Takže drahoušci,

 

jestli jste si naivně mysleli, že otravný pisálek Papin si dá protentokrát svatej pokoj, a pro jednou nebude vyvolávat psychodisturbace svými žvatlavými statěmi, tak jste se nechali nachytat úplně stejně jako greeni co s námi chodí raidy a myslí si, že bude férový loot.

 

Nene, cítím svažující povinnost dostát svému slibu, který jsem dal blíže nespecifikovatelné množině osob, které mne zapřísahaly, ať napíšu recenzi, bo už se mnou nebudou kámošit 🙁

Takže pár následujících odstavečků nechť jest subjektivním pojednáním a konečným sumářem proběhlého srazu pro zúčastněné i pro absentující, aneb budu se snažit si vzpomenout, co mi paměť dovolí, ale jelikož mi po šesti tequilách v pokročilých hodinách večerních vystavila drakonickou stopku, nečekejte zázraky.

 

První vzpomínky na sraz se týkají velké autobusové haly na Florenci (kam chodíme s Qwertsem do Burger kingu 😀 ) kde po mém příchodu čekala drtivá většina participantů připravena k odjezdu se zářivě žlutým autobusem student agency. Jeli jsme asi v počtu dvaceti lidí – majoritní většina gildy. Lichvářsky jsem ze všech vydojil cenu za lístek a jelo se. Samozřejmě jsem seděl v přední části vozu, zatímco všichni ostatní v té zadní – takže jsem neměl přístup k veselým historkám, kterými určitě Pijer častoval všechny přítomné, ani k podávaným lihovinám, přestože Student Agency je striktně zakazuje.

Naštěstí mě spasil Adam, který nejen že si samaritánsky sedl vedle mě, ale ještě vytáhl ze svojí mošničky chlazenou plechovku PLZNĚ, kterou mi nezištně věnoval, zatímco si sám načal druhou.

Cesta ubíhala bez problémů, chvílí jsem spal, pak mi volal Pijer mobilem z druhého konce autobusu, a vysmál se mi, že jsem na suchu, had jeden! Při výstupu odměnil zlodušský Adam milou slečnu stewardku dvěma plechovkami na vyhození, čímž chtěl jasné demonstrovat, že na Sons of Liberty se pražádná puritánská nařízení autobusových společností v nejmenším nevztahují. (Tuto větu jsem napsal schválně takto, aby naši milí odpůrci mohli napsat „hanba, fuj, už zase jste arogantní a povýšena prasata!“ – takže doufám že tak učiní, když jsem se tak snažil )

Vystupujeme na nádru a zde začíná problém. Počínaje mojí osobou, pokračujíc přes Pijera, Artyho, Burita, Chajaka, a konče Nikol najednou musíme řešit palčivý problém s veřejnými záchodky, které bychom chtěli akutně navštívit. Lítáme tedy v podchodech brněnského nádraží jak opičky na gumě, jadrně a hlasitě proklínáme hříšné město za nedokonalý systém, který se rozhodl nás za ručičku dovést až k potupné inkontinenci. Samozřejmě první záchody jsou MIMO PROVOZ, a když o dalších dlouhých 5 minut později nalézáme další spásné zařízení tohoto typu, zjišťujeme, že je osídleno lakotnou babicí, která nenasytně natahuje kostnatou pazouru, aby z nás vymáčkla těch pár drobných, než ze sebe my vymáčkneme moč.

Naštěstí problém je o několik desítek vteřin později spásné vyřešen a my můžeme pokračovat směrem k nádraží.

Zde potkávám Apeho, Fredyho, Seda, Simču, Parda, Proxyho, Saphiru a ještě hafo dalších lidí, kteří mne poznávají ale já je ne (trapas!) Konečně poznávám Azureho, McMedu a Myrdina, který přijíždí s Kancem. O něco později přijíždí ještě Lubi a Sabča, zatímco my se jdeme najíst do MEKA, jelikož povážlivá většina z nás nic nesnídala.

Tam už byla delegace vedená Deathlym, tak jsme si přisedlí a snědli ten junkfood. Jinak většinu peněz jsem dal na nádru Esarasovi, jako spolehlivému člověku, bo bych ty 4 litry co sem si vylichvařil za lupeny za ten večer určitě prolil hrdlem.

Po návratu na nádr pro nás přijely dva takové ty dlouhé autobusy harmonikového typu, které nesly hrdý nápis ZVLÁŠTNÍ JÍZDA.

Tudíž jsme se nasáčkovali do toho druhého a projeli snad celé Brno. Kanec byl líné prase, na kterého nezbylo místo na sezení, tak si chtěl sednout na nebohého Salátka, který to zrovna neoceňoval. Příjezd na místo mě příjemně překvapil. Na rozdíl od minulého objektu, který zaprvé svojí kapacitou už nedostačoval gargantuovským požadavkům MaM projektu, zadruhé připomínal svazáckou budovu, kam se sjíždí zasloužilí soudruzi ústředního výboru z minulé politické dekády.

Tento objekt však vypadal velmi moderně, byl prostornější, venku se rozkládalo rozlehlé prostranství s lavičkami a PÓDIEM! Vevnitř bylo také pódium, spousta stolků, které se nalézaly v přízemí i patře, ze kterého byl dobrý výhled na ústřední dění. Po chvilce chaotického bloudění jsme si s Apendixem sedli k „EQ stolečku“ a vedle nás se ještě posadil Adam, kterého vy budete spíše znát jako nelítostného lovce hackerů Inquisidora. Zatímco jsme seděli u stolečku hlavounů, významná část gildy v čele se zástupcem guildmastera legendárním Pijerem „cigarety zabíjí já však taky“ aka Visas se ujala výčepu, takže toto je druhá a neopakovatelná šance pro všechny ty, kdo by nám nejraději plivli do našich milých obličejů- celý výčep mělo pod palcem Sons of Liberty

Počínaje zmiňovaným Pijerem, pokračujíc přes Burita, Akiru, Satyho, Vencu a konce naším Artyyyym! Bohužel trvalo drahnou dobu, než se vůbec začalo točit pivo, takže jsem tam byl jak ryba na suchu 🙁 Nejdřív jsem chvíli zevloval po place, jenže jsem byl v nestřeženém okamžiku chycen a odtáhnut na rozhovor s Proxym a Sedem (za střízliva! HOW COULD YOU! )

Další člověk, který stál za zmínku byl takový malý kluk, který poletoval jak neřízená střela a měl evidentně už něco upito. Zastavil se u mě a vysekl ukázkovou poklonu se slovy, že je Niky a má rád mé články. Bohužel jsem neznal nikoho jménem Niky, ale klučina se mě pisklavým hlasem, který byl trochu zastřený požitými promilemi snažil přesvědčovat o tom, jak moje články jsou tha best. Na pódiu se mezitím děly věci: Ape měl proslov asi na hodinu  a řekl fakt vše, takže další admin Bami- snad ani nemluvil, nebo jsem to prošvihl. Následně vyhlásil Nes dlouho očekávané REÁLNÉ SVATBY!

 

Seděli jsme zrovna s Esarasem a Apem u stolu, a jakmile Nes začal popisovat o co vlastně půjde, propukli jsme nekontrolovatelně v hurónský smích všichni tři. Jenže pak radostnou atmosféru proťala fatální větička- ODDÁVAJÍCÍ BUDOU ADMINI REALMU 😀 Apemu zmrzl úsměv na rtech a to tak že instantně, zatímco já a Es jsme se řezali ještě mnohem víc jako správní jidáši.

Ape byl pak navlečen do naprosto ultimátně vypadajícího roucha, byla mu dána nějaká kniha, ze které vždy přečetl určitý teologický odstavec a následně oddal dotyčný pár. Je potřeba říct, že nejsme nijak puritánský projekt uznávající církevní dogmata, tudíž byly povoleny i registrovaná partnerství a několik chalanů do toho „praštilo“ 😀 bohužel jsem nebyl svědkem jediného dívčího páru, což byla věčná škoda.

Konečně se tak nějak rozjelo pivo, a jelikož jsem Solák, a jak je všeobecně známo Soláci mají protekci, zvláště když jsou jiní Soláci u výčepu, dostal jsem pivo a nemusel čekat nectnou frontu.

Vzal jsem si hned dva kelímky, a šel se podívat ven. Venku bylo hrubým odhadem 50 migrujících wowkařů, někteří na kuřpauze, někteří na pokecu, Saphi a spol pokuřovali vodnici na pódiu. Na lavičce sedělo dalších pár soláků, pak ještě více lidí z Warlords, jejich jádro dostalo báň na měsíc.

Jo a stát tam mezi nimi a poslouchat co všechno bugli, kolikrát to bugli, a vyslechnout si přesně bugovaci postupy byl fakt prima zážitek no. Následně potkávám šprýmaře Lya a Chromeho- jeden měl na hrudi cedulku se jménem Doomed, druhý si přišpendlil nějakého Ladeuse- bylo mi vysvětleno, že se jedná o stejnou osobu, která jest terčem negativních reakcí širokého kolektivu. Aby potvrdil pravdivost tohoto tvrzení, vydal se Lyo na špacír napříč celým sálem, aby se vrátil a s úsměvem od ucha k uchu nám hrdě reportoval, jak mu dva lidi řekli, že je debil a třetí ho poslal do řitě.

Myslím, že milý Doomed- ať je to kdokoliv- musí na Anathemě zažívat perné chvilky. Jinak účastníci srazu proudili na místo činu i v pokročilých hodinách- důkazem toho jest Gotrek, Aspik, Kruli a Used, kteří přišli někdy v půlce. Gotrek hned po příjezdu vyběhl ven z objektů a začal křičet: JAA CHCII AWEHOOO! 😀 narážejíc na to, že už téměř mytická postava, která přislíbila účast s nervovým plynem, se nedostavila.

 

Po celou dobu trvání srazu jsem byl ze všech stran bombardován dotazy, kdy už konečně bude přednes balady o ex-gm, bohužel jsem nebyl schopen položit přesný termín, jelikož jsem vlastním přednesem nechtěl narušovat oficiální program srazu a tahat jeho účastníky na moji agendu. Poté, co Bami „oddal“ milující anathemácké páry, přišla na řadu tombola, která trvala dýl než sloní porod a myslím, že příště by rozhodně bylo lepší ji zkrátit (např. jedna věc na skupinu) nebo vynechat úplně- ale to je jen můj názor.

Někde v půlce tomboly jsme udělali hromadnou gildovni fotku, jak hráčů EQ, tak hráčů AN, bohužel chyběl Dio a Eledriel, který odcházel už dřív, přesto nás je na tej fotce asi pětačtyřicet, včetně téměř kompletního vedení.

Mezitím se někomu podařil husarský kousek- nablil do mušle na panských toaletách, tudíž se každému nově příchozímu naskytla volnost výběru, jestli se má vážně vymočit, jak prve zamýšlel, anebo být kolegiální a přidat svoji trošku žaludečních šťáv aneb jak se říká- přiložit ruku k dílu na oltář společné práce.

Ofiko program srazu se pomalu chýlil ke konci, všichni byli oddaní, někteří obdarování cetkami z tomboly, a převážná část začala organizované vyklízet lokál. Samozřejmě bylo jasné, že když už jsme se harcovali do takové díry jako Brno (Po této větě odchází Gotrek a další Brňáci-srdcaři od monitoru a začínají montovat rakety středního doletu ala MacGyver které mi za pár hodin rozverné přistanou v okně) že přeci nepojedeme zpátky do Práglu, ale vydrancujeme zase nějaký místní podnik, potrsáme, pokecáme a popijeme, bo se s valnou většinou účastníků vídám jednou za půlrok.

Už se setmělo, a nyní přišla moje chvíle. Za pomoci Artyho jsme si nějak zorganizovali posluchačstvo okolo pódia, zatímco všechny povaleče jsme z něj vyšoupli, až na Arci povaleče Gotreka. Na pódiu jsem zůstal nakonec já, můj key-man Arty, Proxy, podavač doutníků, a ještě pár lidí v pozadí pódia a Saphi s vodnicí. Gotrek, který mi jako gesto dobré vůle zabavil slivovici, která se měla stát moji družkou při přednesu, ale po Gotreho intervenci jsem se musel spokojit s pivkem od Bamiho.

Hned od počátku jsme se potýkali s režijními problémy. Palčivým problémem byla neúčast Zýho, takže jsem jeho verš musel odříkávat za něj, navrch Pijer byl ztahaný jak kůň, takže pasáže, kde mluví on, jsem taky musel zasuplovat, což nebylo ani poloviční. Mé vystoupení jsem začal nanejvýš populisticky: Na úvodní větu KDO TADY ZNÁ AWEHOOOO se ozvalo téměř 90 procent participantů hromovým zvoláním JAAAAA 😀 Na další otázku, KDO SI MYSLÍ, ŽE JE TO (tady si dáme mls pro křížovkáře- část těla, kterou měl on sám na sobě nejradši na pět písmen, možno použít v pejorativním i normálním výrazů, anžto je to slůvko velmi verzatilní)

Na tuto otázku kladně odvětilo ještě více lidí, než na tu úvodní, což je pozoruhodné. Na další otázku, kdo slyšel první baladu, odvětila kladně tak polovina publika, a dle mého očekávání druhou baladu neslyšel nikdo, bo ani nikde k slyšení nebyla. Tudíž jsem částečně oproštěn od trémy začal recitovat. Naštěstí publikum bylo velmi ukázněné, a z jeho řád se velmi často ozýval smích nebo potlesk směrem k postavičce, která se chaotickým stepem pohybovala po pódiu, pálíce jeden doutník za druhým, a vyřvaným hlasem oslovovala masy. Do mých veršů alternoval Gotrek, který promptně vymyslel vlastní hlášky, a s jeho kňouravým hlasem to prostě bylo dokonalé.

Střídavě se ke mně lidé znající text s recitací přidávali, a hlavně závěr- poslední čtyřverší se mnou recitovala tak půlka ansámblu a řeknu vám, nepopsatelný pocit, když s vámi 20 lidí recituje vaše verše, přestože jsou dehonestující a uštěpačné. Po odeznění poslední věty se spustil freneticky asi půlminutový aplaus, do kterého jsem se úslužně ukláněl, a skandování PA-PIN, PA-PIN, které masírovalo moje ego natolik, že málem vyletělo do nebes jako pouťový balónek s héliem.

Nějaký pan, který tam byl s námi mi přinesl nové pivo a řek mi, že jsem frajer. S novým pivem jsem začal recitovat druhou část, která se také dočkala obrovských ovací, bohužel poslední verše jsem četl z papíru, bo jsem si je nepamatoval, když jsem to dodělával předchozí večer. Po posledním verši se opět spustil pořádný brajgl a pán, který mi předtím dával pivo se vehementně dožadoval, ať se mu fixem podepíši na hruď. Další ohlášená prezentace je naplánována na ještě neohlášený SoL sraz 13.11.

 

Bylo asi 9 večer, když jsme se začali přesouvat do stejného podniku jako minulý rok, jelikož to byl jediný podnik, který snad byl schopen pojmout tolik lidí toužících si ožrat rypáky. Sedli jsme si do třetího patra s Apem, Pijerem a ještě pár lidmi, a začali do Apeho tlačit panáky. Já teda dal asi šest tequil a moc nevěděl o světě. Pak už jsem se akorát našel na fotkách jak s Esarasem a Madcat podlézám stůl po prohraném fotbálku, a Arty na mě byl trochu naštvaný, bo sem všude opilecky rozhlašoval, jakej je Arty borec a že dáme kohokoliv, no jo, jenže to by nesměl hrát se mnou. Po tristní a totální porážce jsem radši šel trsat na parket, a pak už jsem jen chodil k výčepu a zpátky na parket. Pijer začal sólovat vodky sám u baru, jelikož se mu nepodařilo najít nikoho, kdo by zvládal jeho smrtící tempo.

Fotky z parketu, které jsme fotili s mým foťákem s téměř zavřeným objektivem jsou MASO. Fakt jsem se bavil, když jsem na to čučel, bo jsem si to vůbec nepamatoval. Asi ve tři ráno jsme opustili putyku a nasměrovali si to k nádru, kde jsme si v takovém obchodu koupili arabské jídlo od vietnamských prodejců. Já si dal asi dva gyrosy, a samozřejmě že sem si zaprášil krásné bílé tričko MaM team, které jsem dostal na sraze 🙁 Většina soláků jela vlakem, a já se někde odpojil a s Lubim, Sabčou a Adamem jsme jeli v 6 ráno busem někdy Oni mi prý volali -nepamatuju si to vůbec a prý že jsem všechny prachy měl u Esarase, což sice byla pravda, ale z drobných jsem složil poslední peníze na lístek, a naštěstí dojel domů, k velkému zklamání proradných jidášů cestujících vlakem.

 

Něco na závěr:

+ Rozhodně organizace, opět na jedničku, program zábavný – místo pro sraz bylo vybráno skvěle

+ Neztratil sem foťák, nerozbil jsem ego-zvyšující brejle, které si pucoval Kanec, a neztratil sem svoji oblíbenou košili, kterou mi přijal do úschovy Qwerts

+ Zažil jsem patnáct minut slávy – díky všem co zůstali na baladu a následnou chlastačku

+ Ten finální podnik- disko a tequila- luxus

Prohrál jsem fotbálek a ještě se zostudil L 10:0 jsem neprohrál už hooodně dlouho

Zas to děsně rychle uteklo

Neúčast pár klacíků, kteří doufám že to napraví a dojedou na sol sraz  ps- fotky na rajčeti, a kdo sem chce něco doplnit, má prostor

 

Tak to je všechno, váš pisálkofil Papin