Zastávám názor, že poezie a láska ve své fyzické podobě jsou úzce propojeny. Básník přečte děvčátku milostné rýmy. Děvčátko jest rozněžněno a nakloněno milostnému dobrodružství.
Subsekventně tedy dochází ke kopulaci.
Zpravidla s někým úplně jiným.
Poezie je letákovým inzerátem lásky
Tou zvláštní silou momentu poezie vládne
Tak silně, jako Čingischán vládl mongolským stepím
Při světle svíčky číst verše je tak snadné
Až světlo zhasne, tak budem oba slepí
Věty, co říkám, se Ti snaží ukrýt v paměti
Co vryje se do mé, je výraz Tvojí tváře
Za chvilku Tě můj hlas propustí ze zajetí
Vedle plamenu svíce znovu vyšlehne Tvá záře
Básnička je krásná jenom na chvilku
Jako soška apoštola, co se mihne v orloji
Jako Ty, když svlékáš noční košilku
Prosím, půjč mi něhu, dokud se jí nebojím
Zhasínáš svíci, vosk na prstech Tě pálí
Rychlým pohybem ukradla jsi Prométheův dar
Já ráno vzpomenu si, jak místo svíce jsme se vzňali
Ty na krásnou noc, kterou zažehlo veršů pár