Tohle bylo neobvyklé.  Za dobu, co jsem pracoval v Coca-Cole přišly zástupy krásných dívek, žen a dam. Leč Mária, kterou jsem pak nikdy více nespatřil, byla výjimečná natolik, že jsem o ní složil báseň, kterou si nikdy nemohla přečíst.

---

 

Mária

 

Přišla k nám holka, krásná jako obrázek

V šatičkách z hedvábí a úsměvem cudným

Prošla hlavní branou, vstříc spoustě otázek

Ztratil jsem z dohledu ten její kukuč svůdný

 

Pak kráčela nazpátek, ta doba uběhla mi

Hroty jejích ňader se rýsovaly pod šaty

Pohled to byl nebezpečný, jak strkat hlavu do lví tlamy

Náhle jsem byl její krásou spoutaný a zajatý

 

Usmál jsem se na ni, ona mi úsměv vracela

Mléčně bílé šaty jemně na ní vlály

Rozum se v hlavě tavil, než mi zmizel docela

Zíral jsem na ni, dokud nezmizela v dáli

 

Přišla k nám slečna, jmenovala se Mária

A Banská Bystrica byla rodištěm jejím

Při myšlence na ni bych mohl zpívat árie

Při psaní této básně se mi prsty stále chvějí