Zdravíčko, jak už stě si mnozí zvyklí, (a ano, zvyk je železná košile) po každém větším srazu, vždycky přispěchám se svojí otravnou megalomanskou recenzí, aby lidi co tam nebyli, mohli proklínat sebe (za to že tam nebyli) mně (za to že je to zase tak gargantuovsky dlouhý) a když už sem si ten sraz zorganizoval, tak si naň ho taky napíšu recenzi, pač co si člověk neudělá, to prostě nemá.

 

Takže pro lidi, které to kompletně minulo, trocha statistiky- 5 a 6.9 se konal měsíc dopředu avizovaný SoL a s(p)ol sraz, (přiznám se, že spojení „měsíc dopředu avizovaný“ jsem napsal s naprosto zřejmým úmyslem zlomyslně si rýpnout do lidí, co nepřijeli protože…. „nemají prachy“)

 

Den první-patek

 

Dá se říct, že začátek celé akce se datuje přesně do momentu, kdy jsem zhruba v jednu hodinu odpolední vylovil Rojka ze zmatků a chaosu holešovického nádru. Chtěl bych tímto podotknout, že Rayo je člověk, ze kterého si všichni kdo chtěli přijet na sraz, jenže nepřijeli z důvodu nedostatku peněz, souchotin, zvyšující se ceny ropy nebo přemnožení hrabošů polních na letňanským letišti, vezměte příklad.… ze Slovenska mu nepřišlo zatěžko cestovat do Prahy, sám… jen kvůli partičce dekadentních dereliktů, kteří navíc občas způsobují nepěkné delikty.

Díky Rayovi jsem se naučil nové maďarské vulgarismy, kterými mě bohatě častoval, když jsme spolu hráli Little fighters a díky Rayovi se kuchaři ve Skanzenu naučili jídla co nemají na jídelníčku – od Raya se má prostě každý co učit, je to studna lidské moudrosti 😀

Nu, takže vyzvedl jsem Rojka, došli jsme do skanzenu – to když sem mu nekompromisně zamítl mekáč… tam jsme si dali dvakrát grilovanou krkovičku (to bylo první a poslední jídlo, kdy si Rojko objednával podle jídelního lístku jako každý normální host 😀 ) a poté jsme se stavili u mě doma, zahráli littlefajtry, a šli zase do skanzenu, kde jsme měli od 5 rezervačku na cca 10 fleku….

Bylo 6 hodin. Naproti mě seděl Rayo. To bylo tak zhruba všechno. Ne, vlastně jsem zapomněl na dva prošedivělé tatíky, co se nevešli ke stolu z důvodu, že byl bezvýchodně obsazen dalšími prošedivělými tatíky. Okolo 18:15 došel Aweakner a Avasta, chvíli po nich Sed, první vlaštovka z Mythbusters.

Tuším že pak došel Adam, a  Arty, Zý a Prekel si svoji účast posunuli na půl devátou…Prošedivělí tatíci na naší skupinku zahlíželi zlým okem, a naším směrem vysílali odfrknuti naplněna despektem, jako neklamnou známku toho, že jim svoji přítomností kazíme jejich úžasnou sešlost… Šel jsem tedy raději ven zavolat Karlosovi, jen abych se dověděl, že head moderátor MaM rádia byl ve skanzenu v 7, ale tím že jsme byli vepředu, tak si nás nevšiml, a vydal se na konkurenční sraz Sealu, kde zahájil svoji jidášskou misí o přetažení účastníků do Skanzenu.

Zatímco mě se začaly dělat vrásky, kam umístíme další mamutí skupinku, quatro Zý, Prekel, Arty a Rojko si potutelně začalo soukromničit s forsážema, a mizelo to do nich jak němci do krytu. Cirka v půl jedenácté dorazil Karlos s celou kamarilou Sealáku, v čele s Raulem, Qwertsem, Esarasem, Inchem a dalšími. Zlí, prošedivěli, a teď i totálně zliti tatíci vyvolali s obsluhou menší půtku, a byli nemilosrdně exkomunikováni, tudíž se pro nově příchozí jakoby zázrakem místo našlo.

Nedlouho po nich došel i legendární „pyrožek“ Pijer. V tomto čase se hráč Sealu Arnie infiltroval k našemu stolu, a po rychlém zjištění, že džbánek forsáže je docela fajnové povyražení, navrch když to platěji ještě ti troubové z „funu“ tak proč toho nevyužít, vzal forsáž, a vzal do zaječích směrem záchodky, kde z toho cucal s intenzitou kojence. Forsáž se nám vrátila poloprázdná, a Arnie se nějak neměl k tomu, že by pomohl s celkovou platbou (doufám že se smrtelně stydí, když čte tyto řádky! ) Několik Sealistů nelibě konstatovalo, že netočí plzeň, ještě navíc když si všimli na stěně lebky a pod ní nápisu- CHTĚL PLZEŇ 😀 (Kurňa co maj lidí proti Bernardu? Sak je dobrej! :D) Zatímco naše grupa se spokojeně bavila, lítaly další pivka, další forsáže, a snad i nějaké panáky, Arnie se rozhodl, že dnes bude tím dnem, kdy si z ostudy ušije kabát, a začal poučovat Zýho (Zýho!!!!!) jak se hraje za warlocka…

Asi netřeba dodávat, že Zý hrál w-locka ještě dávno před samotným vznikem Sealu, Arnie mu tam stále hustil do hlavy svoje svrchovaně účinné taktiky, stejně jako smělá a neméně demagogická prohlášení, že když ON je ve WSG, horda NIKDY neprohraje… my ostatní co jsme ho poslouchali jsme se shovívavě usmívali, a Zý s bohorovným klidem ještě přikrmoval jeho alkoholem podpořenou ješitnost větičkami „Tak když ty si teda ten nejlepší pévépé warlock…“ Hustá ironie z jeho slov jen odkapávala, ale marná sláva, forsáž a piva Arnieho milostivě zaštítily proti zjištění nemile skutečnosti, že si z něho všichni dělají prdel.

Zatímco se náš manekýn a podle vlastních slov sex symbol Raul nenápadně zmocnil foťáku, bavil jsem se s jedním několika lidí, kteří evidentně netrpěli nemoci zvaná „my jsme kingošové že Sýýýýlu a vy jste mrzké a bezcenné – nižší- a tudíž postradatelné formy existence z funu“ Inchem- který na mě působil velmi sympaticky, na nic si nehrál, nad nikoho se nepovyšoval, na konverzaci s ním rád vzpomínám a doufám, že nebyla poslední…

Večer pomalu ubíhal a Qwerts, který si předtím labužnicky debužíroval na řízečkách a pivech, se vypařil doprovodit Akiru, ale abychom na něj nezapomněli, džentlmensky nám tam nechal svůj účet 😀 O jeho petřínské anabázi ať vám řekne raději on, mé informace jsou takové kusé 😀 Cestu zpátky si moc nepamatuju, byl sem připitej a unavenej, vztekal sem se, že to jede pomalu, a když jsme dorazili k Prekelovi, jehož byť byl vybrán jako páteční útočiště pro statečný předvoj celého monstrsrazu, zlodušsky jsem zakempil pohovku, takže jsem Artyho necitelně odsoudil k nepohodlnému spánku na studené a nepřátelské podlaze, zatímco Pijer si zahrál ještě na větší kurvu, a obsadil postel, na další posteli spal myslím Prekel a Awe, Zý spal s Artym na zemi, ale nejlepší byl Sedric, který poslušen svoji gildovní příslušnosti bořiče mýtů  promptně zbořil mýtus o tom, že spát pod stolem, a chrápat při tom za dva rohy je nereálné 😀

 

 

 

Den druhý-sobota

 

Myslím, že všem je úplné jasné, že po pátku jsme byli fyzicky docela v loji, a jediný Rojko nás srdnatě povzbuzoval, ať jdeme potrápit svoje tělo nějakým sportem, žel zůstal ve svém zoufalém snažení zcela osamocen.

Prozevlili jsme většinu dopoledne, poté jsme se opět přesunuli k nám, a odtud pokračovali s Rojkem, Raulem a Awem na Hlavní Nádraží, kde jsme vyzvedli Mufa a Cradla, abychom se přesunuli kam jinam než do Skanzenu… S heslem „ty hovado, nepřepal začátek, znáš se“ jsem do sebe lil Fantu s ledem, a přikrmoval se jídlem ze Skanzenu, Rojko si zas objednal nějakou svoji specialitu ala „chci aby to bylo tohle jídlo, ale vlastně nechci aby to bylo obalovaný, jo a koření mi do toho dejte zase z tohohle jídla“ plus svoji snahu nasrat místní personál korunoval objednáním nějakých banánů přelitých čokoládou, které jsem ve skanzenu viděl asi jako metalistu na technoparty… Divím se že na něho ten kuchař nevyběhl, každopádně číšník bral Rojkovy potravinové rozmary velmi sportovně. Ještě před patou- což byla opět dohodnuta hodina začátku, leč půlka lidí ji respektovala asi jako jedno nejmenované GM na Equilibriu, dorazila menší přepadová skupina druhé nejpočetnější gildy na srazu- Mythbuřti!

Ve složení Fredy, Deny, Maniak a Peťulka, zatímco Sed stále dlel na panství Prekela, kde si ti nepoučitelní korálové  dávali malé preview, spolu s koukáním červeného trpaslíka. Nedlouho poté došla i trojka Qwerts, Esaras, Akira. Okolo páté jsem vystřelil ven, čekaje na telefonát od Heriho/Bejka, kdysi nenáviděného idealistického protihráče, člověku, kterému jsem nemohl přijít dlouhé měsíce na jméno, a world občas vypadal jako soukromá atomová válka, jsem nakonec vzal do gildy, a ještě v sobotu ráno jsem na něho zoufale sháněl icq, abych se mu ozval kdy a kde to teda je, pac od gilďáků se dozvěděl prd a vorech (možná způsobeno tím, že všichni kdo věděli, kde a kdy je sraz, už na něm sami v pátek vesele participovali)

 

Zhruba v této době mi zavolal i Ebuj a Annie, doufal jsem, že moje brilantní navigace nepřipouští žádnou mýlku, leč chyba lávky, chvílí jsme se tam po tom Florenci naháněli. Bejka jsem našel snadno, přivezl ho tatík, a ještě před odchodem mu dával kázáníčko, jehož nejlepší část zněla „nepij rum, stejně to neumíš“ 😀

Po vyzvednutí Ebuje s Anniem jsme zamířili opět do Skanzenu, kde se k nám posléze přidal Arty, jakožto první vlaštovka z Prekelova doupěte, i když se moc dlouho nezdržel, jelikož šel vyzvedávat další lidi –svoji slečnu Máty, jejího bráchu, skvělého kytaristu, hráče i člověka-Loopinga, a jeho tři spolužačky- Martinu, Míšu a Albínu, kterou jsem viděl prvně.

To už se opět zvedla stavidla forsážím, takže se to tam začalo nosit, já sem zahodil svoji Fantovou přetvářku a nechal si natočit poctivého tupláka čepovaného vychlazeného Bernarda, a začali docházet další lidi… Avasta, Eledriel, a hlavně LUBI! Který, ač měl být doma kvůli případným kontrolám, sebral odvahu a na tajňáka pláchnul, a alespoň na dvě hoďky se přišel ukázat. Chvilku po nich dorazili i sourozenci Enwar/Adam a Alžběta, bořič mýtů Sed se taky vyhrabal od Prekyho, stejně jako Zý, akorát sám majitel a hostitel Prekel došel až s notným časovým zpožděním.

Rojko usoudil ze je znaven, takže si ode mne vypýtal klíče a šel se k nám domů natáhnout na pár hodinek, odejít uprostřed takovéto akce, to už je fakt hustý.

Za Mythbuřty došel ještě bratranec Čudly- Boddah, a když došel i Pijer/Pyrožek tak to vypadalo, že budeme komplet.

Bohužel Lubi s Deny nás opustili docela brzy, a tady se začíná moje paměť vytrácet a vůbec, termín paměť bych vyškrtl a nahradil ho mnohem přijatelnějším výrazivem -alkoholová amnézie… Takže se tu budu zbaběle odvolávat na podle frázičky typu- „prý se stalo“ bylo mi řečeno“ později jsem se dozvěděl“ apod.

Dost mi v orientaci v textu pomáhají fotky (za jejich doufám že jen temporální absencí na rajčeti mě brzo bude rozběsněný dav lynčovat) Třeba si vůbec nepamatuju, kdy jsme tam lemtali to šampáňo, asi to bylo nějak pozdějc až, důkazní materiál v podobě fotek je jasný a nemilosrdný.

Loop donesl kytaru, a hafo zpěvníků, a PRÝ jsme jakože zpívali… a té obsluze se to moc nelíbilo… když sem dneska šel po ulici, tak mě z ničeho z nic začali hrát Slavící z Madridu, Severní Vítr, a taková ta jak to je Z céééléé jiiižnííí eskadróóńyy…néééézbyl ani jeeeden muuuuuž…no název nevím… takže asi tyto songy si přece jen statečně probojovaly cestu na výsluní mých vzpomínek…

Vůbec netuším, v kolik jsme to zabalili, ani si moc nepamatuji, jak jsme domů jeli, moje vědomí se probouzí až do nejhorší noční můry všech poskytovatelů ubytování, a to když jsem ve 3 plus 1 (slovy TŘI PLUS JEDNA) ubytoval…. Dá se říct dvě fotbalová mužstva, pokud to cynický vezmu na počet 😀 (If my mother reads this article, therefore I am inevitably, certainly and undoubtedly as good as dead…) Naštěstí nikdo už neměl choutky dělat bugr, naopak se hned po příchodu rozpoutala nelítostná, skrytá a nečestná bitva o nejlepší místo na nocleh… nejlépe na tom byl Arty, Maty a Pijer, spali v ložnici, nikým nerušeni, navíc Pijer si zahrál na majordoma a ve všeobecném chaosu nikým nepozorován vybral lednici od rozlučných pochutin, a pak je složil na okenní parapet, že prý hostina na ráno 😀

 

Další privilegovaná místa zabral bratrský tandem Qwerts a Esaras, kteří na palubu přibrali tuším ještě Albínu a Adama… někdo spal u mě v pokoji…možná Fred nebo Máňa..Teď nevím…každopádně zbytek měl badluck, Raul spal na zemi, obklopen kamarilou svých obdivovatelů, škoda že byli povětšinou plyšoví, nebo gumoví, Peťulka ležela nebo spíš seděla ve spánku na křesle, já sem ležel rozpláclý jak mrtvý drenej u vchodu do obýváku, Loop ještě s někým v kuchyni, Eledriel na balkóně, a Adam si v záchvatu džentlmenství vyměnil s Mísou nelichotivé místo VE VANĚ, a pak si za to nadával 😀

Ranní probuzení nebylo tak strašné, briskně jsem odhalil Pijerův úkryt proviantu a dalších poživatelných komodit a přenesl jej do bezpečí, bohužel jsem neodhalil i fakt, že má moje klíče, takže jsem ani nemohl vyprovodit Peťu, Máňu a Fredyho, kteří šli jako prví… po skromnější snídani která sestávala z liliputánského kousků pizzy pro každého, se to pomalu začalo vyprazdňovat, a okolo jedenácté už sem osiřel…uffff…to už je asi všechno…

Ještě nějaké plusy a minusy, já vím že vám by to chybělo

+ Rojko rozšířil svoji invenci jídelní lístek hospody kam chodíme cca 7 let

+ poznal jsem další nový fajn lidi, ať už pár lidí ze Sealu, Bejka, Cradleho, Mufa, a ty co sem přímo nepoznal, jsem aspoň dlouhou dobu neviděl, takže paráda.

+ Můj byt nemůže mluvit o tom co vše se tu dělo, ani že tu bylo víc bot než u Bati 😀

+ Toto je plus jak pro koho, pro moji peněženku určo ne- další sraz plánuju cirka první polovina prosince

+ Raul si konečně neomylné uvědomil jaký má talent a s pomocí skvělého fotografa Fredyčka nafotil svůj vlastní kalendář pro rok 2009! Kdo chce vědět víc, hledejte v offtopic sekci

+ víc jsme zvládli placeni… ještě to nebylo úplně dokonale… ale sekerky se pomalu otupují

• Nedošel Gotre, Gloon, Afik,Zizu, Jers, Dřevin, Didy, Lyonnez, Burito. Bláža, Jack, Sena, Paušál… pěkně si je všechny vyjmenujeme… nástěnka hanby!!:D
• Za ty dva dny jsme vypili víc semtexu než naspeedovaný technaři, a víc vodky než ruský stachanovci…hold forsáže no
• Uteklo to děsně rychle…
• Zase si část nepamatuju.. řeknu vám…je to velmi skličující pocit, když zorganizujete takovou akci a pak se musíte ptát lidí jaký to vlastně bylo od těch desíti? No. Asi všechno… nečekám že to někdo přečte až sem… takže si sem můžu napsat že smrdíte a nemám vás rád, pač tohle nikdo číst nebude anyways 😀
• PS: na fotečky si sem pak hodím edit ještě…. Teď je půl desáté,…doufám že do půl jedenácté stíhám 😀