Jedna z prvních básní pro moji předposlední inspiraci. Ještě jsem ji ani pořádně neznal, odtud ta spojitost s nepopsaným listem, ale víte, co pro mně bylo, když projevila zájem o poezii?

---

Jsi nepopsaný list

 

Psaní básní prý už dávno není trendy

Kdo dneska stojí o veršíky vzletné

Jsem Petr Pan a Ty jsi moje Wendy

A budu jím, než mi kapitán Hook hlavu setne

 

Rýmovačky dnes už příliš nevábí

A většina slečen raději dárky movité

Spíše než romantickou jízdu loďkou po Labi

Spíše než poezii a k ní květy rozvité

 

Skládati verše je už dnes věcí nemužnou

Dnešní doba chce vidět mužskou solventnost

Jsem žebrák, s básněmi jako almužnou

Co se vytrvale snaží udělat si z nouze ctnost

 

Vzpomínáš si, jak jsi projevila touhu

Přečíst si tvorbu těch, co dávno v hrobech leží?

Oči se mi rozsvítily, na vteřinu pouhou

Druhou jako Ty, já bych hledal stěží

 

Znám Tě stále málo, a zvláštně mám Tě rád

Odpusť, přestože asi nikdy nebudeš to číst

Už nyní vím, že víc chtěl bych Tě znát

Jsem básníkovo pero, a Ty můj nepopsaný list