Víte, babička je žena mnoha tváří. Což je další z mnoha věcí, které na ní miluji – nikdy nevíte, jestli páteční a nedělní babička nebudou dvě různé ženy, což těmto našim setkáním přihrává novou dimenzi bžundy.

Například páteční babička byla tradičně více pichlavá a ostrá, než bombarďáky z ježčí kůže s tabascem v oku.
Jelikož jsem si byl vědom, že můj výraz připomíná, jako kdybych snědl košík citronů a jako nášup si dal špenát, rozhodl jsem se, že babičku nebudu zatěžovat svojí dočasnou emocionální nestabilitou a celé to zahraju.
Přeskupil jsem obličejovou mimiku do něčeho, co muselo připomínat hystericky pozitivní škleb výherce loterie a s touto nacvičenou grimasou vstoupil do dveří.

„Jsi nějaký zasmušilý, Honzíku“ vypálila už ode dveří, a to hergot blbě vidí! Navíc zase tohle slovo – kdo v dnešní době řekne zasmušilý!!

(shit, jak tohle dělá? Ok, drop the act) „Jsi nějaká všímavá, babi.“

Doufal jsem alespoň, že babička si zachová dostatek taktu, aby se zdržela výjimečně pro dnes poznámek o tom, že jsem přibral.
Neodolala, aneb verbálně si kopneme do třínohýho psa

„Nějak se spravuješ, Honzíku“ To je tak krásná, květnatá, archaická mluva důstojných důchodců!
Nějak se spravuješ. To vlastně vůbec nezní jako:
Jsi vehementně vykrmený vepřoid
sulcovitá silueta sádelníka
odporně otylý otlema
totálně tučný tlustínek
kornatějící kandidát korpulentnosti
pažravý prožraný pašour
monstrózní maketa metráčka
bizarně bobtnající buřtík
děsivě dokrmený deviant

Dík babi! Ještě že mám Facebook a své drahé čtenáře, před kterými se mohu teatrálně politovat jako ublížená čubka, jaké příkoří je na mě pácháno!

Ovšem babička v neděli, to byla úplně jiná dáma! Přednostně si pravděpodobně uvědomila, že její páteční metamorfóza zbytečně ťala do živého, a protože s počtem vnuků je na čísle jedna, bylo by nemoudré nasrat tento téměř vyhynulý specimen.

Tedy se vyhnula kousavým poznámkám a byla mnohem smířlivější a myšlenkově velice čilá

Takže jsme s babičkou dělali hlavně různé kvízy, co jí tam nosí personál, typu máte dvě slova: nedopalek cigarety a druh ptáka, a máte pro to najít jeden výraz, tedy špaček. A potom otázky z všeobecného přehledu – hlavní město Polska, kdo napsal Malostranské povídky, kdy je první jarní den nebo svátek tří králů, jaké jazyky jsou germánské, jaké slovanské a podobné srandy. Babička sice cyklistiku zasuplovala „kolovou“ a cyklista byl „kolař“ ale jinak vše uhodla až by se dalo říci automaticky – co otázka to správná odpověď v rámci vteřin, je prostě dobrá.

Při odchodu jsem zaslechl konverzaci pečovatelky s babiččinou sousedkou, která se zove paní Dobromila Vodvářková. A co máme na večeři? Zaskřehotal hlas zvídavé Dobromily. Pomazánku bábinko, pomazánku…opáčila pečovatelka konverzačním tónem Tu ať si vezmou, a jdou s ní doprdele! “ Vyštěkla Dobromila rázně.
Ale půjdou, bábinko…půjdou..“ odvětila konejšivě pečovatelka
Dobromila UMÍ! Kurňa, stejně naši předci měli vkus na jména, teďko si kdejaká ukňouraná pička co na nás útočí z bulvárních literárních periodik, klidně svoje dítě pojmenuje September, Strawberry nebo North, ale kolik je tady Dobromil, zatraceně! Takový krásný český jméno!