepřišel na to, jak se ty symboly otáčí a celé jsem to mastil naprosto náhodně, dokud to tam náhodně nespadlo. Ale o tom nechci mluvit, kámen úrazu je jinde –  za 2 splněné zkoušky se vám o pár políček rozšíří inventář, což je prima. To samé se stane za dalších 6, 10, 14 a 20. Jenže potom na mapě zbývá ještě dalších ČTYŘICET TŘI Merlinových zkoušek, které NEDÁVAJÍ NAPROSTO NIC, ale musíte je udělat, pokud chcete tu zkurvenou platinovou trofej, protože za splnění všech PĚTADEVADESÁTI zkoušek je samozřejmě pochcaná trofej.

Protože ano, neřekl jsem to předtím, ale z těch počtů je to asi laskavému čtenáři jasné: Kromě kolosální školy čar a kouzel a přidružené vesnice Hogsmeade je zde ještě kurva širý lán skotské vrchoviny s valníkem nepovinných aktivit, nepřátelskými kempy, mini – dungeony nebo hnízdy magických zvířat, které můžete chytat a kultivovat ve své komnatě nejvyšší potřeby a zrovna tahle část je takový Tamagochi – když zvíře nakrmíte a učešete magickým hřebenem, bude šťastný a vyloučí nějakou konkrétní surovinu, kterou uplatníte při vylepšování vlastní výbavy.Systém itemizace teda docela pokulhává. Těšil jsem se, že časem si sáhnu na nějaký z legendárních artefaktů původních zakladatelů Hogwarts, nebo nějakou jinou věc se skutečnou historií, kterou si budu patřičně hýčkat, ale hra vás nemilosrdně zasypává anonymními předměty různé kvality na každém kroku a jediné, na čem opravdu záleží je úroveň postavy, kterou máte v momentě, kdy předmět obdržíte, což je teda dost chudé.

Každý předmět má dvě statistiky – síla a obrana. Jedna statistika je neměnná, druhá se dá až třikrát vylepšit za pomocí různých částí magických zvířat, které vyrejžujete za jejich obskakování. Je zásadní rozdíl, pokud předmět naleznete na úrovni 5 nebo například 12, ta číselná změna je velice patrná, naproti tomu od levelu 25 do 40 ten rozdíl není tak markantní, protože i vývojářům došlo, že kromě retardů, co chtějí platinovou trofej, budou normální hráči na této úrovni spíše končit.

Do předmětů můžete vkládat vylepšení, které zvyšuje sílu nějakého konkrétního kouzla, posiluje obranu proti konkrétnímu nepříteli, nebo vylepšuje sílu či doplnění „ancient magic“ ke kterému se dostanu vzápětí. Bohužel tyto vylepšení mají tři úrovně a najdete je naprosto NÁHODNĚ  v kempech banditů, pašeráků nebo goblinů. Zde ta randomizace skutečně nebyla nutná. Naštěstí rychle nacházím „Bombarda III“ které dělá, cituji: „Significantly increases damage of Bombarda spell“

Bombarda je takové sympatické kouzlo, která dává zranění do kruhu, a samo o sobě je docela silné, ale já dám Bombarda III na úplně všechny svoje předměty a původní dělostřelecký šrapnel měním na vodíkovou pumu.

Ancient magic je speciální druh magie, kterou umí jenom vaše postava, a přesně to je ten důvod, proč byla přijata do pátýho ročníku. Vidí věcí, které nevidí ani profesoři, a obyčejné máchání hůlkou okoření triky jako z hvězdných válek – telekineze, blesky… je to pitomost, ale hezky se na to kouká. Když vyrvete goblinovi z ruky jeho sekeru, a ještě než dopadne na zem, mu ji zaseknete zpátky do jeho zavšivené hlavy. Nebo změníte kouzelníka ve výbušný sud a ten hodíte proti dalším třem.Samozřejmě nemůže chybět talentový strom, který většinou vylepšuje efekty existujících kouzel, lektvarů nebo útočné zeleniny (kořen mandragory, masožravá kytka nebo nenasytné kedlubny, co se mohou protivníku bolestivě zahryznout do lýtka.) Nepochopil jsem, proč mám investovat talentové body do toho, abych mohl používat víc kouzel, to by mělo být automaticky.

Hudba je skvělá a jeden z nesporných benefitů této hry. Jsou zde některé motivy z filmů o Harrym Poserovi, ale zbytek je originál, který můžu pochválit.

Graficky je to nadané a nápadité pokud jste v Hogwarts nebo Hogsmeade, celá obrovská okolní mapa je naopak na jedno brdo a působí genericky a neosobně. Často nevíte, v jaké vesnici nebo panství se nacházíte, protože prostě vypadají všechny téměř totožně. Magická škola je naopak vypiplaná do posledního detailu a bavilo mě tam jen tak chodit, kochat se, a samozřejmě sbírat doslova STOPADESÁT utajených svitků, které jsou potřeba na jeden z mnoha debilních achievementů.

Nejzábavnější část recenze bývá zpravidla moje kritika příběhové části hry, kdy často doposud solidně vypadající hru naprosto roztrhám, zapálím a zakopu. Tohle nebude ten příklad. Zároveň příběh nebudu ani chválit či vyzdvihovat, protože vyniká pouze svoji průměrností. Bez chuti a bez zápachu, nenadchne, neurazí.

Celou dobu sledujete vzpomínky jakýchsi Strážců, kteří byli profesoři v Hogwarts před staletími a taky měli tuhle schopnost vnímat „ancient magic“ jako vaše postava. Mimochodem nikde není vysvětleno, jak se tato abilita získává. Kvartet těchto minulých kouzelníků najde holčičku Isidoru, ve které rovněž odhalí schopnost s touto prastarou magií reagovat, tak jí vezmou do Hogwarts, vypiplají jí, a hádejte, co se stane – holka se sama stane profesorkou a začne blbnout.Usmyslí si, že vymyslí kouzlo, které ostatní lidské bytosti zbavuje bolesti a začne experimentovat na vlastním fotrovi, který od doby, co přišel o synka, nepromluvil. Tuhle bolest z lidí doslova tahá, a ukládá jí do nějakých ložisek, které vznikají za použití gobliního stříbra.

Strážci jsou samozřejmě smutní a šokovaní z toho, jakými nepravými stezkami se ubírá jejich bývalá nadaná žačka, kterou si vypiplali od čúračete, a snaží se jí přesvědčit, že je to píčovina, že bolest, stesk a utrpení jsou důležitou součástí života, a kdyby tady bylo všechno jenom dobrý, tak by to byla nuda a za co by ten život potom stál. Tuplem, když zjistí, že Isidořino vysátí bolesti má jeden zábavný vedlejší efekt – ti lidé jsou zbaveni naprosto všech emocí a jsou to pouze chodící trosky s prázdnýma očima.

Dobroserové se snaží Isidoru konfrontovat a samozřejmě dojde na souboj magických hůlek v neférovém poměru čtyři proti jedné. Dokonce i tento neradostný nepoměr nezpůsobí rychlou porážku Isidory, která naopak dává bývalým učitelům na kakáč. Jeden týpek se zafačovanou hlavou ale samozřejmě podvádí, obejde ji, a chudák Isidora dostane Avadou Kedavrou instantního vypínáka.  Počmáraní Saracéni prostě nikdy nehráli fér.O staletí později začne skřet Ranrok postupně nacházet tato zakopaná ložiska a čerpat z nich sílu, a postupně začne shromažďovat další gobliní následovníky, kterým už si zajídá, jak si s nimi kouzelníci vytírají řiť a zotročují je. Spojí se s dalším kouzelníkem Viktorem Rookwoodem, který je potomkem jednoho ze Strážců. Důvod jejich aliance jsem nepochopil, nicméně je zřejmé, že povaha tohoto spojenectví je podobná jako spojení Třetí říše s imperiálním Japonskem – potřebují se jen o trochu víc, než se nesnáší.Je jasné, k čemu potřebuje Rookwood Ranroka – chce se co nejvíce dozvědět o této nové síle, ovládnout ji, a pak znovu zotročit gobliny ale přidat k tomu i všechny ostatní kouzelníky. K čemu ale ten goblin potřebuje Rookwoda, to jsem nepochopil doteď.

Takže je myslím jasný, o co v celým příběhu jde – bojujete většinou se zlejma kouzelníkama a goblinama, nebo taky s pašerákama zvířat, protože tenhle džob tady docela sype. Do toho prostřednictvím tajné místnosti a obrazů promlouváte s jednotlivými Strážci, kteří vás podrobují zkouškám, jestli jste teda dost dobrý na to, aby vám vyjevili to největší tajemství, kde je ta ultimátní zásobárna toho sajrajtu, než se k tomu dostane Ranrok.

Po splnění všech zkoušek (některé obsahují docela otravné puzzly) vám Strážci vyjeví lokalitu toho nejvíc ultimátního ložiska (kde mimochodem zlotřile típli chuděru reformátorku Isidoru) a sdělí vám, že tyto zkoušky byly důležité, aby se potvrdila čistota charakteru a úmyslů, jinými slovy, aby tohle zásadní tajemství nepadlo do špatných rukou.

Jenže to jste vsadili na špatného koně, nekňubové! Goblin se sice nafetuje kouzelného toluenu a změní se v obrovskýho draka, protože bojovat s malým gobliním záprdkem jako finálním bossem by bylo prostě trapný, ale moje čarovná čubina už je pořádně najetá a smáznu ho jak zpocený vokno. Samozřejmě mám na výběr vzít si všechnu tu abstraktní moc a sílu pro sebe nebo ji opět zazátkovat.Všem je jasné, co si vybírám, a chci jenom podotknout, že to nemá ABSOLUTNĚ ŽÁDNÝ VLIV NA NIC. Všudypřítomný mentor profesor Fig sice lamentuje, že jsem to určitě celé jen špatně pochopil a nepřemýšlel o důsledcích, ale protože v průběhu posledního souboje zakokrhá, tento jediný svědek mé tajemství nevyzradí, takže se ho nikdo ani nedozví, žádné nové kouzlo se tím nenaučím, ta stávající neposílím, dokonce ani Strážci z obrazů mě nevyhejtí, protože tam prostě už nejsou. Na školních chodbách se mi nikdo neklaní, protože to prostě nikdo neví, takže tohle je úplně nejzbytečnější ovládnutí temný magie na světě.

Kromě hlavní příběhové linky jsou zde ještě tři vedlejší, které jsou popravdě zábavnější, protože s nějakým jiným studentem kooperujete na nějakém společném cíli.

Natsai Onai (Gryffindor) je uzená samička jako já, protože je z Ugandy, a jejím cílem je zarubat podržtašku toho podržtašky Rookwoda, který se jmenuje Theophilius Harlow. Zabít lokajovi jeho lokaje.. no dobře no, prostě má malý cíl, v pohodě. Natty má jednu dobrou vlastnost: Je o něco méně otravná a zbytečná, než někteří jiní studenti. Navíc je super když dvě černý teenky na konci 19. století zabijí bohaté bílé muže v drahých kouzelnických hábitech a prochází jim to.Poppy Sweeting (Hufflepuff) je ženská verze Mirka Dušína říznutá Gretou Thunberg, dokud jí šlo ještě o klima, a né o Palestince. Její rodiče jsou pašeráci zvířat, a ona od nich utekla a bydlí u babičky a musí zachránit všechna uvězněná zvířata a zabít co největší množství pašeráků. Trochu jsem doufal, že hra rozehraje morální dilema a narazíme při našich putováních na její pašerácké fotrovce, ale na tento twist si Hogwarts: Legacy bohužel netrouflo.

Sebastian Sallow (Slytherin) je určitě nejlepší příběhová linka o parník. Nejen, že týpek je ze Slytherinu jako já, ale je to dobře napsaná, morálně šedá postava. Jeho sestra – dvojče, schytala kletbu, a kdybych mu řekl: „Hej Sebíku, vyšňupej tenhle sušenej jednorožčí trus a třeba jí to pomůže“ tak ještě než to dořeknu, už jede lajnu.Sebastian udělá a zkusí cokoliv, aby zachránil svojí sestru, jejíž kletba postrádá jakoukoliv specifikaci, vypadá prostě jen furt unaveně. Možná na tajňáka vyšňupala sušený jednorožčí trus ona, a to má nyní za to. Důležitou roli hraje také jeho nejlepší kamarád Ominis Gaunt, který vidí, jak si Sebastián zahrává s temnou magií, aby ségru vyléčil, a zrazuje ho od toho. Jejich strýc a zároveň opatrovník pořád hudruje, aby se Sebastián na to vykašlal, že prostě léčba není a hotovo.

Moje Missandei různě pomáhá bezradnému Sebovi a zároveň plní roli zlé našeptávačky, a utvrzuje jej v tom, že černá magie je vlastně v pohodě, a úplně nejlepší bude, když mi k ní dá taky čuchnout, protože při tomto veledůležitém úkolu záchrany jeho sestry se každý benefit, včetně morálně pochybných, prostě počítá.

Když konečně přijde s něčím, co by mohlo fungovat, strejc se nasere a tu věc prostě zničí ještě dřív, než se vůbec vyzkouší. To královsky namíchne Sebastiána, který jej v bitce zkadavruje a pak rozpačitě klečí nad jeho mrtvolou. Sestra není vyléčená, ale pořádně nasraná, protože strejc byl sice pesimistický mrzout, ale kus žvance a střechu nad hlavou poskytl, a teď bude mít hovno, žejo. Trochu jsem doufal, že zlomený Sebastian típne i nevděčnou sestru, to se ale nestane.

Místo toho se obrátí na vás a já si velice užil moment, kdy jsem ho utvrdil ve správnosti jeho řešení: „Hele Sebe, nebuď na sebe tvrdej, musel jsi to udělat! Bylo to buď, a nebo! Byl to sice strejda no… ale tvojí sestře stejně nikdy skutečně nepomohl a ty jsi můj kamarád, co mě naučil všechny ty príma spellíky! Nedávej si to za vinu, společně to zvládneme, jsem tu pro tebe!“

Načež ani né o MINUTU později dojdu za jeho kamarádem Ominisem s následujícím poselstvím přesně v duchu zakrouceného hada Slytherinské koleje: „Ominisi, měl jsi pravdu. Sebastian se pomátl, obcuje se zakázanou černou magií. Dokonce zabil vlastního strýce! MUSÍME HO UDAT, informuj ředitele školy i ministerstvo magie.

Tohle byla nejlepší příběhová linie. Hraní na obě strany a pustá zrada někoho, kdo mi bezvýhradně věřil chvíli poté, co jsem vytěžil veškeré jeho vědomosti, za tohle by mě Salazar Slytherin snad i adoptoval. Bohužel opět chybí finální konfrontace se zrazeným Sebastianem mířícím do Azkabanu, aby mi dal přednášku na téma „Kterak jsem naivně důvěřoval nesprávné osobě“ (protože ano, je zde samozřejmě i možnost hele zatlučeme to a postavíme se za něj, ale tu jsem si jaksi nevyvolil)No hele je to dlouhý, tak ještě pár finálních postřehů a máte ode mě svatej pokoj. Líbilo se mi, že ačkoliv s Poppy likvidujete pašeráky zvířat, můžete sám zvířata unášet do svého vivária a dokonce je donutit se křížit a mláďata pak prodávat do místního zverimexu, to je nová úroveň pokrytectví, na kterém ale můžete nechutně zbohatnout, protože mláďata jedou 120 fufňů za kus!

Přemýšlel jsem, jak vývojáři vymyslí Quidditch (česky Famfrpál) a vymysleli to fakt skvěle – na začátku ročníku oznámí studenty i profesory nemilovaný ředitel Phineas Nigellus Black, že celý Quidditch se prostě ruší a nebude. Well done!

Některé achievementy designoval člověk, který nemá rád ostatní lidi. Nemá rád nejspíš taky hry a možná ani sám sebe. Například tohle všechno níže jsem byl donucen sesbírat. Poslední chybějící achievement se týkal toho, že mám použít „ancient magic“ na všechny typy soupeřů ve hře – celkem 34 (ostatní jsou unique nebo příběhoví) Vytiskl jsem si SEZNAM všech příšer, létal po mapě a odškrtával jednotlivé nezbedníky jednoho po druhém. Příšernost!Když jsem po 99 hodinách v této hře konečně získal platinovou trofej, kterou má mimochodem pouze 2% všech lidí, kteří toto kdy hráli na PS5, ani jsem to nijak neslavil, spíš jsem vypadal jako Isidořin fotr a můj prázdný a rozostřený pohled se tříštil o obrazovku. Ta hra ze mě vysála duši.

Celkový hodnocení: Budu citovat Proxyho: Kdyby to nebylo ze světa Harryho Pottera, vlastně to je dost průměrný, hodně to stojí na té předloze. Dál budu citovat Pijera: Tady v té hře nemůžeš být Voldemort, ale můžeš být Draco Malfoy, takový zmrdeček. Což je popravdě škoda, že pokud se herní postava vydá cestou temné magie, vlastně to nic neovlivní a neznamená.

Rojko mi říkal, že ho to přestalo bavit s dark spelly, protože to bylo moc jednoduché, ale popravdě to bylo jednoduché i předtím. V momentě, kdy si můžete vylepšovat vybavení se ta laťka dramaticky poníží.

Lhal bych, kdybych řekl, že mě ta hra nebavila. Dokonce jsem si občas ráno přivstal, abych rozmnožil další magická zvířata, vyrval mláďata z pařátů jejich milujících zvířecích rodičů, a prospěchářsky je střelil za mrzký bakšiš. Ačkoliv jsem knihy jednou četl a filmy jednou viděl, tedy se neřadím ke skalním a asi ani průměrným fanouškům Harryho, svět Hogwarts mě bavil tím více, čím častěji jsem ho mohl trávit za zdmi školy čar a kouzel. Ta je fakt vymazlená.

Zdejší open world bych klidně pojmenoval Assassins Creed: Kouzelnice, kterým někdo uzmul dudy a přidal baryton. Bylo to příliš generické a jednotvárné, ale jediné co mě vyloženě deptalo, byly Merlinovy zkoušky, ty ostatní minihry nebo aktivity byly vlastně i docela zábavné.

Na tvůrce některých achievementů a Merlinových zkoušek bych poslal magické zvíře Pyjohryze, kterého si můžete koupit ve speciálním DLC a jeho stěžejní schopnost určitě rozvíjet netřeba. Aktivity, za které dostávám zkušenosti a pak je dostávat přestanu, ale dodělat je musím, mi přijdou jako pěkná hloupost.

Chtěl jsem tomu dát 7/10 ale pak jsem si vzpomenul na to, jak jsem holčičce ukradl kouzelné kule. Ožebračil mastičkáře. Vysmál se strašpytlovi a naopak podpořil jeho pokračující šikanu. Zničil nadějně rozkvétající vztahy s Merfolky. Nechal si památeční předmět zesnulé babičky a zpeněžil vrácení kompromitujícího deníku.

Myslím, že za tyhle prasárničky by tato hra měla dostat ještě další solidní půlbod, protože mě to bavilo. Ve skutečném životě bych nic z toho neudělal, protože s cizími lidmi se nezaplétám a k jejich požadavkům jsem hluchý, ale tady jsem si to užil dosyta.

 

Verdikt: 7½ z 10.  Bylo to vlastně docela fajn, ale protože jsem tam sesbíral úplně všechno a udělal naprosto všechny úkoly, znova to nejspíš už nikdy hrát nebudu.

Přemejšlím, co si zahrát teď. Máte někdo nějaký nápad? V říjnu vyjde Ghost of Yotei, na to se těším jak Milan, až mě jednou porazí v pinčesu, ale do té doby ještě nějaký čas je, a pokud mi dáte dobý tip, třeba ze sebe vydojím ještě nějakou další recenzi!