Těpéro čuníci,

Po delší tvůrčí pauze přicházím s novou herní recenzí na druhýho Spidermana, který před několika měsíci vyšel jako hra na Playstation 5. Úvodní díl jsem si zahrál v roce 2019 a spolu se třemi (!) expanzemi mě fakt bavil. Pokud si chce někdo osvěžit paměť, nebo to nečetl a chtěl by, ušetřím vám hledání zde.

Vloni jsem dohrál i druhý díl v momentě, kdy byl zadarmo na PS+ tedy Spider – Man: Miles Morales, kdy hrajete za černýho Milese, jehož také podaroval nějaký radioaktivní pavouk kousancem do zápěstí, a tak jsou Spidermani dva a zachraňují New – York v sehraném tandemu. Miles byl dobrej, samozřejmě dostal trochu jiné schopnosti než Peter Parker, například má možnost se udělat nakrátko neviditelným, nebo využívat speciální elektro útoky. Jediné, na co jsem žehral, byla délka hry. Celé to působilo jako datadisk, jenže s cenovkou plnohodnotné hry. Byla to hra na dvě odpoledne a ani jsem k tomu nepsal žádný článek.Nicméně tohle je plnotučné pokračování k původnímu Spider – Manu, a to si svůj článek zaslouží. Všude se na to pějí ódy a i na Metacriticu to má 9,1 od hráčů, což je až šokující, protože průměrný kverulantský konzument dnešních dní na většinu nové tvorby s gustem hází kýbl literární špíny a máloco pochválí. Dlužno dodat, že často právem.

Ovšem vy jste si neotevřeli tento článek, abyste zjistili, co na to říká náhodný postradatelný štrajchpudlík, ale jaký názor na to má tento konkrétní štrajchpudlík, nuže, tady je. Protože z hlediska herních mechanik je to absolutně totožné s předchozími dvěma díly, budu se věnovat zejména komentování příběhu, tedy kdo si to chce zahrát bez spoilerů, otevřete si tento článek až po dohrání této hry, děkuji.

Oba Spidermani bojují proti výsostně nasranému Sandmanovi, kterého se pokusil někdo unést a jeho to psychicky vykolejilo tak, že chce klasicky zničit celé město. Navíc stále hledá svojí dceru, přitom ho ani jednou nenapadne, že by mohla být u svojí matky alias jeho bejvalky, která se s ním rozešla…já nevím proč, asi měla písek ve vagině.Poté, co Písečňákovi dáte na budku a trochu se uklidní, začne prorocky vyhrožovat, že on není hlavní bad guy a brzy všichni uvidíte, kdo je tady ten echt zlosyn a o co mu jde! Tento úvod slouží jako tutorial, kdy vás hra milostivě provede základními pohyby a ovládáním. Potom začne klasická Spidermanská řehole, kdy na pavučinách lítáte po městě a pomáháte lidem v nesnázích. Banda výrostků mydlí chudáky civilisty v parku? Toť práce pro Spidermana! Nejen, že pobertům naloží a neutralizuje jejich hrozbu (samozřejmě bez jediné prolité kapky krve) ale ještě je rodičovsky poučí, že takhle se slušní občané nechovají.

V některých z dalších hlavních misí, kterých tato hra nabízí solidních třiatřicet, se zpřístupňuje další doplňková aktivita: Sbírání Spider-botů, focení zajímavých fotek či nalézání Sandmanových krystalů, které nabízí upřímný vhled do pokřivené mysli tohoto padoucha, jsou pouze ty úvodní. Za všechny aktivity získáváte hned několik druhů žetonů, za které si můžete odemykat nové oblečky, vylepšovat doprovodná udělátka, či zdokonalovat počet životů, udělená zranění, rychlost pohybu a další základní statistiky. Hráč si nicméně nemůže odemknout ty nejsilnější věci hned ze startu, chytře je to nastaveno tak, že pokročilé „hero“ tokeny dostáváte až v pozdější fázi hry.

Kromě hlavní příběhové linky jsou zde i vedlejší úkoly. Některé jsou pouze pro konkrétního Spidermana, jiné můžete udělat s oběma. Do vedlejších úkolů se bezostyšně připlazila hyperkorektnost dnešní pokřivené doby, kterou výsměšně pohrdám. Vysvětlím na dvou příkladech: Jako Spiderman pomáháte homosexuálnímu černochovi připravit párty pro jeho přítele, homosexuálního Inda. Tato hra se pouští na tenký led, protože muži – homosexuálové jsou mnohem více stigmatizováni, než ženy, kterým většina naopak fandí, protože dvě líbající se (a ty další věci dělající) ženy jsou hot, kdežto dva ogárci dělající totéž… no prostě není to totéž, je to visuálně repulsivní a nikdo se na to nechce dívat. Neříkám, že mě to nějak uráželo, je mi to šumafuk, ale klidně bych se bez toho obešel a do hry o Spidermanovi bych nalezl tisíc a jeden lepších námětů.

Pokud mě něco uráželo, byla to jiná mise – hrajete za Milesovu „chtěl bych, abys byla moje holka, ale pro všechnu tu nevděčnou pavoučí řeholi se zachraňováním New Yorku jsem se pořád ještě nevyžvejkl“  budoucí šťabajznu Hailey, která je talentovaná a schopná street – artistka. Taky je němá a dorozumívá se znakovou řečí, ale to není důležité. Pointa mise je v tom, že jako Hailey pronásledujete nějakého kazisvěta, který se taktéž snaží vysprejovat svůj umělecký otisk na zdi velkoměsta, ale je to absolutní břídil a diletant.Když konečně chytnete tohoto vandala, který se vydává za umělce, zjišťujete, že je to JINÁ černá holka, která sama navíc ví, jak nevýslovně špatná je, ale přesto čmárá po zdech svoje matlanice. (PROČ!?) A teď přijde ta část, se kterou mám osobní problém: Místo toho, abyste této neschopné pseudo malířce na rovinu řekli, že její tvorba nestojí za nic a nechť se věnuje činnosti jakékoliv, ale jiné, a následně ji svědomitě nahlásili na nejbližší policejní služebně k úhradě vzniklé škody, vy ji naopak POVZBUZUJETE v jejím donebevolajícím neumětelství a nabídnete jí spolupráci!To je taková hovadina! Oněměl jsem z toho jako Hailey. Ta hra se snaží vysílat poselství, že pokud jste v něčem zoufale špatní, tak na tom vůbec nezáleží a klidně to dělejte dál, hlavně když vás to baví. Přesně takhle vzniká degradace umění. Přesně proto stojí moderní česká (a světová vlastně taky) poezie za absolutní hovno. Tato odpornost se promítne v závěrečném hodnocení, to si buďte jisti.

No, na tomto vedlejším úkolu jsem nenechal niť suchou, ale o čem je vlastně hlavní příběh, a kdo je ten ústřední padouch, před jehož organizací varoval lapený Písečňák?  Hlavní příběhová linka začíná samozřejmě největším klišé podobných superhrdinských počinů: Z přísně střežené věznice jsou převáženi vysoce nebezpeční arcipadouši Škorpión a Martin Li alias Mr. Negative, které už Spiderman jednou přemohl a nechal uvěznit, protože kdo má furt vymýšlet nové zlolajníky, když už tu máme staré a osvědčené, že.

Všimněte si, že nikdy není vysvětleno, PROČ po několika letech bezproblémového bytí musí být vězni přemisťováni, a KAM vlastně mají putovat. Je to doktor? Manikúra? Proč se musí převážet oba naráz? Hra rezignuje na podání vysvětlení. Sice jsou oba připoutání k posteli na kolečkách s takovou vehemencí, že mohou pouze mrkat, a samozřejmě že jsou doprovázeni po zuby ozbrojenými SWAT komandy a oběma Spidermany, ale je jasné, že tohle divadýlko je k ničemu a jsou to akorát kulisy, sloužící ke grandióznímu únosu.Náhle se odnikud vyřítí přepadová armáda, která byla doposud kryta supermoderní zneviditelňovací technologií a eskortované vejlupky chce unést. Zatímco příslušníci této gerily vypadají jako křováci z pralesa, se svými zvířecími kožešinami a náhrdelníky z tygřích zubů, zároveň disponují velice moderní technologií, zbraněmi, vozidly i drony. Načež se strhne půtka o převážené vězně, SWAT komanda se můžou jít napást, v propuknuté šarvátce jsou zadarmo drazí, tedy vše opět padá na hrb Petera a Milese.

Miles je zde z obou Spidermanů sympatičtější, protože se chová jako člověk, nikoliv jako robot. Je mu zatěžko rozžehnat se s Martinem Li, o kterého se přetahuje s vrtulníkem plným lovců, protože byl to zrovna tento arcinezbedník, který mu před lety zabil tatíka policajta. Samozřejmě ale nesmí chybět tradiční náhodný nouplísák, na kterého ve víru potyčky spadla traverza, a vedle něj tajemně vypukl požár, který se rychle šíří. Nekňuba pasivně leží, opakuje NO PLEASE (odtud označení nouplísák) a automaticky čeká, než jej Spiderman zachrání. Zatímco Peter je zaměstnán bitkou s dotěrnými lovci, Miles prokazuje alespoň kousek humanity, kdy se mu tuze zajídá vyměnit pronásledování nepřítele číslo jedna za záchranu života cizího blba pod traverzou. Až po naléhání originálního Spidermana vyměkne a poslušně koná dobro, jak se od něj očekává. Lovci se svojí trofejí mezitím pláchnou.Spidermani zjišťují, o co tady vlastně jde. Vůdcem lovců je Kraven the Hunter, obrovitý ruský žoldák, který miluje boj muže proti muži, a všechny zlosyny unáší nikoliv proto, aby je osvobodil a přijal do svých služeb, ale aby je vypustil do arény a dal si s nimi souboj na život a na smrt, protože pouze to přinese do jeho fádního žití alespoň na chvilku nějaký adrenalin. Vidíme tedy, jak jeho vlastním ocasem posílá zajatého Škorpiona na onen svět, což je, pravda, docela potupná smrt. Nicméně tohle je Marvel universe, vůbec bych se nedivil, kdyby byl picnutý zlojed za pár let znova mysteriózně oživen.

Hra v tuto chvíli předkládá další logický lapsus. Spidermani jsou rozrušeni smrtí Škorpiona, který jim v minulosti vždy šel po krku s cílem je zlikvidovat. Místo toho, aby si ho odškrtli jako problém, který někdo vyřešil za ně, a o dobrou zprávu se podělili s daňovými poplatníky, kteří financovali jeho pobyt ve vězení, rozhodnou se varovat další padouchy, jaký neradostný osud je může potkat.Což na druhou stranu není úplně špatně, protože se opět setkáváte s nejlepší postavou od Marvelu, která navíc není krvelačný arcipadouch, ale spíše vychytralá a manipulativní zlodějka, bývalá láska Petera Parkera, ústřední postava první expanze do původního Spidermana, Felicia Hardy alias Black Cat. Zcela jednoznačně je číča opět to nejlepší, co hra nabízí. Felicia má nejlepší kostým, nejlepší hlášky, je nejlíp namluvená, má nejlepší dudy, a navíc se nově dozvídáme, že je bisexuální! To je tak, když vám dá Spiderman košem, tak to zkusíte na ženskou, a kdo může odolat šarmu této trofejní samice, žejo.

Čičina kašle na vlastní život, který je ohrožován otravnými lovci, ona místo toho vyloupí muzeum s teleportačním artefaktem, protože musí spasit svojí francouzskou šťabajznu, kterou nechala na holičkách v Paříži. Na tuto misi je vyslán Miles, protože Peter se zkompromitoval minulým vztahem s ní a už by mu nevěřila. Tahle mise je jedna z nejpůsobivějších, které hra nabízí. Je dost možné, že můj úsudek je zkorumpován šarmem Černé kočky, ale je mi to fuk.

Na scénu se vrací Peterův nejlepší kámoš Harry, se kterým musíte přežít otravnou flashback misi.  Ano, ano tyhle mise se občas vyskytují i v tomto pokračování Spidermana, a je to pořád stejná nuda. Já chci hrát za Spider mana a vůbec mě nezajímá, jak se musel usmolený, uhrovatý Peter Parker před pěti lety vloupat na svoji vlastní školu, aby si ze skříňky odnesl flashku se seminárkou… navíc děj to nikam neposouvá.

Rovněž jsem si liboval, že zde nejsou žádné hloupé mise s Mary Jane a časově ohraničené challenge, než se i tyto zlodušské prvky vrátily. Oboje bylo ale vylepšeno a to určitě kvituji. Časové mise zahrnují pouze bitvy, nikoliv přemisťování či stealth, což se mi v prvním Spidermanovi zajídalo. Tady je to vyplněno plněním Mysterií od samotného Quentina Becka, který je napravený padouch Mysterio. Tedy jsou zde různé halucinace a přeludy a uprostřed bitky se do toho zamíchají nová pravidla a hele to je vlastně docela dobrý. Navíc se postupně dozvídáte Mysteriův příběh, a to mě taky bavilo.

Mary Jane je pořád zrzečka s pěknou řití v upnutých lewiskách. Její mise jsou stále otravný, avšak konečně byla povýšena z pacifistické nouplísačky, která se nemá jak bránit, na akční ženu se stun gunem. Musím říct, že bylo komické sledovat tuhle novinářku plížit se Kravenovou základnou a vypínat jeho lovce na jedničku. Oni sice disponovali nejmodernějšími technologiemi, detektory tepu, pohybu, tělesné teploty a kdy měla naposledy menstruaci, a stejně jsem s ní byl schopen vybílit celou základnu.

Při další z mnoha záchran „polepšených“ padouchů zjišťuje Peter, že Harry má také super schopnosti, které mu dodal tajemný symbiont – mimozemská hmota, udržující jej při životě, jelikož trpí vzácnou chorobou, o které se ve hře nic nedozvíte.

Peter je nadšený, že jeho nejlepší kamarád je také superhrdina, a ačkoliv svoje schopnosti ještě neumí plně ovládat, bere ho na několik obtížných misí. Miles ostrouhal a je nemilosrdně upozaděn podle úryvku ze známé koledy: „Co ty černej, stojíš vzadu, vystrkuješ na nás bradu“.

Bohužel nebohý hráč není ušetřen několika dalších otravných misí za Petera a Harryho z flashbacku i současnosti, než se opět převleče do kostýmu pavoučího hrdiny. Zpočátku nic nenasvědčuje tomu, že má nezbedný symbiont na Harryho podobně „blahodárný“ účinek jako Babiš na českou politiku, vše se mění v okamžiku, kdy je Peter při potyčce s Kravenem smrtelně raněn a Harry mu propůjčí svůj zázračný regenerační oblek… nebo spíš samotný symbiotický oblek se rozhodne přemístit na nového hostitele a Harryho opustí.

Zde celá hra konečně přeřadí na vyšší rychlostní stupeň. Peter Parker jako Spiderman měl doposud takové průměrné schopnosti, hodně založené na přídavných robotických pažích, což evokovalo spíše chobotnici než pavouka. Nyní je však posílen symbiontem a stává se mnohem silnějším a zajímavějším na hraní, což byl doposud jednoznačně Miles.Rovněž se mění zásadním způsobem jeho povaha, altruistický Peter, který má na prvním místě pomoc ostatním, mizí v propadlišti dějin a na jeho místo se prodral sebestředný snob, přesvědčený o své výjimečnosti. Miles se sice vrací na scénu, ale Peter mu jasně naznačuje, že je pro něj koulí na noze a vlastně jej při záchraně města nepotřebuje. Hysterickou Milesovu matku, která nemá o synovi žádné zprávy, bohorovně setře ve stylu „kid se asi zduněl a někde ve škarpě vyspává kocovinu, tak nešil, matko, jo“?

Zoufalý Miles se snaží prosadit na vlastní pěst a dokázat tomu přezíravému nabubřelci, že je stále platným členem týmu, jen aby se nechal chytit Kravenem, jenž jej vrhá do arény proti jeho arci – Nemesis a otcovrahu, Martinu Li. Martin vypadal v prvním Spidermanovi jako kopie Tomia Okamury, ale ublížené Tomio pravděpodobně hrozilo žalobami za poškození dobrého jména předního bijce imaginárních afrických migrantů, tedy Martin Li do sequelu obdržel bradku, copánek a takové zpustlé a zanedbané vzezření, že už nevypadá jako to uhlazené slizké japonské Tomio ze žurnálu a konečně víte, který je který.

Hele je to Spider – Man, jak myslíte, že tahle konfrontace může dopadnout? Martin Li dostane po čuni, a je takovej rezignovanej a zkroušenej a samozřejmě se kaje: „Sorry Milesi, že jsem ti típnul fotřisko, nebyl to záměr, chtěl jsem picnout Normana Osborna, ale ten prožlukle aktivoval operaci „kryjte se za negry“ no a tak to taťulín koupil. Co ty na to, zakopeme válečnou sekyrečku“?Miles chvíli dělá zagorku ale pak samozřejmě vyměkne, protože japončíkovo pokání je upřímné a hlavně už vypadá více jako životem zkoušený samuraj a méně jako to prohnilé Tomio, tak teda všechno dobrý.

Co není dobrý, je situace s Peterem, kterého symbiont stále více ovládá. Už nechce Kravena čestně porazit ve férovém zápolení, chce ho vykuchat, stáhnout z něj lví kůži, kterou nosí na bedrech, stáhnout z něj jeho vlastní kůži, kterou nosí pod ní, a udělat si z nich mega kůži a chodit s tím na přehlídky. Symbiont ho nutí žíznit po krvi (a kůži) a jediné, co na něj platí, je silný zvuk z jakéhokoliv zdroje, tedy například údery obrovského zvonu, to se může symbiont zvencnout a jedině tehdy dočasně povolí Peterovi, aby měl nějaké vlastní myšlenky.

Společnými silami Petera a Milese se podaří nezbedného symbionta sundat a polapit, a já byl moc zvědavý, jak si ta hra s tímto poradí, protože reálně investujete několik dovednostních bodů do symbiontích schopností a vylepšení, navrch ta hra s ním byla mnohem zábavnější, než bez něj.

Cením si autorů, že si uvědomili, že s tímto příběhovým zvratem si svoji kárku trošku zatáhli do hnoje a jejich odpovědí je nepravděpodobná kooperace, při které Miles a polepšené Tomio vytvoří jakéhosi antisymbionta, který má pohltit zbytky symbionta v Peterovi a zanechat mu ty skvělý schopnosti, akorát černej kostým je nyní bílej… hele no sám nevím, jak bych tohle udělal, takže nebudu to hanět, je to divný, ale aspoň něco.

Peter se vrací do kanceláří Oscorpu, aby jednou provždy zlikvidoval nebezpečného symbionta, a potkává Harryho, který vypadá jako zbědovaný houmles na Hlavasu, jemuž došly fufníky nejen na dávku heráku, ale i na spásný hlt medvědí krve v pet flašce.

Peter se snaží přesvědčit Harryho, že symbiont je velké nou nou a je potřeba mu dát sbohem a šáteček, ale Harry, který skutečně mele z posledního, neurvale obviní svého kamaráda, že ho chce zabít, protože bez blahodárných účinků černé gumy z vesmíru Harry natáhne brka. Ve vzniklé potyčce se flanděra rozjebe o zem a Harry si opět navlékne staronovou garderobu. Symbiont ovšem významně posílil a poháněn Harryho negativními emocemi nyní vypadá, jako kdyby člen kapely Kiss poslední rok třikrát denně posiloval.A tak se zrodí arcipadouch Venom. Velice cením nápad, že si za Venoma můžete prvních pět minut zahrát, a radostně decimovat nešťastné OSCORP čuníky, kteří se zmutovaného Harryho snaží zastavit. Právě díky této zkušenosti poznáte, jak moc je tenhle zlolajník vlastně silnej. Harry se rozhodne splnit odvěký sen svojí zesnulé matky: Vyléčit svět. Jak? No přece tak, že všechny nakazí symbiontem a udělá z nich vlastní mini – kopie. Tedy Spidermani mají plné ruce práce se zastavením této hrozby.

Jednou z prvních nakažených je i Peterova roštěnka Mary – Jane Watsonová, ze které se stane Scream, tedy Vřískot. No, vříská po něm pěkně, jen co je pravda. Mary – Jane pod vlivem symbionta totiž v zápalu boje zasype nebohého Petera každou výtkou, kritikou a hádkou, které se v ní za ty roky nastřádaly, a je u toho pořádně agresivní!Tedy zatímco chudák Spiderman bojuje o holé přežití, protože každý protivník vylepšený symbiontem se mění v nebezpečnou smrtící zbraň, je ještě navíc verbálně popotahován roztrpčenou samicí, která neopomene zmínit všechna příkoří, kterých se jí dostalo za léta společného partnerského vztahu: „Všechno je to jenom o tobě! Ty jsi tady ten hrdina a já jsem nedůležitý hovno! Na mých pocitech a snech vůbec nezáleží! Včera jsi nevynesl odpadky! A v posteli stojíš taky za starou bačkoru!“

Mary – Jane byla popravdě tuhým protivníkem, tak jsem se soustředil na to, jaká další ublížená tiráda z ní ještě vypadne, až jsem se přestal koncentrovat na samotnou potyčku, čehož využila a opakovaně mě típla jako doutnající vajgl v popelníku.

Peterovi se nakonec podaří shakespearovské zkrocení zlé ženy a po odstranění symbiontu si společně slíbí, že na vztahových nedostatcích budou společně pracovat, wau jaký happy end!

Co se týče zbytku příběhu, nebudu jej zde rozepisovat. Takže pokud se chcete dozvědět, co se stane s Kravenem, jestli Harry skutečně zachrání svět, nebo bude naopak svět zachráněn před ním, a kam se vrtne napravené Tomio, zahrajte si to. Příběh je dobrej, bavil mě, ač jsou tam nějaké věci, které bych udělal jinak.Co mě nicméně zhusta iritovalo, byla vedlejší příběhová linka s Peterem Parkerem a Yuri Watanabe, která s ním v prvním Spider – Manovi spolupracovala jako policistka, pak dala policejnímu sboru kvinde a stala se z ní superhrdinka Wraith – tedy Přízrak.  Město kromě Harryho v latexu terorizuje ještě Prophet of the Flame, což je nějaký bejvalý feťák a zlodějíček, který založil vlastní náboženský kult propagující ohnivou apokalypsu.

Netřeba dodávat, že fanatičtí příslušníci kultu se snaží superhrdiny tématicky zapálit, což se jim nedaří a po rychlé fyzické šarvátce upadají do mdlob. Jenže v kultovním svatostánku se nekontrolovaně rozšíří oheň (kdo by to byl řekl!) a Spiderman naléhá na Yuri, že se oba musejí vrátit a všechny ty omráčené zlosyny, kteří jim zcela prokazatelně chtěli přichystat nepěknou smrt v plamenech, naopak před jejich vlastní smrtí zachránit.Yuri bohorovně odbyde Spidermana s tím, že bojechtiví plameňáci si svoji cestu vybrali, a co jí je do nich, ať si tam klidně shoří, navrch když přesně toto chtěli provést všem ostatním. Spiderman nemá argumenty a jako největší primitiv fyzicky napadne Yuri, aby ji „přivedl k rozumu“ místo toho aby teda zachraňoval ty plamenný joudy, když to tak chtěl.

Načež bezmocně a znechuceně sledujete, jak vás hra nutí v roli Spidermana fyzicky pacifikovat rebelující parťačku, která nabídla konstruktivní argumenty při řešení této ehm…ožehavé situace.  To je tak neskutečně debilní!

Představte si situaci, kdy Obama na tiskovce pyšně oznamuje, že americký komando právě sundalo Usámu bin Ládina, načež do místnosti vtrhne jeho tehdejší VP Joe Biden a započne jej políčkovat s doprovodnými rozhořčenými výkřiky: „Ty bezcitnej hajzle! Ani jsi mu nedal šanci poznat pomýlenost stezek, po nichž kráčel! On by se určitě napravil“! No, tak podobná zhovadilost je tady. Naprosto odsuzuji tohle škodlivé dobroserství!

Nějaké finální hodnocení: Hele když to budu brát jako pokračování úspěšné hry, tak se to povedlo po všech stránkách. Příběh je až na zbytečné flashback mise dobrej, grafika, hudba, ovládání, vedlejší aktivity, celková délka… nemám co vytknout, přesto to absolutorium bohužel dostat nemůže.

Naprosto mě irituje, když se mě nějaká hra snaží moralizovat nebo vychovávat. Neztotožňuji se s blbínkovskými narativy, že pokud jste pouliční umělec bez kouska talentu, vkusu a hlavně sebereflexe, vůbec to nevadí a przněte svým „uměním“  stěny newyorských paneláků dál za nadšeného povzbuzování uznávané autority v oboru.

Pokud vás někdo chce zapálit, zlý úmysl se mu nezdaří, a za chvíli má na kahánku on sám, absolutně odmítám, aby mě blbá hra nutila dotyčnému pomáhat a naopak trestat ty, kteří k této situaci správně zaujmou netečný postoj.

První a druhé situaci se lze vyhnout, pokud budete dělat pouze hlavní příběhovou linku. Já jsem bohužel pošahaný kompletář a kvůli získání všech trofejí jsem se vystavil i těmto opovrženíhodným zhůvěřilostem. Z celkového absolutoria tedy srážím dva body a hra dostává 8/10.

Kdo to dal až sem, zaslouží bonusovou čičinu na závěr!