Čus klacíci,

Pro lidi, kteří jsou si vědomi faktu, že jsem Pražák jak poleno, možná přijde malý šok, že zrovna já tu referují o srazu, který proběhl v daleké Nitře, poněvadž pro každého racionálně rozvažujícího člověka (a Pražáka) bude nejspíše myšlenka na strastiplné a zdlouhavé cestování kodrcavými autobusy až do Nitry zavrženíhodná.

Nicméně já jsem povahové člověk velmi submisivní, tudíž když mi napsal Doom a Dio, že „jedeš do Nitry“ prostě jsem tam musel ject, nemohl jsem si pomoct. Hrozně jsem chtěl poznat Dia a další lidi, stejně jako jsem chtěl vidět Dooma, Harexe a Pointa, navrch myšlenka, že toto bude první větší sráz, který bych měl zmeškat, a porušit tak svoji stoprocentní docházku mi přišla jako naprosto nepřípustná.

Nicméně den před srazem jsem stále měl jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou, naštěstí jsem sehnal svého mecenáše (Big thanks goes to Prekel), neurvale ho vytáhl z vysokoškolské a jistě nesmírně zajímavé přednášky Fyziky, a půjčil si od něj tradiční „srázné“ 1500 kč.

 

Podojím ještě bankomat o pětikilásko z vlastních zdrojů, a vybaven tradičním černým těžkým koženým kabátem, foťákem, a Pijerovými černými slunečními brýlemi na zvyšování ega, vydávám se do Brna, kde jsme měli sraz s Doomem, ale také s Gotrekem, kterého jsem moc rád viděl a byl naším průvodcem po Brně, kde byla zima jak ve Stalingradu, takže jsme zapadli do útulné „něco jako kavárny, ale byla to čokoládovna“ Žel místní obsluha byla poměrně liknavá, takže spásný bus do Prievidze stíháme na poslední chvíli. Nejdřív sedíme odděleně, ale můj spolucestující naštěstí vystupuje celkem brzo, takže zbytek úmorné cca 4 hodinové cesty trávíme s Doomem v družné konverzaci. Po cestě stavíme v motorestu, kde si dáváme pivo, a myslím, že okolo jedenácté vystupujeme v Prievidzi, kde se setkáváme s Diem, a odtud pokračujeme k němu do bytu, kde se ale nezdržíme dlouho, a jdeme v této pozdní večerní hodině do Tesca, kde už teda nic moc není, tak alespoň kupujeme jedno balení debrecínky, kterou pak hladově konzumujeme s houskou a brambůrky v Diové útulném bytu. Já vytuhnu docela rychle, poněvadž na té pohovce se fakt perfektně spalo, zatímco Doom a Dio se baví ještě asi dvě hoďky, než taky jdou spát.

Druhý den vstáváme cca okolo deváté, jdeme obšťastnit místního směnárníka a rozměnit Božku Němcovou, popř. Frantu Palackého za místní papírové celebrity. Poté nasedáme do busu a cca okolo jedenácté přijíždíme na Nitranské autobusové nádraží, kde nás čeká uvítací výbor ve složení Harex, Ficik, Point, Simqa a Peppe. Čekání na hlavní celebritu-Nese- si krátíme okupaci místního stánku s hamburgery, který kromě mletých psů v housce skýtá i dost židovské ceny. Dále trajdáme mezi Nitranským busovým nádražím a tím vlakovým, poněvadž není jasné, jaký dopravní prostředek užil záhadný Nes k příjezdu. Na vlakáči k nám připlavou dva kusy plovoucích mečů, guild master Davor, a nejslavnější člen a maskot gildy, nejlepší mág na projektu, největší spamer a kolektivně oblíbený hráč s tváří neviňátka, nikdo jiný než sám velký Generál.

Okolo dvanácté přijíždí His Majesty Nes himself, a zatímco si bere k ruce Harexe na pár spěšných nákupu, my ostatní se přemisťujeme do nedalekého pajzlu, kde je neutěšený výskyt pár společenský unavených jedinců, nejspíše ještě z nezřízené pitky předchozí večer. Ficik kupuje mě a Pointoví pivko, ostatním nějakou kofolu, a trávíme zde asi půlhodinku, než vyjdeme ven, kde už čeká Nes s Harexem a celý ansámbl účastníků, převážně z Anathemy.

Po cestě do finální destinace poznávám Šunkafita a Galu, párek skvělých hráčů stejně jako osobností, a hned se dáváme do řeči. Velmi rychle zjišťujeme, že starých harcovníku z EQ je jak šafránu (rozuměj: velmi málo) takže když dorazíme do slíbeného podniku, který byl mimochodem velmi luxusní, snažíme se koncipovat zasedací pořádek tak, aby hráči z EQ seděli tak nějak u sebe a svým unitářstvím dát najevo, že nás drtivá početní převaha hráčů z Anathemy přeci nerozhází.

 

Jenže krátce po usednutí se zase zvedáme, a vyrazíme na zteč do nedalekého Tesca, kde se chystáme ochudit místní sortiment zboží o zvlášť zbytečně, nepotřebné a vtipné kusy, sledující tímto šlechetný cíl obohatit naši komorní MaM tombolu. Probíráme se regály různých nesmyslů, nakonec si však každý vybere svého šampiona, kterého okázalé přidá k pozdější sbírce nevýslovných kýčů. Pytlík cibule, Hrabičky na hlínu, Pastičky na myši od Dooma, Šunkafitův nezbedný kanystřík destilované vody, nebo moje pracovní rukavice se již brzy schovají pod čísly, která si vylosuje šťastný majitel. Každý člen výpravy, obtěžkán jedním z výše zmiňovaných nesmyslů je však zlodušsky šacován místními securiťáky, kteří nelibě nesou naše působení a baží po účtence od našich povedených nákupu, kterým se každý z nás s větší či menší nelibosti nakonec prokazuje.

Docházíme zpět do restaurace, kde na nás čeká vychlazené pivo (blahoslaven buď Harex) a také Nes, který už začíná svým typickým povídáním o serveru (zajímavé, že jsem byl na každém srazu, přesto se vždy dozvím něco nového.)Veškeré povídání doplňuje poutavou obrazovou projekci LCD monitoru, který má veden přes notebook. Nes taky představil nový Wotlk server, což se zdá jako velmi slibný projekt, bohužel někdo už se mu tam stačil nabourat a upravit anketu k obrazu svému. Milá anketa se dotazuje hráčů, zdali se jim zdá, že admin projektu si zaslouží jednoslovné hanlivé označení, bohužel despotický nenabízí jinou variantu než parafráze na oddaný souhlas s touto tezí, což Nes smutně kvituje poznámkou, že tento server ještě není plně zabezpečen před podobnými nezvedenci.

Krátce poté děláme jeden dlouhý stůl, který připomíná hodokvas, a v jeho čele sedí Šunka, který odněkud pokoutně vytasí flanděru hruškové pálenky, a začne na tajňačku rozlévat žádostivým aspirantům na promile v krvi. Premiérový panák hrušky slaví nehynoucí úspěch, a tudíž se dočkává ještě dvou repríz. Přichází tolik očekávaná tombola, do které Nes věnuje 10 flash disku. Celý jeden stolek kluků z Anathemy (prý to byla celá jedna gilda) má docela monopol na celou tombolu, bo kupují lístků hned několik. Já nakonec vyhrávám t29, což je něco jako hlavní cena, takže mám nového wara ve full s2. Dále je pro nás přichystána skvělá večeře, která obsahuje kuřecí plátek , šťouchaný brambor a rýži, fakt lahůdka.

Nes bohužel v půl šesté musí odjet, ale platí za nás veškerou útratu, a ještě něco nechává navíc, abychom mohli ještě nějakou dobu popíjet bez trýznivých myšlenek na finanční stránku celé kratochvíle. Velkého úspěchu se dočkává nápad kolektivních fotografii, kterých je skutečně pohříchu hodně. Struktura účastníků se dělí zhruba na dvě skupiny- jedná se nachází většinou na prostorné chodbě, kouří a fotí se, druhá konverzuje o všem možném v samotné restauraci, do toho Harex koketuje s upejpavou číšnici, prostě sranda celý večer.

 

Okolo půldvanácté opouštíme lokál a přesunujeme se na nádr, kde s Diem a Doomem opět nasedáme na cestu do Prievidze. Unavení, ale přesto bez potřeby spánku, koukáme ještě na Diovu high-tech LCD televizní obrazovku, na úžasný spektákl, který by se nedal označit jiným žánrem než komicko-instalatérská parodie na hororovou frašku. Hlavní zloduch, nosící kuklu, ze které mu ční neforemné zuby, mistrně ovládá rozličné pomůcky každého správného Kutila Tima, a se sadistickou potěchou s nimi morduje nebohé obyvatelé hotelu, kteří, podrobeni krutě tortuře hystericky vřeští. Hlavní hrdina je kamarád s vrtačkou, ale neštítí se ani cirkulárky mezi nohy, přítulného šroubováčku do slabin, nebo nějaké patlaniny, se kterou s radostným chrochtáním pomazává nebohého padesátníka Luise, který nám hezký mění barvičky, než mu sleze všechna kůžička. Zvrhlý instalatér na závěr filmu dokazuje že kluci od fochu mají pořádně tuhý kořínek, když přežije pár dobře mířených ran z policejního Deserta, stejně jako se dokáže vyvléci z oprátky a za blíže nevyjasněných okolností zmizet, načež se s velkou pompou objevují titulky.

Následuje výpravný dobrodružný film, to už ale odchází Dio do hajan, a Doom pomalu klimbá, takže jediný vděčný divák zůstává moje maličkost, která bez dechu sleduje strhující drama, kdy nějaký nařachaný klacík zhruba v době Gilgameše se snaží zapíchnout despotického krutovládce, který drží ve své moci kromě početné armády také svůdnou věštkyní, která mu vždy prorokuje vítězství v bitvě. Oslabené kmeny neschopných povalečů si najmou tuhle korbu, aby zabila věštkyni, jenže milý Gorilák ji nejen nezabije, on se do ní snad i zamiluje, uprostřed filmu ji zprzní, takže přijde o své zvláštní schopnosti a pak s hrstkou bojovníků napadne jeho město, a milého despotu sestřelí lukem z hradeb, netřeba připomínat, že síla toho šípu je velmi podobná síle projektilu balisty ze středověku. Nebudu vám lhát, díval jsem se na ten film, jen abych vysledoval ze závěrečných titulků jméno spoře oděné čínsko-americké herečky, hrající proradnou věštkyní, a poté to zalomím také.

Druhý den ráno odjíždíme z Prievidze zpět do Brna, s významnou finanční dotaci od Dia, pač klacík ve směnárně si naordinoval volno… Po cestě je Doomovi špatně, pac jsme nuceni sedět úplně vzadu, což je pro lidi se slabým žaludkem (nechtěl jsem napsat Poblijoni, chápejte 🙂 dost nestrategický flek. S Doomem se loučím v Brně a sám přijíždím domů okolo 19:15

Teď nějaké závěrečné shrnuti-

+ Poznal jsem Dia, Šunku, Galu, Simqu, Ficika a další super lidi, plus viděl jsem lidí co už jsem dlouho neviděl, takže jsem je rád viděl, a taky je rád uvidím, až se zase uvidíme

+ Nezbedně jsem zwinil t29, takže mám novýho wara, za kterýho to umím asi tak jako že nijak, ale díky Doomovi už alespoň mám talenty, a spelly, takže oslovsky neklikám přes spellbook

+ vysoký věkový průměr účastníků, a taky to, že spousta lidí z Anathemy co sem ani neznal se se mnou loučilo pak, což mě dost potěšilo

+ neopil jsem se, JO! takže to co sem tu napsal, berte jako fakta, která jsem tentokráte dokázal zaznamenávat, jelikož amnesie si na mojí paměti zrovna netancovala kozaček.

+ Nový Wotlk server a pár dalších změn do budoucna na projektu MaM, myslím že se všichni máme na co těšit

+ Harexův a Pointův slib, že dojdou do Prahy. Doufám, že nezůstane jen u slibů.

• Neúčast lidí, co slíbili účast, těšil jsem se, že poznám Kornyho, a že si vyfotím Gastyho, bo Kanec je jeho velký fanda, a chce si vylepit jeho fotku nad postel, a teď bude smutný 🙁 Vidíš, Gasty, ty nezbedo proradný co děláš!
• Čas…utekl strašně rychle… Jako vždy na těchto akcích
• Škoda, že nebyl Raiden, hlavně Anathemáci drželi minutu ticha za jeho neúčast. pač tenhle člověk byl velký lákadlo pro spoustu lidí proč tam přijet, ještě za jeho herních času na EQ jsme se dost navzájem slovně inzultovali skrz fórum, ale skrz jeho působení na AN jsem na něj názor docela změnil, taky bych ho rád poznal, škoda, snad příště.