Starší věc, rozhodně. Poslední sloka mě vyloženě děsí. Ale tak člověk si musí projít nějakým vývojem, a přemazat předchozí eratické verze, to se nedá nic dělat.  Horší je, když předchozí eratické verze rovněž psaly poezii a ta současná ji stále zveřejňuje.

---

 

Kapka odhodlání v kalichu strachu

 

Mám portské víno, vodnici a pinčesovou pálku
Nemyslím si, že mi ještě něco chybí
Přežil jsem pár bitev, tak proč začínat válku
S papírovým prutem lze těžko chytat ryby

Úsměv mi drží, jak vyroben z glazury
Čeká na další Salome, jenž chce tančiti králi
Bez smíchu, pláče i zbytečné cenzury
Jednou zas budeme stát, kde dříve jsme stáli

Proč snadno zhasne plamen, co hořel tak prudce?
Je zajímavé, jak sám zájem se ztrácí
Armádě pocitů chybí rozený vůdce
Jenž se obtěžkán vavříny domů z potyčky vrací

Inzerát v novinách – Marat hledá svou Charlottu
Co rétora probodne ve jménu Girondistů
Zmírají v nás ideály, přec stále tíhneme k životu
Jednou jim ze slušnosti aspoň postavíme bustu

Když zahraješ Xantypu, snad zvládnu Sokrata
Roli Claudia neberu, už žádnou Messalinu
Která tak ráda lže svými rty ze zlata
Hrajíc známou hru na nevinu a vinu

Mám pár přátel, spoustu básní, a svou pinčesovou pálku
Lhal jsem. Vím moc dobře, co vlastně mi schází
Po zuby ozbrojen, chci začít svou soukromou válku
S grimasou klauna vstoupit do nové zkázy