Ahoj čuníci,

Toto bude příběh o tom, jak se nemáte zaplétat s cizími ženami, sic vás to bude stát peníze. A nemyslím tím návštěvu nevěstince, kde je zaplétání s cizími ženami v různých polohách a za předem dohodnutou úplatu tak říkajíc očekávaná podstata věci.

Měl jsem nedávno cestu kolem obchodního domu Flora, kde jsem sobě zavdal večeři v Bombai Express (taková rychlá indická kuchyně) a takto saturován vydávám se bez dalších odkladů k domovu.

Sjíždím po schodech a všímám si, že o patro níže hlídkuje mladá lasice u stánku s parfémy, jistě přemýšlejíce, koho v tomto pozdním večeru chytí do osidel své nabídky. Vyměníme si letmý pohled, a úplně sleduji, jak se její oční zorničky proměnily v dolarové bankovky podobně jako animovanému strýčku Skrblíkovi z Kačeřích příběhů.„Haha, ta je ale naivní!“ směji se ve skrytu své duše. K cizím ženám jsem od přírody nedůvěřivý a tato protřelá obchodnice brzy sezná, že si ukousla příliš velké sousto. Klap, klap – slyším zlověstný zvuk jejich přibližujících se šteklí na dlaždicích nákupního centra. Vybavuje se mi závěrečná část básně „Věštba“ od nedostižného Nezvala, což je mimochodem moje nejoblíbenější báseň psaná volným veršem:

Její kroky se blíží už je slyším

Plaší jimi holuby nespočetných Benátek

Slunce mi zapadá jen pro ni

A přijde právě včas

Neboť není možno abych se s ní minul

Už cítím její vůni

Ó rakve ulic

Cítím že přichází jako cítíme přicházeti svou smrt

Blížíme se jeden k druhému a to už si na patro řadím následující slabiky škrobeného odmítnutí, po jejichž vyslovení i největší optimista zkroušeně uzná svoji prohru: „Děkuji, nicméně nejsem cílová skupina Vaší obchodní nabídky, nashledanou“. Záložní variantou je potom nějaký juvenilní vtípek ve stylu: „Vámi nabízený produkt je mi ke stejnému užitku jako stěrače do ponorky, připínací dildo, či nový a moderní mobilní telefon. Popravdě se neplánuji u ní ani zastavit, tento monolog si odbydu v chůzi a než stačí předestřít jakýkoliv chabý argument, bude dávno schlíple mluvit k mým zádům.

„Aáá, pán nám tady určitě pomůže!“ říká zrovna svojí kolegyni, když je nezúčastněně míjím. „Dobrý den pane, mohl byste nám prosím pomoci“? Nemůžeme se rozhodnout, jaká vůně z naší nové kolekce je nejlepší!“ Takže takhle to je? První linie obrany se instantně rozpadá, vypínám alarm. Poprvé si pořádně prohlédnu onu dívku v nesnázích, kterou jsem mylně cejchoval za někoho, kdo chce odlehčit mému bankovnímu kontu. Ach, jak jen jsem byl pošetilý! Samozřejmě, že ji nenechám na holičkách a pomůžu s výběrem!

Šelmička žádající mojí asistenci je klasická obchoďačka nové generace, pár takových jsme měli v Coca Cole. Až skončí tady, může si odskočit na hanbatý focení do Maxima a druhý den přidat selfíčko v titěrných bikinách u moře na Tahiti. Černá minisukně, černý svetřík, černé kozačky na podpatku… nic z toho mě nevaruje, že i má budoucnost bude takhle černá, pokud si nedám majzla. Je to přesně ten typ ženy, které se se mnou za žádných okolností nedávají do řeči a už vůbec se na mě neusmívají, o to více jsem konsternován z nenadálého vývoje událostí, ale pokud chce ode mne pouze počmuchat nějaký pičifuky a pak si vyslechnout znalecký posudek vytříbeného gentlemana, za kterého mě evidentně považuje, je to cajk, ne?

Sám překvapen přívětivou reakcí na nevšední nabídku této cizí ženy, přesouvám se bez boje k jejímu stánku, kde jsou úhledně srovnány všechny možné parfémy. Moje průvodkyně mě vyzve, abych natáhl hřbet ruky, a decentně nanese inzerovaný produkt v rozprašovači. Přivoním si a propadám panice. Až nyní mi dochází, že jsem absolutně nekvalifikovaný pro soudcování parfémů, protože zatímco ona trylkuje vzletnými slovy o malinách, tropickém ovoci, tónech ambry, arabského jasmínu a gardénie, já ani nevím, co polovina těch slov znamená a zmohu se pouze na vlajkový slogan kávy Jihlavanka: „Voní hezky“.

Šarmantní černovláska je zdánlivě neotřesena ventilací mého přízemního buranství a dostávám ke koštovačce další a další parfémy. Při tomto aktu na moji maličkost shodí více slov, než Američani a Britové shodili bomb na Drážďany v pětačtyřicátým. Smyčka kolem mého krku (a mojí šrajtofle) se pomalu nemilosrdně utahuje, ale podobně jako moucha, která vletěla do pavoučí sítě, já stále nemám ani šajna o blížícím se nebezpečí, však tady jenom bezelstně vočuchávám, co špatnýho se může stát?

Mimochodem tohle níže jsou kecičky o těch jejich glorifikovanejch voňavkách z jejich ofiko webovek. Nevím, kolik dostává jejich markeťák, ale podle mě je to pořád málo, tohle nevymyslíš:

Výjimečná, květinově dřevitá vůně dokonale vystihující sílu ženskosti s nádechem svůdné rafinovanosti. Je hravá a romantická a zároveň luxusní a elegantní. Zahalte se do jedinečné kompozice výrazných květin a akordů vzácných dřevin. Šťavnaté višně v kombinaci s netradičními tóny hořkých mandlí rozehrají neobyčejný příběh této vůně. Srdce bije v rytmu smyslné růže, která se o svou pozici dělí s něžnou lilií, aniž by si tyto protikladné složky konkurovaly. Hloubku vůni propůjčuje výrazná bourbon vanilka, která jí dodává nesmírně ženský charakter.

Dozvídám se o historii firmy MAVUE Cosmetics, pro kterou tato čarokrásná Persefona bojuje ve válce za voňavější spoluobčany, důvěrně mi sděluje svoje preference, oblíbené vůně a jak dlouho jeden flakonek vydrží při denním používání.Její rozeklaný jazýček pokračuje zvídavou otázkou, jaký je můj oblíbený parfém? Visí mi na rtech a dychtivě čeká na odpověď, zatímco já začínám být neviditelnou silou tlačen ke zdi. Je to otázka z podobné sorty, jako kdyby se zeptala na číslo mojí oblíbené golfové hole, nebo jaký druh kaviáru si dávám k šampaňskému. Svým životním krédem „nemusím vonět, hlavně když nesmrdím“ ji pravděpodobně neuchvátím, tak tam chvíli zahanben bezradně stojím, než ze sebe váhavě vysoukám, že nějaké větší zkušenosti se zde inzerovanými luxusními parfémy nemám.

To je samozřejmě voda na její mlejn a pavouk se pomalu začíná přesouvat k chycené mouše, aby ji vysál. „Tak to je skvělý, tak co kdybych Vám tohle dala jako dárek!“ Švitoří ta svůdnice a do dlaní mi padá první béžová krabička. Připadám si jako v Jiříkově vidění. „Vy mi to dáváte zadarmo?!“ zeptám se nevěřícně. „No jasně“! vypískne vůnidajná Sukuba a koketně mávne ručkou s perfektní manikúrou, jako kdyby mi právě dala balíček žvýkaček a né hogo fogo voňavku s cenovkou 2390 kč.

Moje obrana se totálně rozpadla, když mi po jejím následném verbálním vodopádu do dlaní přistanou další dvě krabičky ZADARMO, pro mé blízké, protože se přeci blíží ty vánoce a určitě mám ve svém okolí lidi, které chci potěšit luxusní vůní. Potvůrka moc dobře ví, že nyní má navrch, kuje železo, dokud je žhavé, a medově mi zalichotí: „No, a protože jste takový sympatický mladý muž a pomohl jste nám s výběrem (lže, s ničím jsem jim nepomohl, jen jsem amatérsky vočichal pár aerosolových kapiček na ruce či papírku a pak jí to všechno pochválil, protože prostě… vonělo to fakt hezky, jo?!) tak tady máte tuhle poslední pro vás”.

Do dlaní mi padá čtvrtá krabička. Popravdě mám co dělat, abych je všechny udržel. Flakónová filutnice na mě ještě šibalsky zahrozí prstíkem: „Slibte mi, že tuhle poslední si necháte, ta je ode mne pro Vás”. Nějak mi začíná docházet, do čeho jsem se tady namočil a že věta „Fajn, tak díky za dárky a já beru kramle, ju“? nějak nebude na pořadu dne.

Perfemme fatale mě nyní má naprosto ve své moci. Tady vidíte, proč se nebavím s ženami, kromě těch v rodině, v práci a pár kamarádek, které bych spočetl na prstech jedné ruky pyrotechnika – veterána. Protože dřív nebo později doputuji k takovýmto neradostným zítřkům! Ještě před chvílí jsem byl nezávislým arbitrem v soutěži neznámých vůní a nyní jsem otrokem černokněžné černovlásky, jejíž chtivé prsty se pomalu natahují po mojí prkenici.

Popravdě ani nevím, kdy přesně nastal ten zlom mezi nevinným „tohle jsou jenom dárky”! a brutálním zaříznutím „normálně by vás to stálo 9560 kč, ale protože jste takový sympaťák, protože máme akci, protože jste dnes poslední zákazník, protože jsme tu krátce, protože jste mi pomohl, (nepomohl! Nelži furt!), protože chceme zvýšit povědomí o našich novinkách, protože dneska slaví narozeniny Miley Cyrus a Nicolás Maduro, a protože v tento den v roce 1940 Rumunsko podepsalo Pakt tří a připojilo se do klubu kámošů háknkrojce, tak máte 4 za cenu jedný, což je kauf milénia”! Ještě se ke mně naklonila a spiklenecky dodala, že za 9560 by si to nekoupila ani ona, anžto to jest cena příliš vysoká za kvartet voňavých lahviček.

Celé to navlékla tak, že to vypadalo, jako kdybychom se už dávno dohodli, že spolu tento obchod uzavřeme, a zbývalo už jen doladit pár nepodstatných maličkostí. Například se velice prozíravě nezeptala, jestli souhlasím s tímto navrženým stavem věcí a naopak automaticky předpokládala, že to je tak výhodný obchod, že by mě ani nenapadlo jej odmítnout. Ona mi to dává prakticky zadarmo!

Stál jsem tam jak vyřezanej, obě ruce plný krabiček, a nevěděl, co říct. Voňavková vampýřice se rozhodla uštědřit mi coup de grâce neboli ránu z milosti otázkou, jestli si k těm voňavkám, které jsem se samozřejmě rozhodl koupit za tuhle legračně nízkou cenu, budu přát normální taštičku za desetikorunu, nebo ozdobnou za trojnásobek.

V tu chvíli se ve mně něco vzepjalo. Vnitřní Papin se postavil na zadní a bojovně prohlásil: „Takhle teda né holčičko! Uznávám, jsi fakt dobrá. Prodala bys žokejovi mrtvýho koně a ještě ho přesvědčila, že s ním vyhraje závod. Slepýmu bys prodala brejle, němýmu megafon, a hluchýmu gramofon. Já to beru, vyvedla jsi mě na chvíli z rovnováhy, ale už jsem zpátky v plné mentální síle a teď se teprve začnou dít věci, to něco zažiješ! Zatlačila jsi mě ke zdi, ale od té se můžu pouze odrazit k protiútoku, aha!

Tohle všechno mi proběhlo hlavou, potom jsem se nadechl a uslyšel svůj vlastní hlas, jak kuňkavě utrousil: „Bude mi stačit ta taška za desetikorunu, děkuju!“ Jakási cizí síla donutila moji pravou ruku mechanicky vylovit platební kartu a přiložit ji na terminál. Salesová supersamice mě opakovaně ujišťovala, jak šťastný je ten dnešní den, kdy nejen, že jsem levou rukou vyřešil vánoce, ale již nebudu více kráčet po nesprávných stezkách barbarství bez parfému, ale naopak se způsobně zařadím do civilizované společnosti, jako nový, voňavý člověk.

Omámen její krásou, jejími řečmi, a tak trochu i těmi zpropadenými voňavkami jsem se vypotácel ze vchodu obchodního domu. Studený vítr mě uhodil do tváře. Kouzlo pominulo. CO SE TO PRÁVĚ KURVA STALO?! Vážně jsem si koupil čtyři voňavky? (jako bych v pozadí slyšel její hlásek: „ale byly za cenu jedné“!) Apartní bílá taštička za desetikorunu, která se mi při chůzi žertovně otírala o stehno se stala důkazním břemenem mojí chvilkové intelektuální indispozice.

Hned po příchodu domů jsem zabrousil na jejich webovky, abych seznal, o kolik mě ta stříbroústá proradnice natáhla. Světe div se, oficiální cena jednoho jejich produktu je skutečně 2390. Tedy tohle nebyl podvod, opravdu jsem dostal čtyři kusy za cenu jednoho, ale pořád to jsou čtyři kusy něčeho, co sice vypadá kvalitně, já fakt doufám, že to i kvalitní bude, ale co bych si já sám o vlastní svobodné vůli nikdy nekoupil. Udělal jsem tedy něco, co se mi vůbec nepodobá, a zhrozen se pohroužil do vlastní introspekce na téma, jak zatraceně snadno jsem ovlivnitelný půvabem cizí ženy.

Chtěl jsem se další den opít s kamarády z Coly, ale jelikož mě tato hot roba opila šarmem, řečičkami a vůní v nóbl sklěnenejch baňkách, budu za trest sám doma a zpytovat svědomí.

Ministerstvo obrany Papinovy existence následně přispěchalo s nápravným imperativem, který má do budoucna anihilovat podobné excesy: Nejen, že nyní cizímu člověku sotva odpovím na pozdrav, ale pokud mě zase někdo vyzve k čichací soutěži, řeknu, že mě zlodušská koronakokotina připravila o čich a odporoučím se.

Proklínám cizí robu, jelikož posunula hranici možného. Ze stejného důvodu ji však ale i obdivuji. Můj vztah k ženám nebyl nikdy jiný než komplikovaný, no a tady to vidíte.

Zatoužil jsem nyní už jen po jediném: Mít alespoň polovic její elokvence, až budu vysvětlovat rodičům, proč budou mít letos voňavé vánoce!